Transplantují se játra i fekálie

Autor: Isifa.cz

Techniky transplantací se neustále vylepšují. Unikátní operace dnes již zvládají výměnu několika orgánů najednou, transplantovat se však dá i střevní mikroflóra.

Kardiovaskulární choroby, jedna z hlavních současných příčin úmrtí, vyžadují mnohdy výměnu částí srdce. Transplantace jater se z novinky postupně stává standardní metodou, která prodlužuje život nejen alkoholikům. Naproti tomu úspěšná transplantace rohovky byla poprvé provedena už v roce 1905 a dnes patří k nejčastější transplantací vůbec, i zde však je co vylepšovat.

Následující článek shrnuje několik novinek, které v poslední době publikovaly (především) zahraniční vědecké instituce. V textu vynecháme metody transplantace kmenových buněk/kostní dřeně používané při léčbě neurodegenerativních či nádorových chorob. Též pomineme anorganické náhrady kloubů a futuristický plán, který před nedávnem proběhl i našimi médii, počítající s transplantací celé hlavy (vlastně by se mělo spíš říkat těla, protože by pochopitelně pokračoval život jedince s hlavou).

Játra vydrží déle teplá

Jedním s hlavních problémů u transplantace jater je dnes nalezení vhodného dárce, pacienti umírají dříve, než se objeví použitelný orgán. Jsou-li už játra k dispozici, je životně důležité zvýšit dobu jejich použitelnosti.

V japonském centru Riken přišli s technikou, která by mohla prodloužit dobu, po kterou si játra zachovávají funkčnost (Organ Donors: Recipe for long-lasting livers). Orgán by měl vydržet až dva dny při teplotě 22 °C, přičemž je proplachován fyziologickým roztokem s červenými krvinkami dodávajícími kyslík. Optimální teplota (tj. taková, při které se funkčnost zachová nejdéle) byla zjištěna na základě sledování markerů a produkce žluči při různých teplotách. Tým tvrdí, že techniky zkoumané při výzkumu by mohly v budoucnu umožnit i pěstování celých funkčních orgánů.

Při tradičním uchovávání orgánů v konzervačním roztoku o teplotě 4 °C vydrží srdce asi šest hodin, játra dvanáct hodin a ledviny dvacet. U krys se navíc ukázalo, že játra uchovávaná novou metodou mají po transplantaci lepší úspěšnost, ať už se nahrazuje celý orgán nebo jeho část. Mnohem víc zvířat v tomto případě přežilo a navíc se jim pak plná funkce jater obnovovala rychleji.

Transplantace jater, (v)tip pro otrlejší

Znáte film Monty Python: Smysl života? A pamatujete na scénu: „Dobrý den, přišli jsme si pro vaše játra? Jste přece dárce orgánů?“ Video z odběru:

Opakovaná výměna rohovky

Zajímavé je nové zjištění týkající se výměny rohovky (keratoplastika), dnes vůbec nejčastěji transplantovaného orgánu. Na rozdíl od jiných operací tohoto typu zde nebývá zvláštní problém s imunitou, takže zákrok je úspěšný v devadesáti procentech případů i bez podávání imunosupresiv; neřeší se vůbec třeba ani krevní skupiny dárce a příjemce. Může za to tzv. imunologické privilegium, kdy je do rohovky pomocí tzv. T regulátorů zamezen přístup dalším buňkám imunitního systému (lymfocytům).

Co ale v těch zbylých deseti procentech? Někdy následuje pokus o další transplantaci, kdy však k odmítnutí dojde už v sedmdesáti procentech případů. Podle autorů studie z UT Southwestern Medical Center jde o to, že při prvním narušení imunologického privilegia stoupne mj. koncentrace neuropeptidu P (následek přerušení nervových vláken). Právě tahle jednoduchá látka zřejmě představuje hlavní problém způsobující i další odmítání. U myší se ukázalo, že mezi oběma transplantacemi lze však imunologické privilegium pomocí léků obnovit, když snížíme hladinu neuropeptidu P, a zvýšit šanci úspěchu zase na téměř devadesát procent.

Boj s virem

Ve francouzské Ecole Polytechnique Fédérale se zaměřili na lidský cytomegalovirus (Purging a virus from organ transplants). Jedná se o běžný virus, s nímž si taktéž standardně poradí imunitní systém; virus nicméně po odeznění akutní fáze dál přetrvává v krvi u asi šedesáti procent populace a zde vyčkává v neaktivní formě. Když se po transplantacích nasadí imunosupresiva, cytomegalovirus může být až smrtící; podobný problém se týká třeba lidí s AIDS. Výzkumníci nyní objevili mechanismus, který virus aktivuje. Navrhovanou možností je aktivovat ho jak u pacientů chystajících se na transplantaci (nebo i v příslušných orgánech, třeba kostní dřeni), a pak ho v této formě co největší množství zničit pomocí virotik.

Cytomegalovirus navíc patří do rodiny herpes virů, které jsou běžnou skupinou způsobující široké spektrum chorob, včetně oparů, mononukleózy či nádorů. Přežívání v tkáních je typické pro většinu z nich, porozumět mechanismu jejich aktivace může mít tedy i širší význam.

Alchymie s fekáliemi

Další na řadu přichází metoda od pohledu poněkud nechutná: transplantace střevní mikroflóry. Pokud ta původní funguje nějak divně, nové mikroby by ji mohly přerůst. Zákrok se často provádí přímo prostřednictvím stolice-fekálií. Ovšem (nejen) kvůli léčbě jsme ochotni samozřejmě podstoupit leccos (nakonec do čeho se dříve balily párky…).

Vědci z University of Minnesota dokáží tímto způsobem účinněji léčit infekce bakterií Clostridium difficile, které si každoročně na světě vyberou tisíce obětí, především v důsledku silných průjmů. Mikrob má ve střevech asi pět procent populace, problém začne až s jeho přemnožením (Fecal transplants in treatment of Clostridium difficile infection, Fecal transplants successful for treating C. difficile infection).

Samotná metoda se na clostridie již používá. V novém postupu se fekálie dárce odebírají postupně, mísí s fyziologickým roztokem a dále upravují do účinnější podoby, nakonec se pacientovi podají obdobou kolonoskopie. Na rozdíl od standardní léčby antibiotiky je přitom změna střevní mikroflóry účinnější (Clostridium difficile je na antibiotika často rezistentní), trvalejší (infekce se nevrací) a navíc se nezlikvidují bakterie žádoucí.

Fekální transplantace by se mohly využívat i k léčbě celé řady dalších chorob, včetně Crohnovy nemoci a dalších autoimunitních poruch. Podle některých studií mohou tyto metody mít ale i nezamýšlené důsledky, takže lze takto „chytit“ třeba i obezitu. Některé práce ukazují, že poruchy střevní mikroflóry a související choroby mohou být i negeneticky dědičné, když plod získá příslušné společenství bakterií od matky. Často se diskutuje, zda za výskyt stejných chorob mezi rodiči a potomky mohou společné geny nebo sdílený životní styl, jak se ukazuje, existují ale i další možnosti.

3D tisk a tvorba orgánů

Nadějí pro tvorbu orgánů na míru, které by byly ideálně použitelné pro transplantace, představuje 3D tisk. V tuto chvíli se uplatňuje především pro výrobu neživého skeletu, který se nechá prorůst živými buňkami (ať už před zákrokem, nebo až v těle pacienta). Existují ale i technologie tisku z živých buněk, které se zvolna blíží vytvoření celých funkčních orgánů.

Novinky z ČR: tenké střevo, žaludek, slinivka, dvanáctník, slezina a játra najednou

Téměř šedesát procent všech transplantací provedených v ČR se loni uskutečnilo v pražském Centru klinické a experimentální medicíny (IKEM). Celkem šlo o 484 orgánů.

Historicky nejvyššího počtu transplantací se zde loni podařilo dosáhnout u jater (119 jaterních štěpů) a také u slinivky břišní, tady se v IKEMu roku 2014 dostali na 40 orgánů, z čehož 33 bylo v kombinaci s ledvinou. Podle hodnocení IKEMu bylo největším loňským úspěchem úspěšné zahájení programu transplantací tenkého střeva. Jednalo se přitom navíc o transplantaci mnoha orgánů najednou (tenké střevo, žaludek, slinivka, dvanáctník, slezina a játra). Za unikátní je považována i transplantace poloviny jater; játra dárce byla pro pacienta nevhodná, neshodovala se ani krevní skupina. Transplantace jediného laloku podpořila regeneraci zbylé části, pacient díky tomu nebude muset do konce života užívat imunosupresiva jako při výměně celého orgánu. Úspěšný byl rok 2014 i pro kardiochirurgy IKEMu – těm se podařilo transplantovat 49 srdcí, navíc ve dvou případech v kombinaci s jiným orgánem.

Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně letos v dubnu postoupili v transplantacích srdečních chlopní prasete. Ty se již lidem implantují běžně, jejich nevýhodou však je, že se v nich po čase usazuje vápník. Pokud však použijeme chlopeň ze speciálního geneticky modifikovaného zvířete (zatím vyzkoušeno mezi dvěma prasaty), potom ke kalcifikaci nedochází.

Zdroje: Databáze tiskových zpráv zahraničních výzkumných institucí na ScienceDaily.com

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 5. 2015 18:32