Správná pálenka se má prodávat v čiré lahvi

Autor: Pixabay.com / Hans, podle licence: Public domain

Spotřeba ovocných destilátů – lidově slivovic – každoročně celkem logicky roste v období Vánoc a oslav Nového roku. Produktů tohoto typu je na trhu celá řada, problém ale je, jak poznat ty pravé, čichu, chuti a zažívacímu ústrojí lahodící.

Hned na úvod budiž řečeno, že zmiňovaná slivovice je ovocný destilát přímo ze švestek – všechny ostatní destiláty by se měly správně nazývat podle druhu ovoce (nebo také zeleniny), který tvořil surovinu k přípravě moku. Letos je přitom rokem, kdy mohou zájemci o tyto destiláty ochutnat pravděpodobně širší spektrum pálenek, neboť byla díky počasí slabší úroda k pálení tradičního ovoce. Platí to zejména pro meruňky (tedy meruňkovici), ale i pro klasickou slivovici nebo třešňovici. Tyto produkty by tak mohly ve zvýšené míře nahradit třeba jahodovice (ta má být údajně „hitem“ letošního roku), ale i různé „zeleninovice“, například mrkvovice.

Vyrobit ovocný nebo zeleninový destilát lze totiž ze všeho, co má dostatek vody a cukrů potřebných ke kvašení.

Tipy, jak koupit dobrou pálenku

O to složitější je poznání, jak dobrý destilát rozeznat, a je třeba na rovinu konstatovat, že před vlastním nákupem neexistuje zas tak moc skutečně objektivních kritérií, a po nákupu už je pozdě.

Teoreticky nejvyšší záruku by měly poskytovat malé pěstitelské pálenice, ty ale nesmí své produkty prodávat. Mohou je však svým blízkým a známým věnovat. Pro ty, kteří nemají to štěstí, zbývají vlastně jen dva atributy výběru destilátu v maloobchodní síti – přiměřená cena (pokud nejde o slevovou akci) a vzhled obalu výrobku.

Vzhledem k daňovému zatížení přitom platí, že půllitr kvalitního ovocného destilátu by se měl prodávat zhruba za sto korun a výše. Destilát by měl být prodáván v čiré lahvi, aby bylo na první pohled vidět, že je tekutina čistá a čirá, bez jakýchkoli příměsí.

Více v článku: Jak se neseknout a poznat dobrou pálenku


Autor: Isifa.cz

Konzumenty ovocných destilátů přitom již několik let děsí skutečnost (a po metanolové aféře ještě „přituhlo“), že ovocné a zeleninové destiláty obsahují v malé míře metanol a stejně tak další rizikovou látku – ethylkarbamát. Proto je možná žádoucí uvést na pravou míru informace o těchto látkách i množství, která ještě nejsou nebo již jsou pro člověka riziková. Platí přitom, že i když se tyto látky v destilátech vyskytují, jde za normálních okolností o hodnoty, které nejsou nebezpečné.

Metanol se z těla zcela vyloučí do druhého dne

Třeba takový metanol. Podle informačního portálu ministerstva zemědělství Bezpečnost potravin představuje orální smrtelná dávka čistého metanolu pro člověka v průměru 1 ml/kg tělesné hmotnosti, tzn. pro sedmdesátikilovou osobu pak 70 ml čistého metanolu. Jako vždy to neplatí stoprocentně, záleží na individuálních dispozicích člověka. Za škodlivou dávku pro jedince se pak považuje množství několika ml na kilogram hmotnosti člověka, obvykle mezi čtyřmi až deseti mililitry. Polovina metanolu v krvi zmizí obvykle už za tři hodiny, do čtyřiadvaceti hodin je tedy koncentrace v krvi zanedbatelná.

Při konzumaci malých dávek metanolu, který je v malém množství obsažen v pálenkách, se metanol z těla zcela vyloučí do jednoho dne.

Mimochodem – lidské tělo přijímá metanol také prostřednictvím konzumace ovocných a zeleninových šťáv, přičemž platí, že pokud takové nápoje déle uchováváme, obsah metanolu ve šťávě působením enzymů roste. I to je vlastně jedním z důvodů, proč je třeba tyto nápoje konzumovat co nejrychleji, jak jsme upozorňovali nedávno na serveru Vitalia.cz.

Ethylkarbamát je přirozenou součástí kvašených potravin

Zpět ale k další rizikové látce, která je považována za karcinogenní, což je výše zmiňovaný ethylkarbamát. Jde o látku, která se do destilátů dostává z pecek ovoce při kvašení, je to ale také zároveň ukazatel, že daný destilát byl vyroben z ovoce a ne z průmyslového lihu a trestí. V obilném či melasovém lihu totiž žádný ethylkarbamát není.

Je přitom dobré připomenout, že ethylkarbamát je sloučenina, která je přirozenou součástí jakýchkoli kvašených potravin a alkoholických nápojů, tedy i piva a vína, ale i třeba sójových omáček, některých jogurtů či chleba. I díky poměrně širokému výskytu této látky je tak stanoveno její maximálně možné množství v potravinách, přičemž naše legislativa, jak už to bývá zvykem, stanovovala v případě ovocných destilátů mnohem přísnější limity než okolní země, konkrétně 0,4 mg/litr. V sousedním Německu přitom činil limit 0,8 mg/l a ve Francii 1 mg/l.

Tyto rozdíly má ale vyrovnat „Doporučení Evropské Komise 2016/22“ z ledna letošního roku, které ukládá členským zemím „zajistit přijetí všech příslušných opatření, aby bylo dosaženo co nejnižšího obsahu ethylkarbamátu v lihovinách z peckovin a lihovinách z výlisků peckovin, přičemž cílovou hodnotou je 1 mg/l“. Jinými slovy – na úrovni dvaapůlkrát vyšší, než stanovovala legislativa tuzemská. Což může být pro někoho důvodem dávat při nákupech ovocných destilátů přednost tuzemské produkci, také ale argumentem, že ethylkarbamátu v pálenkách netřeba se zas tak bát…

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 1. 2017 16:57