Test demence: Nejde jen o stařeckou zapomnětlivost

Autor: Isifa.cz

Co má společného věková hranice pro odchod do důchodu a výskyt demence v populaci? Obě s léty rostou.

Seš blbej nebo navedenej?  Tuto řečnickou otázku rádi a často užívali moji spolužáci v časech více než před půlstoletím. Znamenalo to vyjádření nesouhlasu s chováním protějšku spojené s podezřením na jakousi negativní změnu oproti minulosti. Ponechme stranou v současnosti zjevnou nekorektnost použitého vulgarismu. Raději se podrobíme malému testu. 

Test demence

Na jeho položky odpovíme buď ano – souhlasím, nebo ne – nesouhlasím. Počet odpovědí ano zaznamenáme.

  1. Mám mizernou paměť.
  2. Vše si v klidu rozmyslet a pak rozumně jednat je pro mne den ode dne těžší a těžší.
  3. Často bývám neklidný.
  4. Jsem nervózní.
  5. Občas jsem velmi agresivní.
  6. Bývám depresivní.
  7. Chovám se jinak, než jsem se choval dřív.
  8. Často mám mizernou náladu.
  9. „Myslí mi to“ hůře než v minulosti.
  10. Spím víc než kdy předtím.
Výsledky:

Dobrá zpráva: Pokud jste test řádně provedli, pak bez ohledu na to, kolikrát odpovídáte ano, demencí netrpíte. Jí postižený pacient by instrukci nesplnil. Neměl by dostatek trpělivosti ani ochoty splnit úkol.

Špatná zpráva: Každá z položek skoruje ve prospěch míry depresivity a neurotických rysů. Velmi orientačně: 1× ano = 10% v daném směru.

Pokud se k výše – v testu – uvedeným příznakům přidá dezorientace časem a/nebo místem, jde o jednoznačné vodítko k diagnóze demence.

Dezorientace časem je neznalost běžného měsíce, roku, ročního období nebo vlastního věku. Tyto údaje uvádí postižený s jistotou jinak, než je správné. Chyby není schopen korigovat.

Dezorientace místem je neznalost místa pobytu v době vyšetření, neznalost adresy stávajícího bydliště, uvádění dřívějších bydlišť (z mládí) namísto poslední adresy.

Demence je hlavně nemoc stáří

Demence, choroba vyvolaná degenerativními změnami v mozkové tkáni, je velmi vážné psychické onemocnění. Objeví se v průběhu života, nejčastěji až ve stáří. Tj. v době, kdy je již ukončen vývoj intelektu, paměti, poznávacích funkcí. Drtivě snižuje možnost sociálního zařazení, sebeobsluhu i pracovní výkon. Lze mluvit i o deterioraci intelektu, tj. o poklesu duševních vlastností a schopností získaných v průběhu předchozího osobnostního vývoje. Dále je přítomna neschopnost posuzovat dřívější poznatky a zkušenosti. Uchované zbytky slovních projevů a způsobů jednání svědčí pro bývalou vyšší úroveň intelektu při poklesu soudnosti.

Co má společného věková hranice pro odchod do důchodu a výskyt demence v populaci? Obě s léty rostou.

Demence a věk
  • U lidí ve věku nad 65 let chorobou trpí každý třináctý.
  • Nad 80 let je to jeden z pěti.
  • Po devadesátce je to „orel-panna“, tedy každý druhý.

V ČR je takto postižených 143 000 občanů. Během následujících deseti let se očekává počet přesahující 200 000 nemocných.

Nejčastěji – zhruba v 60 % – jde o doprovod nevyléčitelné Alzheimerovy choroby. Příznaky tohoto onemocnění lze do určité míry tlumit. Od nemocného ovšem nelze očekávat, že by sám vyhledal lékaře a dobře s ním spolupracoval.

Začíná to nenápadně

Vše začíná nenápadně zapomnětlivostí a roztržitostí. Posléze následují další příznaky – viz výše. Délka dožití od propuknutí onemocnění bývá 5–8 let, občas až do 10–11 let.

Na pacientovu zmatenost, vztahovačnost, ztrátu paměti, úzkostnost a jiné projevy zmíněné v úvodním testu je okolí v průběhu doby do jisté míry postupně připraveno. Překvapující bývá naopak leckdy se vyskytující nesmyslně rozjařené, snad až manické chování. Vše bez sebemenšího ostychu a zábran. To, spojené až s překvapivě jakoby rafinovanými zlomyslnostmi obtěžuje a trápí více i méně blízké lidi.

I s postiženým demencí si lze popovídat

…byť to není jednoduché a pro zdravého zábavné. Nejprve si ověříme, zda nemocný přiměřeně slyší. Omezíme rušivé vlivy rozličných „zvukometů“. Jsme v jeho zorném poli, udržujeme oční kontakt. Žádná velká gesta – mohla by vyděsit. Mluvíme klidně, srozumitelně v krátkých větách. Volíme pro postiženého známé a srozumitelné výrazy.

Ironie je nevhodná, nemocný ji ostatně nepochopí. Dbáme na názornost. Ledacos lze nakreslit nebo na to ukázat. Obsah sdělení by pokud možno měl být pozitivní. Mimika, pohlazení, vlídné pokývání hlavou bývá významnější než slova. Ctíme důstojnost našeho protějšku. Žádné zesměšňování ani ponižování – byť se nám třeba i zdá, že něco podobného zaslouží.

Dementia bohemica: Není demence jako demence

Je možno hovořit o primárních demencích v důsledku degenerace mozkové tkáně. Dále o ischemicko vaskulárních demencích v důsledku nedostatečného okysličování mozku. Sekundární demence může být důsledkem infekčního onemocnění typu AIDS nebo syfilis. Dále ji mohou zapříčinit např. metabolické poruchy, mozkový nádor nebo těžký úraz. Samostatnou kapitolou jsou příčiny spjaté s toxickými látkami – nejčastěji jde o alkohol nebo čichání toluenu.

Miroslav Plzák rád říkával: „Dejte si na ně pozor, pijí šest piv denně,“ a popisoval stav, jež nazval „dementia bohemica“. Nenajdeme jej sice v žádném diagnostickém manuálu, ani ve vševědoucím Ottově slovníku naučném. Ba i Wikipedie zcela oprávněně o této variantě mlčí. Leč přesto existuje a postižené pány lze najít snad v každé hospodě. Kandidáti tohoto predikátu žízeň hasí pivem. Konzumaci nápoje rozloží – jedno orosené dejme tomu k dopolední svačině, další jedno, dvě po obědě, čtvrté a páté odpoledne coby variantu britského čaje o páté. Šesté po večeři. Když mohli být tři mušketýři čtyři, tak proč by šest piv nemohlo být sedm? To poslední u televize. Časové intervaly mezi konzumací jednotlivých půllitrů jsou poměrně dlouhé. Tolerance pijáka na alkohol bývá v popsaném případě patřičně vytrénována. Bez alkoholické hladinky s ním není k vydržení, a co by to bylo za chlapa, kdyby se nenapil.

Po nějakou dobu vše jakž takž funguje. Pak tihle pánové hrubnou a hloupnou. Jejich slovní projev se bývá stále povrchnější. Nejde o rozhovor. Jen jakési tlachání. Témat ubývá, slovník bývá víc a víc zaplevelen vulgarismy. Pracovní výkon – když dobře, tak jen stagnuje, obvykle klesá. Sex? Ex! Jednak v souvislosti s poklesem potence a samozřejmě i vzhledem k tomu, že tento životní styl není pro partnerky afrodiziakum. S tím u podnapilého souvisejí vulgární projevy žárlivosti.

Chrámem volného času je hospůdka začouzená, těmto pánům jakoby přisouzená. Pokud dotyční vyjednou za hranice všedních dnů, nezajímají je žádné divy světa. Nikde totiž nemají tak dobré pivo jako u nás.

Inu: Rozmysli si, Mařenko, rozmysli… Takhle mohou skončit i původně velmi nadějní pánové břitkého šarmu a obdivuhodného intelektu. Virózy si nevybírají.