Střídavá péče přece není rozpůlením dítěte

Autor: SXC

Střídavka není strašák, tvrdí Aleš Hodina v reakci na článek věnovaný u nás dosud málo rozšířenému způsobu péče o dítě po rozchodu rodičů.

Problematice střídavé péče jsme se věnovali v článku Střídavá péče není žádná idyla, ale každodenní dřina. Aleš Hodina, který provozuje portál Stridavka.cz a další stránky zabývající se péčí o děti po rozvodu, zaslal do redakce svůj pohled na věc. Jak vidí situaci zastánce střídavky? A jaký je váš názor?

Střídavka není strašák

Když řeknete „střídavá péče“, leckdo se ještě dnes v duchu otřese. Hlavně úřednice na odborech péče o děti a soudkyně opatrovnických soudů. Je za tím víc, než jen jejich zkostnatělost, lenost a nadržování matkám?

Upřímně – většinou lze najít důvody jejich odporu právě mezi těmito třemi vyjmenovanými. Střídavá péče neboli střídavka se v zahraničí osvědčuje jako nejméně špatná forma porozvodového uspořádání péče o děti. Proč by to tak nemohlo jít i u nás?

Střídavka přece není rozpůlením dítěte, stejně jako není rozpůlené, když ho vychovávají oba rodiče v úplné rodině. Při střídavé péči se navíc jejich výchovné metody nepřebíjejí, ale postupně střídají a doplňují. Ke střetům by tak mohlo docházet spíše v rodině než při střídavce.

Střídavá péče navíc otupuje hrany boje o dítě v rámci rozvodu. Má-li šanci vychovávat dítě dostat jen jeden z rodičů, ale chtějí o něj dál pečovat oba, oba se také snaží, aby to byli právě oni. Často tak vidíme, že dochází i k nechutnému přetahování, házení špíny na druhého a k jiným podlostem. To většinou mizí, pokud šance vychovávat dítě zůstane oběma.

Nejdůležitější však je, že dítěti zůstává péče obou rodičů. Zahraničními výzkumy je prokázáno, že děti ve střídavé nebo společné péči trpí rozvodem nejméně. Nejhůře dopadají děti, které žijí pouze s matkou a otčímem.

Z bláta do louže

Přesto nám někteří rádoby odborníci typu Jeronýma Klimeše budou stále tvrdit, že zvláště malé děti potřebují jedno zázemí a „i týden bez mámy nebo naopak táty pro ně je nepředstavitelně dlouhou dobou“. Možná že je, pak ale zkraťme intervaly. Protože pokud jim střídavou péči nedáme, pak nebudeme řešit, jestli je týden bez jednoho rodiče dlouhá doba, ale že se s ním neuvidí třeba čtrnáct dní nebo ještě déle. Takže z bláta do louže.

Praxe také ukazuje, že děti v nízkém věku nemají se střídavou péčí problémy a zvykají si na ni možná i lépe, než děti starší.

Ani konflikty mezi rozhádanými rodiči nejsou kontraindikací střídavé péče. Právě naopak. Jak už bylo napsáno výše, střídavka tím, že nebere dítě ani jednomu z rodičů, otupuje jejich spory. Výlučná péče jen jednoho z nich je naopak vyostřuje. A nemysleme si, i při výlučné péči jsou zákonnými zástupci dítěte oba rodiče, takže příležitostí ke sporům je více než dost.

Navíc, pokud by rodič, jenž má dítě ve výlučné péči, svého potomka proti druhému rodiči poštvával, má k tomu mnohem větší prostor než při střídavce. Střídavá péče tak přirozeným způsobem brání tomu, aby u dítěte vznikl syndrom zavrženého rodiče, i když mezi rodiči nepanují zrovna dobré vztahy…

Aleš Hodina

Publikuje na téma střídavé péče, provozuje portál Stridavka.cz a další stránky zabývající se péčí o děti po rozvodu.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 20. 1. 2013 0:48