Na velbloudovi po poušti Taklamakan

TIP NA VÝLET – Duny nekončícího písku. Sucho s horkem střídá v noci krutá zima. Tisíce hvězd na obloze pak ukazují kudy dál. Taková je asijská poušť Taklamakan, po které kdysi putovaly dlouhé karavany čítající i stovky zvířat. Jaké to je usednout mezi dva velbloudovy hrby a několik dní pomalu kráčet pouští?

Nehostinná poušť Taklamakan zabírá rozsáhlé území Východního Turkestánu, neboli (hůře řečeno) čínské provincie Sin-ťiang. Je součástí sítě hedvábných stezek, jedinou možností, jak se dostávalo drahocenné zboží, nebo i myšlenky a vynálezy z Číny do Blízkého východu, Indie a naopak. Nespočet lidí i zvířat nalezlo na nehostinné poušti smrt a na cestu bylo vždy třeba se pořádně připravit. Vždyť i název prý znamená „jednou vstoupíš, nikdy nevyjdeš“.

Z více jak osmdesáti pěti procent, je Taklamakan tvořena pískem, jehož šepot a pískot se odráží o vysoké duny (ty dosahují neuvěřitelných výšek – i tří set metrů a jsou považovány za největší na světě). Taklamakan je nejkrásnější v její východní části, poblíž města Tun-Chuang, kde naleznete i slavné Zpívající písky.     

Jaké to je usednout na velbloudův hřbet?

Dospělý velbloud unese neuvěřitelné množství věcí – vše co potřebujete pro několik dní v poušti. V dnešní době ovšem neuvidíte velbloudí karavany táhnoucí pouští. Obchodu slouží někdy pevnější, většinou spíš improvizovanější silnice, po kterých uhánějí těžké tiráky. Po poušti na velbloudech v současnosti jezdí zejména turisté a cestovatelé lační po dobrodružství.

Říká se, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. Mohu však potvrdit, že pohled z hřbetu velblouda rovněž stojí za to. Z výšky hledíte na nekončící poušť, slunce vykresluje váš stín na vedlejší duně a velbloud se kolébá ze strany na stranu, jakoby se ho to netýkalo. Nicméně samotná jízda je zábavná jen několik minut. Velbloudí kývání brzy pocítíte na pozadí a v kyčlích. Poušť není rovinka a leckdy musíte překonat příkřejší sešupy, kdy pod velbloudem písek ujíždí. Navíc sedlo bývá velice jednoduché – dvě dřevěné tyče přehozené dekou a kovová držadla.

Když se na poušti setmí…

Místo pro noční tábor se volí na poušti opravdu zodpovědně. Vždy totiž hrozí písečná bouře, a proto se stany staví na některé z vyšších dun. Teplotní výkyvy jsou na poušti velice znatelné. Horko k uzoufání odejde se slunečními paprsky a člověk je pak vděčný za opravdu teplý spacák.

Samozřejmě mnohem větším zážitkem je spaní pod širákem. Říká se, že se v noci po poušti Taklamakan rozléhá šepot a sténání těch, kteří zde nalezli smrt, a opravdu, podivné zvuky se chvílemi po poušti rozléhaly.

Jak se dostat na Taklamakan

Prvním krokem je dostat se do Číny. Poušti nejbližší letiště je ve městě Urumčí. Můžete letět i do Pekingu, odkud sem vede železnice. Čínské vlaky jsou čisté a pro delší cestování velice pohodlné. Možností, jak se dostat na Taklamakan, je pochopitelně mnohem více a záleží na každém cestovateli, jak dobrodružnou trasu zvolí.    

Foto: autorka, Filip Singer