Souboj televizních kuchařů

Televizních pořadů o vaření přibývá a to je dobře. Roste konkurence a tím pádem i kvalita, objevují se zajímavé osobnosti, se kterými je radost vařit. I když se televizní kuchaři navzájem většinou nesnášejí, divák si užívá, a to nejenom nové recepty.

Už pár let se pořady s kuchaři a vařením řadí mezi nejoblíbenější koncepty televizní zábavy. Pamatujete? Obtoustlí absolutně neznámí kuchtíci se lopotně snaží divákům vysvětlit, jak uvařit svíčkovou. Postupem času se na obrazovce s vařečkou začaly objevovat osobnosti, například herci. Taky nic moc. Možná uměli mluvit, ale s vařením to už bylo horší. Dalším stupínkem ke zvyšování kvality televizního vaření jsou skuteční kuchaři, kteří navíc umí pobavit.

I když, jak se to vezme. Babica z Novy prý vařit neumí. Nevím, nejsem odborník. Musím ale říct, že mě několikrát svým receptem inspiroval a dnes doma podle jeho rad někdy vaříme. Skvělé je třeba kuře s houbami a nudlemi. Mimochodem, Babica vede skiservis a občas ho vídám u výlohy, jak pulíruje vystavené lyže. To může o něčem svědčit, kdyby to byl opravdový odborník na vaření, tak by šéfoval kuchyni v některé z vyhlášených restaurací. On se zatím stará o svůj podnik, který nemá s vařením nic společného.

To Pohlreich, to je miláček národa. Nikomu ani nevadí, že je sprostý jako dlaždič. Asi jste si taky všimli, že “vole” následuje za každým druhým slovem. Ale vaří prý dobře, má za sebou dohledatelné úspěchy a za poslední dobu se dokázal kvalifikovat na post béčkového baviče, kterého odlišuje od těch áčkových jenom příliš sprostých slov v projevu. Lysohlávek (tak Pohlreicha označil v bulváru Babica) to s lidmi umí, je skutečným odborníkem na vaření a nejenom na to. Je schopen majitelům restaurací poradit, kam podnik směřovat a hlavně jak neprodělávat.

Svíčková jako z televize

Asi jste se doslechli, že Babica s Pohlreichem se zrovna moc nemusejí. Navzájem se urážejí skrz média, a o nějakém respektu se nedá vůbec mluvit.

Je škoda, že oba kuchaři nyní zajímají veřejnost více kvůli svým bulvárním vyjádřením, než kvůli svému kuchařskému umění.

To, že se na obrazovce objevuje dost pořadů o vaření (nezapomeňme na “Itala”, který se stal miláčkem nejenom žen), je pro českého diváka jenom dobře. Má na výběr, může vstřebávat hned několik kuchařských stylů najednou. Vařit se už nemusíme učit od maminky, tu může suplovat i televize.

Televizní pořady o vaření patří mezi mé nejoblíbenější, následují hned po sportovních přenosech. Přínos televizního vaření oproti televiznímu sportu je zřejmý. Mohu okoukat, jak se správně dělá jíška, ale hlavičkovat se díky televizi nenaučím. Možná je i dobře, že se televizní kuchaři mezi sebou hádají a že tím vzbuzují hodně pozornosti. Přitáhnou lidi k vaření, což je záslužná činnost. Naučíme se pořádně vařit, nebudeme jíst blafy v restauracích, protože poznáme kvalitu a budeme schopní ozvat se. Jen se páni kuchaři hádejte, je to pro dobro věci…

Foto: TV Prima, TV Nova