Hlavní navigace

Názor k článku Stále holdujeme obžerství od Karin - Viděla jsem rozhovor s autorem u Krause, už...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 14. 2. 2012 10:25

    Karin

    Viděla jsem rozhovor s autorem u Krause, už tehdy mě zaujal, a tento rozhovor mi jen potvrdil, že je to vážně zajímavý člověk, o jehož slovech stojí za to minimálně přemýšlet. Absolutně souhlasím s tím, že holdujeme obžerství a že kdybychom jedli jen tolik, kolik potřebujeme, nemuseli bychom na ceny potravin vůbec naříkat. Jenže takovéto myšlenky bohužel vždycky dopadnou na úrodnou půdu jen u lidí, kteří se už nad těmito jevy více či méně sami zamýšleli a v podstatě to vidí shodně, ale nikdy to nedocvakne těm nemocným tlouštíkům, kteří si v supermarketu tlačí k pokladně ty svoje točeňáky a rohlíky a nejlevnější kečupy a člověka, který zapochybuje o jednoznačné prospěšnosti masa nebo mléka pro zdraví člověka, budou považovat za fašouna, kterej neví, co je dobrý... A je smutný, že takovým lidem nic nedojde ani po infarktu, ani po resekci tlustého střeva, ani v jiných kritických okamžicích, do nichž mnohdy dospějí svým životním stylem... Já osobně mám ráda maso (jo, vepřová pečeně je slast!) i mléko a podobné věci, ale není mi zatěžko připustit, že to nemusí být pro moje zdraví přínos, a myslím, že my lidé jsme bohužel dávno zapomněli vnímat signály svého těla, které nám dává najevo, co mu svědčí a co ne. Nemusí to být u každého stejné, nesmíme brát žádného odborníka jako kazatele jediné pravdy, ale vždycky musíme vnímat, co na to říká náš organismus. Bohužel ty signály jsou mnohdy dost nenápadné, hlavně ze začátku, a my lidé jsme už tak otupělí, že si jich všimneme teprve ve chvíli, kdy už se nedají přehlédnout (máme bolesti, teče nám krev, něco nám selhává)... jenže ani v takovou chvíli většinou nejsme schopni nebo ochotni připustit, že jsme si zdraví zhuntovali sami svým přístupem k životosprávě... Nesouhlasím s žádnými extrémy, nejsem militantní a nemám potřebu se s někým hádat, ale někdy mi je fakt smutno z toho, jak jsou někteří lidé hloupí... Ale asi to tak má být, co už nadělám... Každý svého štěstí strůjce.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).