Tělo je záznamník. Co mu nahrajete, to vám jednou přehraje

Autor: Pixabay.com / Comfreak, podle licence: Public domain

Současní odborníci somatizaci popisují jako tendenci prožívat a komunikovat „zlý stres“ formou tělesných příznaků. Postižený vyhledává urputně léčbu těchto příznaků a jako čert kříži se vyhýbá porozumění a nápravě jejich kořenů.

Bolí vás hlavička, srdca polovička? Pokud jste paní či dívka, eventuálně homosexuál, pak vám lidová píseň sděluje příčinu oné bolesti. Je to proto, že jste „oklamali šohajíčka“. K podobným koncům lze dospět i v rámci jiných partnerských konstelací. Ve všech možných variantách se mohou objevit i další nesnáze. Zmíněná píseň je starší než pojem somatizace.

Vymyslel jej počátkem minulého století Freudův souputník, kolega, c.k. spoluobčan a také trochu rival Wilhelm Stekel (1868–1940). Somatizace je v jeho pojetí transformací emočních konfliktů do tělesných projevů. V podstatě jde o totéž, co Freud a Breuer nazývali konverzí – typickou pro pohybové i smyslové příznaky hysterie. Bývala to přímo šaramantní doba, v níž adepti vědy o duši věnovali velkou pozornost rozdílům mezi záchvatem epileptickým a hysterickým. Dnes aby tzv. velký hysterický záchvat člověk pohledal. Sám jsem ho viděl s plnou parádou jen jednou. Současní odborníci somatizaci popisují jako tendenci prožívat a komunikovat psychický distres formou tělesných příznaků.

Postižený vyhledává léčbu příznaků a vyhýbá se jejich porozumění

Jde o reakci na intenzivně prožívaný, negativně na organismus působící, osobnost jedince škodlivě zatěžující, metaforicky nazývaný „zlý" stres… Jinými slovy duševní napětí se přenáší do tělesné oblasti, což vede k somatickým příznakům bez organického patologického podkladu.

Postižený vyhledává léčbu oněch příznaků a jako čert kříži se vyhýbá porozumění a nápravě jejich kořenů. Nabídka somatických příznaků s možnou psychogenní prapříčinou je opravdu pestrá. Přesněji jde málem o cokoliv, kam oko lékařovo dohlédne. Namátkou poruchy kardiovaskulárního, gastrointenstinálního, respiračního, neurologického systému, bolest, změny v činnosti kostrového svalstva, chronická únava.

Čím tlustší složka vyšetření, tím banálnější příčina potíží, říká lékař Jan Hnízdil.

Dobře maskovaná deprese

Mimořádně častá – oficiálně v klasifikaci chorob nezařazená – je tzv. larvovaná (maskovaná) deprese. Projevuje se převahou tělesných příznaků a bolestí v situaci, kdy „duše pláče“.

Ch. Gay v příručce Bipolární porucha vydané poprvé ve Francii roku 2008 uvádí, že správná diagnóza této choroby bývá uskutečněna v průměru po osmi letech „chození po doktorech“. Nedovedu odhadnout, jak podobný průměr vypadá u nás. Předpokládám přece jen kratší dobu. To ovšem nic nemění na tom, že „včera může být pozdě“. Kvalita života se snižuje, riziko sebevraždy se časem zvyšuje a náklady na (marnou) léčbu rostou.

Pokud vás dejme tomu hodně bolí záda, neobcházejte lékaře různých specializací v touze po předpisu Ibuprofenu. Lze tak získat – jak se kdysi říkávalo – nadnormativní zásoby, leč depresi to neléčí.

Pokrok věd o člověku je mohutný a nezadržitelný. S ním mj. souvisí i dobrá zpráva. „Tendence vyjadřovat psychický distres prostřednictvím tělesných příznaků je natolik běžná, že ji lze považovat za jev normální,“ dí významní zahraniční odborníci. S úpravou podmínek a souvislostí situace stav obvykle pomine, nebo se alespoň zlepší. Pokud ovšem opakujete rozličná vyšetření a tělesné příznaky přetrvávají bez zjištěné somatické příčiny, je to jiná.

Oč jde u somatoformních chorob?

„Jest lépe horký nápoj ochladiti, než namáhati se jeho studenost si vsugerovati.“ Bohuslav Brouk: Psychoanalysa (Alois Srdce, Praha, 1931)

Zmíněné nemoci často navazují na výrazně stresové životní události a jejich řetězce. Namátkou – zemřel vám někdo blízký. Rozvod je realitou typu „blesk z čistého nebe“. Děti „vyletěly z hnízda“ a vy si najednou připadáte tak nepotřební. Ztratíte práci. Nemůžete se věnovat vyhraněnému koníčku… To vše a mnohé jiné vyvolává další negativní změny a pocit bezradnosti. Je těžké reálně „volat o pomoc“. Ostatně leckdy ani není koho a kam. Nabízí se „řeč příznaků“. Ne nadarmo významný psychiatr E. Berne konstatoval: „Když vás dlouho nikdo nehladí, začne vám vysychat mícha.“

Hledejte, jistě mi něco je

Nemocný se o své zdraví bojí, opakovaně vyhledává rozličné zdravotníky, jakož i léčitele. S těmi, jejichž pacientem byl v minulosti, nebývá spokojen. Nevěří tomu, že by jeho potíže neměly tělesný podklad, byť to již slyšel opakovaně. Existenci tělesného onemocnění – třeba jiného, než vyvolalo obavy – nelze samozřejmě vyloučit. Pokud je podobné diagnostikováno, není jím vysvětlena intenzita, povaha a rozsah pacientem uváděných příznaků. Dotyčný má nadměrný strach z aktuálního stavu i prognózy do budoucna.

Někdy lze najít v tomto směru úspěšný trénink z dětství. Buď jde o formu jakési sociální dědičnosti – imitace dávných rodičovských stesků, nebo je živá vzpomínka na velkou pozornost, jež kdysi doma věnovali každé bolístce. Somatické příznaky mohly mimo jiné sloužit i k získávání, ba přímo vymáhání pozornosti, k citovému vydírání, k vyhnutí se povinnostem nebo trestům. Co se v mládí naučíš…

Blízcí pacienta mívají při hodnocení jeho zdravotního stavu tendenci k černobílému vidění. Buď bez výhrad přejímají a tím i podporují ty nejhorší obavy, nebo naopak vše odmítají a zesměšňují. Pozor: Nepříjemné, obvykle bolestivé příznaky nejsou postiženým vymyšlené (vždyť ani hypochondr není simulant; je skutečně nemocný). Nelze je dlouhodobě zvládat volním úsilím ani vědomou kontrolou.

Co s tím?

Konfrontace ve smyslu „kdo má pravdu“ není řešením. „Svou pravdu“ má jak pacient, tak i jeho mentor. V naznačených souvislostech lze popsat i další extrémy. Na jedné straně je to alexithymie, tj. neschopnost dostatečně jasně slovy vyjádřit svůj psychický stav, potřeby a přání. Opak lze zvučně, leč tvrdě nazvat „věčné skuhrání“. Negativní myšlení triumfuje. Ne-li každý, tak přinejmenším mnozí „mají svých starostí dost“. Těžko pak od nich čekat trvalé pochopení a vnímavé naslouchání.

Velmi stručná dobrá rada dí: „Nebojte se psychiatra ani psychologa“. Výčet vynikajících lidí, kteří občas potřebovali jejich pomoc, je imponující. Zařadíte se do dobré společnosti. Navíc bude líp.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 7. 2016 12:35