Stříhali malého chlapečka

Autor: Isifa.cz

Na půdě školy se vkus divoženky utkává s míněním učitelky v kostýmku, a dredy vedou boj s tělocvikářem. Mohou se vůbec žáci, studenti, kantoři a rodiče domluvit, co je to „vhodný vzhled“?

Jedenáctiletý Pavel se na začátek školního roku těšil. Před zvoněním se vítal s kamarády, které přes prázdniny neviděl, a společně probírali letní zážitky. Všichni byli zvědaví na novou učitelku, která by je měla provázet celým druhým stupněm základní školy.

Davide, vyřiď mamince, že takhle tedy ne!

Davide, vyřiď mamince, že takhle tedy ne!

„A tohle je jako co?“ byla její první slova v nové třídě. Zlověstně se dívala na Pavla, který nechápal, co se děje. „Takovýhle účes do školy nepatří!“ objasnila učitelka.

Pavel hraje fotbal. Podle módy malých i větších fotbalistů nosí cosi jako číro, ale v miniaturním provedení. Krátký sestřih a středem hlavy o něco málo, tak o centimetr, dva, vyšší pruh vlasů. Nikdy s tím neměl problémy. Jeho první školní den v šesté třídě byl teď zkažený a zdálo se, že na problémy ve vztahu s novou třídní má zaděláno. Podle jeho sestřihu si ho bleskurychle zařadila mezi „sígry“ a potížisty a svým žákům držela dlouhou přednášku, v níž malý fotbalista figuroval jako odstrašující příklad.

Protože i v jedenácti letech je kluk ještě dítě, volal hned po té nešťastné hodině mámě s brekem na krajíčku. Maminka to vzala věcně a prakticky, doma kluka přistřihla a vysvětlila mu, že dráždit hada a paní učitelku se nevyplácí. Na třídních schůzkách, které se konaly hned za týden, si nicméně s třídní na téma účesu promluvila. Emoce už trochu vyšuměly, takže se v podstatě dohodly a v klidu si vysvětlily svůj postoj. Pavel bude nosit klasický účes a paní učitelka si kvůli těm několika centimetrům, které před tím podle ní byly přes čáru, nebude myslet, že má před sebou zločince.

Ředitelno, máme problém

Ne vždy je ale průběh řešení výstřelků v odívání, účesech a vůbec vizáži žáků a studentů podobně smírný. „Jedna dívka nosila na bradě piercing – obrovskou zelenou kouli. Nedala si říct, a když jsem kvůli tomu musela telefonovat i rodičům, maminka mě odbyla, že mi do toho nic není,“ popisuje svoje zkušenosti Irena Lhotková, ředitelka Základní školy Bohumila Hrabala v pražské Libni. „Nakonec jsme se přece jen domluvily, ale zprvu byl ten rozhovor hodně nepříjemný. Ono to tak většinou je – když je problémové dítě, jsou problémoví i rodiče.“

Jenže právě zaškatulkování dítěte kvůli zevnějšku do kategorie „problém“ některým rodičům vadí. „Když je oblečení čisté, neohrožuje dítě na zdraví – třeba nějakými velkými kovovými doplňky –, nejsou na něm neslušné symboly a podobně, pak nechápu, co škole vadí,“ říká otec patnáctiletého Dominika. Jeho syn narazil na gymnáziu se svým „uměleckým“ zevnějškem. „Chtějí se odlišit, být originální, zábavní, kreativní, to je přeci v pořádku,“ soudí otec. „To mají mít všichni tesilky a šedé véčko jak za socíku? Tady nejde o předvádění peněz, s tím bych nesouhlasil, ale kdo určuje ty hranice, co už je výstřední?“

No ano, módní policii může někdy suplovat paní učitelka před důchodem, jejíž módní povědomí se zastavilo u vydání časopisu Žena a móda z roku 1985.

Nebo naopak pedagožka, která na mladé slečny tak trochu žárlí, jak popisuje zkušený učitel: „Jde o problém, který mívají dospívající děvčata, když se začnou krášlit, s kantorkami, jejichž krása již uvadá a ony si to uvědomují. Ve zmíněných dívkách vidí své konkurentky. Ty dívky si pak mohou vybrat – buď nenápadný vzhled a pěknou známku, nebo …“

A ono zmiňované předvádění movitosti? Ve školách prý naráží spíš mládež alternativnějšího ražení, anebo ti, kteří právě nedostatek financí nahrazují originalitou, i když někdy dost zoufalou. Vyvoněná Barbína s Kenem ve značkovém outfitu oku paní učitelky zalahodí. Některé školy, především v zahraničí, tak dávají přednost školním uniformám, které smažou jak případné rozdíly v postavení rodin, tak eliminují výstřelky v oblasti oblékání.

Mají učitelé zasahovat do odívání žáků?

PRO
Učitelka ZŠ: Rodičům svých žáků musím poměrně často posílat vzkazy ohledně oblékání. Bohužel hodně dětí chodí do školy i špinavých, ale to se stydím rodičům říct. 

PROTI
Matka dcery na ZŠ: Třídní učitel jí velmi ostře dal několikrát najevo, že by neměla do školy chodit s natočenými vlasy. Jelikož dcera závodně tančí a mívá vystoupení po večerech, nestihne si účes z vystoupení do druhého dne úplně sundat. Dcera byla z jeho poznámek velmi špatná, styděla se před ostatními…

Z časopisu Rodina a škola č. 8/2009

Třída mužů v černém


Autor: Agentura SXC

„My řešíme opravdu jen ty krajní případy,“ říká k tomu Irena Lhotková, „ nebo když se něco rozšíří hromadně. To byly před časem čepice nebo kapuce, ve kterých žáci chtěli sedět i při vyučování. Dívkám tolerujeme čelenky, šátečky a podobně, ale čepice a kapuce jsme zakázali, stejně jako černé brýle při vyučování. Oblíbená výmluva byla zánět spojivek, to jsme pak chtěli potvrzení alespoň od rodičů.“

Školy také celkem pochopitelně zakazují předměty a doplňky, které by mohly jejich svěřencům způsobit zranění. „V poslední době je to hlavně piercing. Při vyučování nám vadí, až když to jde do extrémů,“ vysvětluje postoj školy ředitelka Lhotková. „Jinak menší, decentní tolerujeme, ale žáci se ho stejně musí sundat na tělocvik z bezpečnostních důvodů. Pak rodiče volají a ptají se, proč si to děti mají sundávat. Dokonce jedna matka kvůli tomu neustále psala dceři omluvenky na TV, až dívka nemohla být klasifikována, protože vůbec necvičila.“

Mimo diskusi je vedle nebezpečných doplňků také oblečení znečištěné, s nevhodnými nápisy a symboly (vulgárními, rasistickými, fašistickými apod.). O něco obtížněji už se bude hledat shoda o tom, kolik centimetrů má mít sukně pod zadek a výstřih nad pupík. „Hambaté“ oblečení řeší pedagogové snad nejčastěji a to hlavně v 9. třídách, kde holky chodí „nahé“.

Někdy se žáci setkávají s až překvapivým pochopením. Na škole v přírodě žádal žák vyšší třídy svoji učitelku o radu. Nosil totiž mohutné číro, které si doma „upravoval“ pomocí dvou prkének. Učitelka, paní přes padesát s vkusem velmi střízlivým, nehnula brvou a žáka odkázala do kuchyně k zapůjčení kuchyňských prkének.

Vždy prostě záleží na konkrétním uvážení školy či pedagoga, co ještě bude v pořádku a co už ne. Většina škol sice zmiňuje oblékání ve školním řádu, ale obvykle velmi obecně. Pod pravidlem „Žák přichází do školy vhodně a čistě oblečen a upraven. Je nepřípustné docházet do školy ve výstředním oblečení…“ si každý může představit úplně něco jiného. Kromě toho, že je nevhodný zevnějšek těžko definovatelný, je také těžko postižitelný. „Já se mohu jedině odkázat na školní řád, jinak je možnost postihu minimální,“ uzavírá Irena Lhotková.

Ze školních řádů:

  • Žák přichází do školy vhodně a čistě oblečen a upraven. Je nepřípustné docházet do školy ve výstředním oblečení nebo v oblečení, které vyjadřuje sympatie k různým společenským skupinám a hnutím propagujících rasizmus, fašizmus, komunizmus, antisemitizmus, anarchizmus apod. (vojenské a maskovací oblečení, „bombery“, různé doplňky oblečení jako řetězy apod.). (ZŠ Bítovská)
  • Úpravy vlasů (střihy, barvy apod.) a používání líčidel a dalších kosmetických prostředků musí být v souladu se zásadami slušnosti a hygienickými normami. (ZŠ Bítovská)
  • Žáci (a jejich zákonní zástupci) jsou povinni dbát, aby svým oblečením a úpravou svého zevnějšku nevzbuzovali u ostatních žáků a u pracovníků školy odpor nebo znechucení; ve sporných případech týkajících se úpravy a oblečení žáka rozhoduje o dalším postupu ředitel školy; žák je povinen podřídit se jeho rozhodnutí. (SŠTO Havířov)
  • Povinnosti žáka: Chodit čistě a vhodně oblečen i upraven. (ZŠ Bohumila Hrabala)

Co si o posuzování vzhledu žáků či studentů pedagogy myslíte vy? Setkali jste se někdy se situací, kdy jste to museli řešit? A jaké zkušenosti mají pedagogové? Napište nám!

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 1. 2011 13:59