Štěnice na chlupaté lidi nejdou

Autor: Wikimedia / http://phil.cdc­.gov/phil/public­domain.asp

Štěnice, které člověka obtěžují svým sáním a přenášejí řadu chorob, se v zahraničí i u nás množí natolik, že odborníci řeší, co s tím. Ukazuje se, že ve výhodě jsou chlupatí lidé.

Lidi, kteří mají silně ochlupené ruce a nohy, jsou sice často terčem posměchu, oproti holým jedincům ale mají jednu výhodu: méně na ně jdou štěnice postelní zvané také domácí. O tomto poznatku britských vědců na svých internetových stránkách informuje BBC, píše agentura ČTK.


Autor: Wikimedia / http://phil.cdc­.gov/phil/public­domain.asp

Štěnice je druhem ploštic

Chlupy podle nich štěnice zpomalují v pohybu a oběti varují, že jim hrozí píchnutí. Výzkumu, který vedl Michael Siva-Jothy z Sheffieldské univerzity, se zúčastnilo 29 odvážných dobrovolníků. Siva-Jothy na ně nasadil vyhladovělé ploštice a sledoval je, když si hledaly místo, kde by mohly dobrovolníkovi začít sát krev. Těsně před ním, dříve než ploštice svoji oběť skutečně píchly, jim je z kůže sundal.

Chlupy jsou ochranou před parazity

Michael Siva-Jothy zjistil, že silné, dobře viditelné chlupy i tenčí chloupky zřejmě štěnice odpuzují. Tenké chloupky přitom fungují také jako systém včasného varování oběti, které hrozí, že jí štěnice začne sát krev. „Naše poznatky ukazují, že více chlupů znamená lepší schopnost odhalit parazity,“ řekl vědec. Dodal ale, že extrémně chlupatí lidé ve výhodě být nemusí. „Pokud máte hustý kožich z dlouhých, silných chlupů, cizopasníci se v nich lépe mohou schovat, i když je cítíte,“ vysvětlil.

I když oholené paže a nohy vypadají lépe než ochlupené, znamená to, že lidé, kteří si je holí, se zbavují ochrany před parazity, jako jsou právě štěnice domácí. Když si oholí i ty nejjemnější chloupky, neucítí už, že se na jejich krev chystá vyhladovělý hmyz. Toto by mohlo sloužit jako varování pro obyvatele Británie, která je prý štěnicemi domácími stále více zaplavena, ale vysoký výskyt štěnic hlásí i další země včetně Česka.

  • Štěnice vyhledává hostitele (člověka) pomocí tepelných senzorů na vzdálenost 1,5–6 metrů.
  • Bodají hlavně na odhalených (nepřikrytých) částech těla; pod peřinou nebo pod oděvem zpravidla ne.
  • Při vpichu vstříkne do rány anestetikum, takže kousnutí nebolí; zánět (zarudnutí a svědivost) se objeví až později.
  • Sání štěnic vyvolává značné kožní reakce a vznik tzv. cimikózy, která bývá velmi často praktickými lékaři zaměňována za reakci na kyselé a podobné vyrážky a tím zůstává pravý původ déle neodhalen.
  • U osob, které se s výskytem štěnic setkaly poprvé, se typická kožní reakce objevuje se zpožděním, až po proběhlé imunizaci (alergizaci), která trvá necelý týden.
  • Po této době se pak najednou během několika hodin objeví typické červeně svědivé pupínky v každém místě sání. Někteří lidé na bodání štěnic nereagují. U již imunizovaných osob se typická kožní reakce na místě sání objevuje do několika hodin.
  • Proti svědění se doporučují různé byliny, jako je máta, levandule, černý pepř, červená paprika aj. Některé další úlevné prostředky: přidejte sůl nebo lžičku jedlé sody do sklenice s vodou a aplikujte na infikované oblasti. Podobně působí i kamenec do vody. Použití ledu na infikované oblasti je další účinnou léčbou.

Zdroj: www.stenice-postelni.cz

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 6. 2014 21:19