Tři největší bludy o opalování. Taky jim věříte?

Chystáte se na dovolenou k moři? A těšíte se nejen na vlny, ale i na to, jak si z jihu přivezete krásně hnědou kůži, kterou vám po návratu budou kolegové a kolegyně v práci závidět? Pak čtěte, přinášíme vám tři největší mýty ohledně opalování. Třeba jim dosud věříte i vy.

Nebudeme vás unavovat tím, že počet rakoviny kůže a zvlášť zákeřného melanomu, se v posledních deseti letech v Česku zdvojnásobil. Předpokládejme, že si jedete užít dovolenou se sluncem a chcete přijet se snědou kůží, na které se tak hezky vyjímají bílá trička. Možná se vám však bude hodit pár dobrých rad z lékařských ordinací, které pomohou kůži  lépe ochránit. A také zabrání dalšímu šíření opalovacích mýtů, které se tradují už léta.

Mýtus 1: Než pojedu k moři, natrénuji kůži na hnědnutí v soláriu

opalování

Omyl. Kůže se jednak natrénovat nedá, a si všechna opalování sčítá a pamatuje – i to, že jste si kdysi jako malí spálili záda na dětském táboře. A po čtyřicítce nám pokožka předloží účet v podobě vrásek, pigmentových skvrn či vážnějších nemocí.

Navíc opalování v soláriu těsně před dovolenou u moře je dokonce podle lékařů škodlivé. Rozhodně to nemůžu jako lékařka doporučit, říká kožní lékařka Magdalena Rendlová z Českých Budějovic. Kromě toho podle Ivany Krajsové, primářky kožní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, je to módní trend, který může kůži poškodit víc, než když člověk k moři jede úplně bílý. Je ale pravda, že kůži zhnědlé ze solária už u moře tolik nehrozí spálení a lze používat opalovací přípravky s nižšími faktory a být tak na slunci déle. Proto to také lidé dělají a do solária před dovolenou chodí.

Na druhou stranu však podle Krajsové takováto příprava kůže zabrání její intenzivní ochraně. Když člověk jede k moří s bílou kůží, musí se více chránit: A to je vlastně to, co bychom měli pro svou kůži dělat. Zatímco pojede-li člověk k moři už opálený, celková dávka slunečního záření, které dopadne na kůži, je podstatně větší, a tím více škod může napáchat.

Mýtus 2: Pro lepší opálení budu zobat tabletky betakarotenu

betakaroten, léky, prášky

Ty reklamy jsou v létě na každém kroku: dívka se snědou kůží a krabička pilulek, jejichž hlavní složkou je obvykle betakaroten, který má podle výrobců tabletek způsobit snazší zhnědnutí kůže. Byznys, který vám má pomoci k rychlejšímu opálení. Jde o provitamin vitaminu A, který má v přírodě na svědomí oranžové až červené zbarvení rostlin – díky němu je například mrkev oranžová. A oranžový nádech, nikoliv krásně hnědé opálení, také získá kůže člověka, který ve velkém polyká tabletky betakarotenu.

Navíc podle Petra Arenbergera, přednosty Dermatologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, nejde o barvu způsobenou kožním pigmentem, ale ukládáním nadbytku látky v těle. Kromě toho, že už byly popsány případy nejen lidí, kteří se díky předávkování těmito pilulkami dostali do nemocnice s poškozením jater (a nejen lidí – v Americe způsobilo ptačí krmivo s látkou hromadný úhyn papoušků na selhání jater, ač jim mělo pomoci „jen“ hezky vybarvit peří).

Něco jiného je, že řada preparátů, které mají připravit kůži na opalování, obsahuje antioxidanty. Tedy látky, které v těle vychytají volné radikály způsobené poškozením kůže při opalování a zabrání dalšímu poškození těla. Volné radikály jsou totiž to, co v těle způsobuje nádorové zvrhnutí buněk, tedy největší nebezpečí plynoucí z opalování. Čili: brát antioxidanty před a při opalování jakýsi smysl má, ovšem samotný betakaroten ne. U něj nebylo žádnou vědeckou prací dokázáno, že by uměl zabránit vzniku volných radikálů. A už vůbec nemá smysl kupovat si jej kvůli hezčímu zhnědnutí kůže.

Firmy, které pilulky vyrábějí, tvrdí, že pomohou. Je na každém, zda do nich chce investovat, říká opatrně kožní lékařka Magdalena Rendlová. Jde o to, že tabletky s antioxidanty na opalování nejsou levnou záležitostí, jako každý módní trend. Pokud je opravdu chcete, připravte si v peněžence hned několik stokorun.

Mýtus 3: Když už opalovací krém, tak pětadvacítka nestačí, chce to aspoň padesátku…

opalování, opalovací krém

Za tímto postojem je rozšířený omyl, že krémy s ochranným faktorem čtyřicet či padesát chrání dvojnásobně lépe než dvacítky či pětadvacítky. Ne. Je třeba znát mechanismus jejich působení, aby člověk pochopil tento omyl.

Existují v podstatě dva typy ochranných faktorů: chemický a fyzikální. Fyzikální znamená, že krém obsahuje drobné částečky nějakých minerálů, nejčastěji sloučenin zinku, které podobně jako zrcadlo odráží sluneční paprsky z kůže, takže do ní vůbec neproniknou a nemohou ji poškodit nebo spálit. Chemická ochrana znamená, že krém obsahuje takové sloučeniny, které mění škodlivé záření, takže to, co kůže propustí, už neublíží. V řeči čísel krém padesátka obsahuje těchto ochranných látek nikoliv dvojnásobek oproti pětadvacítce, ale jen zhruba o dvě procenta víc. Nepomůže vám tedy nespálit se – i s padesátkou se opálíte. Ale prodlouží dobu, kterou můžete na slunci zůstat.

Číslo ochranného faktoru, tedy SPF (z anglického Sun Protection Filter), označuje totiž především čas, kdy je kůže chráněná, v poměru k době, za kterou pokožka bez natření zrudne. Takže krém s ochranným faktorem 25 umožňuje prodloužit pobyt na slunci asi na čtyři hodiny. Je to jednoduchá matematika: číslo SPF 25 vynásobíte deseti minutami, což je doba, za kterou se nechráněná kůže obvykle na slunci spálí. Jet k moři s krémem padesátkou je tedy zbytečné. „Krémy s číslem 50 a více doporučujeme v podstatě lidem, kteří mají alergii na slunce nebo mají onkologické onemocnění a kůže kvůli tomu reaguje na slunce přecitlivěle,“ říká kožní lékařka Magdalena Rendlová.

Anketa

Stihli jste se letos už opalovat?

Mnohem důležitější je u krémů sledovat, zda mají nejen UVB, ale i UVA ochranu. To jsou paprsky, které nehřejí, ale pronikají hluboko do kůže a způsobují takové změny v buňkách, které vedou až ke vzniku kožních nádorů a vrásek. UVA ochrana se neudává číslem, ale kvalitní krémy mají údaj, který říká, že UVA ochranný faktor odpovídá australským směrnicím.

A ještě jeden tip: letos jsou podle lékaře Petra Arenbergera v módě takzvané plážové oblečky. My s dětmi k moři bez nich už nejezdíme, říká. Vypadají tak trochu jako moderní návrat toho, co kdysi nosily naše babičky a dědečkové do vody, ale nejde ani tak o délku plavacích nohaviček nebo míru zakrytí těla podprsenkou. Jde spíš o to, že jsou vyrobené z materiálů, které jen minimálně propouští sluneční záření. Takže je chráněna i kůže na ňadrech či genitáliích, kde nás obvykle nenapadne se natírat, přesto sem skrz plavky škodlivé záření také proniká.

Autorka je redaktorkou MF DNES

Foto:  http://www.doc­shop.com, http://www.mi­neralfit.cz

18 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 7. 2013 14:03