Tabule s kosočtverci a rudá ruštinářka

Slovo sex bylo tabu a o existenci pornografie jsme neměli ani zdání. Přesto jsme se záhadným způsobem dozvěděli všechno potřebné. I bez školní přednášky „o tom“.

Bylo to na jaře a chodil jsem do sedmé třídy. Tuším, že před třetí vyučovací hodinou naše holky přešly do sousedního áčka, zatímco kluci z áčka k nám. Místo jakéhosi běžného předmětu jsme měli hodinu – už si nepamatuju název – snad předmanželské výchovy; sexuální určitě ne, za socialismu konce padesátých let bylo tohle slovo tabu. Jakýsi lékař nám pak vyprávěl „o tom“. Poslouchali jsme pozorně, ale já si v duchu říkal, že většinu z toho znám. Dotazy se nekonaly; asi bychom se stejně styděli zeptat. Doktor občas doplnil výklad anatomickým nákresem křídou na tabuli.

Nákresy – to byl ten impuls!

A tak jakmile zazvonilo a pan doktor odešel, většina kluků se vrhla k tabuli, aby na ní volná místa chvatně zaplnili dalšími „nákresy“. Hodinu podněcovaný sexus se náhle prudce uvolnil. Navíc se do třídy vracely spolužačky z podobného školení, a příští hodinu jsme měli mít ruštinu s nejmladší a nejhezčí učitelkou na škole. Puberťák ze sedmičky nemohl zažít větší vzrůšo.

Hra založená na kresbě kosočtverce – Ondřej Vetchý v inscenaci Milana Kundery Ptákovina (Činoherní klub)
Autor: Archív Činoherního klubu

Hra založená na kresbě kosočtverce – Ondřej Vetchý v inscenaci Milana Kundery Ptákovina (Činoherní klub)

Ruštinářka přišla… Stačil jí dvouvteřinový pohled, zrudla a vyběhla na chodbu. Než se vrátila s ředitelem, tabule se pochopitelně černala vodou.

Vyšetřovalo se marně. A tak rodiče všech kluků dostali dopis od ředitele školy, v němž se mj. psalo o „autorství oplzlých obrázků Vašeho syna, který se nepřiznal. Tudíž je každý žák za takového autora považován.“ Dopis však zůstal bez odezvy: nikdo se nepřihlásil, nikdo nežaloval. Snaha pedagogů věc vyšetřit byla opravdu trapná, stejně jako ta prudérní doba. 

Z historie

  • V českých zemích se otázkou pohlavní výchovy zabýval už filozof a matematik B. Bolzano (1781–1848).
  • V českém školství se jí jako první věnoval A. Pařízek (1748–1821); roku 1790 vydal překlad Praktické knihy ruční s doporučením poučovat mládež o pohlavním životě.
  • V roce 1853 vyšel spis Zdravověda od S. Kodyma, v němž autor doporučoval rozvíjení tělovýchovy mládeže, „aby se fyzickou vyčerpaností předcházelo onanii“.
  • Nicméně viktoriánská pruderie se snažila prostřednictvím „pseudovědeckého“ strašení omezit zájem společnosti o sexualitu.
  • Ten vzrostl až počátkem 20. století, ale snahy o prosazení pohlavní výchovy do škol narážely stále na odpor laické i odborné veřejnosti. Přesto však do škol pronikla.
  • Zdůvodnění jednoho ze zastánců výuky F. Náprstka znělo v roce 1920 velmi pokrokově i poeticky: „Základní pohlavní rozdíly i funkce mohou býti objasněny dětem v době nevinnosti dětské, před desátým rokem věku, kdy z pozorování rostlin, z přenášení pylu větrem a hmyzem, z oplozování ryb, motýlů, ptactva i zvířat stane se zřejmým, že rozmnožování života rostlinného i živočišného umožněno jest jedině tím, když dvojpólový element biologický setkává se k rozkvětu nového života.“ (Zdroj: text doc. Kamila Janiše na kongresu Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2006)

Čtěte téma: Silná slova a sprosté panny

Být pannou a být sprostá. Těmito parametry nás, čtrnáctileté muže, snad chtěly oslnit naše spolužačky, tehdy, v dobách puberty. A jaké jsou dnes? 

Porno? Co to je?

Bylo nás několik, kteří jsme ty kosočtverce a jiné výtvory na tabuli nečmárali. Mluvím tedy jen za tři kluky, co jsme spolu kamarádili. Byli jsme totiž nad věcí. Hned vysvětlím.

V té době jsme mívali ustálený odpolední program. Tak hodinu fotbálek na plácku, pak cesta do bytu k Ivanovi (byl doma sám), kde nastalo prohlížení snímků 6×6: Ivanův o deset let starší bratr nafotil totiž svou dívku – v aktech a v pozicích „trochu víc“; o termínu pornografie jsme nemohli mít ponětí. Ivan je objevil v bráchově stole a odtud je opatrně vyjímal a s milimetrovou přesností zase ukládal, aby bratr nic nepoznal. To byla naše spontánní sexuální výchova a jakýsi začínající, pravidelný „sexuální život“. I proto jsme mohli být ve škole nad věcí.

Ale odpoledne mělo pokračování, ba vrchol: takto eroticky nabuzeni jsme společně vyrazili k domu krásné dívky, která chodila do osmičky (!). A když jsme my sedmáci (!) zapískali pod okny, šla ven (třeba něco nakoupit mamince) a my se překotně ucházeli o její přízeň. Společně, kamarádsky, férově. A pak jsme se dohadovali, na koho se víc usmála. 

Můj první sprostý vtip

Sex je pravděpodobně náplní více než poloviny anekdot. Pokud mohu i tady přidat osobní vzpomínku, pak asi ve čtvrté třídě zazněl mezi námi, tedy kluky, první „sprostý vtip: "Slečna koupila v řeznictví buřty, a když šla z obchodu po lávce přes potok, nákup jí z tašky vypadl do vody. Skočila do potoka a začala buřty hledat. Řezník, který to viděl skrz výlohu, jí přispěchal na pomoc. Bylo tam asi po pás vody, a najednou řezník křičí: „Anka, fuj, to je můj!“ – Bylo to dětsky nevinné, i když my kluci, co jsme spolu mluvili, už jsme hrdě chápali…

Já jsem pak toho jara zažil ještě přednášku „o tom“ v otcově podání. Něco jako „mezi náma chlapama“. Otec se však styděl možná víc než já, mluvil obšírně, nedozvěděl jsem se nic, co bych už nenačerpal nějak sám. Komické bylo, že lekce se konala v parku, kde opodál jako na objednávku kopulovalo několik psíků různého vzrůstu s hárající pudlicí. Přitom táta i já jsme dělali, že to nevidíme…  

Co dodat? Těžko lze mluvit o nějakém originálním návodu stran této výchovy. Tahle oblast byla, je a zřejmě i bude stále hodně složitá. 

Bezradná současnost

Výuku sexuální výchovy si dnes určuji jednotlivé školy a kontroluje ji Česká školní inspekce. Všechny školy mají tuto povinnost ze zákona. „Církevní školy však mohou postupovat s ohledem na případné náboženské cítění dětí i rodičů,“ říká mluvčí ministerstva školství Kateřina Böhmová. Podle ní se však současné školství nevěnuje tématu dostatečně. Výzkumy totiž potvrzují, že děti stále získávají většinu informací z oblasti sexu od kamarádů. Jak vidět, vše tu jde nadále po starém… Změní to letos nově vydaná příručka ministerstva školství k sexuální výchově ve školách?   

Katolíci „už vědí“

Zasedání České biskupské konference před pár týdny označilo právě novou příručku ministerstva školství k sexuální výchově na nevhodnou. Málo prý zdůrazňuje, že sexualita je o vztahu mezi dvěma lidmi. Církvi vadí i pasáže, jež předpokládají u dětí zkušenosti s pornografickými filmy a časopisy. Biskupové se proto domnívají, že příručka měla být konzultována s církví. V souvislosti s nedávnými aférami sexuálního zneužívání dětí kněžími v cizině to však zní značně absurdně. A skoro až jako lascivní žert…

Čtěte téma: Církev a sex – bez obalu

Sexuální skandály vyplouvají na veřejnost jeden za druhým a budí zájem o téma katolické morálky. Jak to tedy je s předmanželským sexem či masturbací? Hřešíte? 

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 10. 2010 15:38