Sůl je příčinou „imunitní pomatenosti“. Skrývá se hlavně ve fastfoodu

Autor: Isifa.cz

Celých 77 % soli se do organismu dostává prostřednictvím hotových jídel rychlého občerstvení a sterilizovaných potravin. Sůl v mozku aktivuje centra libosti a je tak jistým druhem drogy.

Jednou ze základních a každodenně konzumovaných potravin, pro které platí pravidlo, že jsou v malém množství nezbytné a ve velkém škodí, je sůl. Podle posledních výzkumů, jejichž výsledky byly publikovány tento měsíc, může nadměrné množství soli v našem organismu i za poruchy imunitního systému.


Autor: Isifa.cz

Sůl je prakticky ve všech potravinách. V malém množství je pro nás nezbytná, ve velkém škodí.

Podle vědců z Yale School of Medicine, Harvard Medical School a Broad Institute je sůl s největší pravděpodobností příčinou takzvané „imunitní pomatenosti“, a to na základě výsledků zkoumání chování genů na pokusných potkanech. Nadměrné množství soli přitom podle výzkumů ovlivňuje vzájemné reakce genů.

Přečtěte si: Jídlo ve fast foodech je nezdravé. Ale ne kvůli tučnosti, to je to nejmenší

Mnoho soli spouští autoimunitní onemocnění

Sůl, kterou konzumujeme v potravinách, podle vědců vede ke zvýšené produkci buněk, jež jsou průvodním jevem zánětlivých procesů. Jejich množení je v prvé fázi projevem reakce imunitního systému s cílem bránit organismus při zranění a napadení patogeny. To je samozřejmě v pořádku.

Problém ale je, že příliš mnoho soli a z toho plynoucí příliš velká tvorba zmíněných buněk vede k útokům na vlastní zdravé tkáně. Pokusy na hlodavcích potvrdily, že mnoho soli je spouštěcím procesem autoimunitních onemocnění. Konzumací nadměrného množství soli si tak podle všeho zaděláváme nejen na vysoký krevní tlak s rizikem mozkového a srdečního infarktu, ale také na autoimunitní choroby a roztroušenou sklerózu.

Čtěte dále: Solničky máme věčně prázdné a ordinace plné

Sůl k životu potřebujeme

Sůl, respektive slaná jídla, konzumujeme rádi. Podle některých teorií za to může skutečnost, že se lidé vyvinuli z organismů, které kdysi vznikly ve slaném oceánu, a náš život od té doby závisí na takzvané „sodíkové pumpě“. Určité množství soli tak přímo potřebujeme k životu, neboť zabezpečuje normální činnost nervů a svalů, aktivizuje řadu enzymů i produkci žaludečních šťáv.

Naopak při nedostatku soli je ohroženo trávení cukrů, klesá krevní tlak, přičemž výsledkem je mimo jiné celková slabost až mdloby. Dlouhodobý nedostatečný příjem soli je nebezpečný především pro starší lidi, u nichž potlačování žízně a snižování příjmu soli vede k odvodňování organismu s rizikem kolapsu oběhových funkcí.

Jenže sůl je také do jisté míry druhem drogy. V lidském mozku totiž aktivuje centra libosti a v člověku tak vyvolává pocit spokojenosti. Právě to je podle všeho základním motivem, proč mají lidé rádi slaná jídla a proč si taková jídla nejsou schopni odepřít. Opět z pokusů na potkanech vyplynulo, že sůl je ve své podstatě návykovou látkou a že mozek se při jejím omezení chová obdobně jako při takzvaném „absťáku“. Pokusy na potkanech přitom prokázaly, že zvířata s deficitem příjmu soli omezovala své aktivity, které jinak běžně patřily do způsobu jejich života. Podle vědců „to, co za normální situace vyloudí v potkaním mozku pocit blaha, se při omezení přísunu soli v potravě buďto vůbec nekoná, nebo je jen na nižším stupni“.

Slánky nejsou to podstatné: Bojíte se solit? Zbytečně

Už v nakoupených potravinách je soli až moc

Podle dva roky staré studie se do lidského organismu dostává celých 77 procent soli prostřednictvím hotových jídel rychlého občerstvení a sterilizovaných potravin. Sůl je totiž také dobrým konzervantem, což věděli již naši předkové, a solné roztoky mimo jiné používali při mumifikacích. Jako konzervační prostředek pro potraviny se sůl používala již v období 2000 let před naším letopočtem. I díky tomu byla kdysi sůl tak vzácná, že se používala jako platidlo. Například římští vojáci dostávali žold mimo jiné ve formě soli a odtud také pramení anglické slovo plat – „salary“, což je odvozenina z latinského sůl – „salt“. Sůl tak tehdy byla skutečně v jistém slova smyslu nad zlato.

Dnes je ale sůl prakticky v každé potravině, včetně sladkého pečiva. Celosvětový průměr příjmu soli činí kolem 10 gramů na den, ve vyspělých zemí je to ještě více. Podle vědců a nutričních specialistů by ale měl dospělý člověk spotřebovat denně maximálně 4 až 5 gramů soli, a podle úplně posledních doporučení dokonce ještě méně – ortodoxní odpůrci soli hovoří o pouhých dvou gramech na osobu a den. Rozhodně to platí pro kojence a děti do tří let, které by sůl konzumovat neměly téměř vůbec.

Tak či tak je zdravotně strategický nesmysl dosolovat hotová jídla. Nejen že se tím „unifikuje“ chuť pokrmů, které se od sebe díky dosolování málo liší. Dosolování především zvyšuje do organismu přívod soli, které máme již tak dostatečné, ba nadbytečné množství v nakoupených a kulinářsky zpracovaných potravinách.

Čtěte dále: Polotovary a konvenience, největší (ne)přítel člověka?

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 3. 2013 14:06