Hlavní navigace

Sladidlo stévie není takový zázrak, jak si mnozí myslí

16. 2. 2015

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
V boji proti civilizačním nemocem a zejména obezitě se snaží výrobci potravin a nápojů stále častěji nahrazovat klasický řepný cukr alternativními sladidly. Mezi nimi pak v poslední době s přehledem vede stévie.

Stévie má na první pohled všechna možná pozitiva, která si jen lze představit. A to včetně toho, že jde o sladidlo izolované z přírodního zdroje, tedy z rostliny stévie sladké (Stevia rebaudiana).

Chemicky je to druh glykosidu, který je až třistakrát sladší než sacharóza, což je velmi praktické jak pro výrobce potravin, tak pro spotřebitele. Další výbornou vlastností stévie je skutečnost, že nepřispívá k tvorbě zubního kazu (proto se přidává do žvýkaček a nápojů), nezvyšuje hladinu krevního cukru, takže je vhodná pro diabetiky, a ještě k tomu všemu má nízkou energetickou hodnotu.

Stévie není schválena pro děti

Nic ale není černé nebo bílé. Na rozdíl od sacharózy, což si může v praxi každý vyzkoušet, nemá stévie takzvanou „plnou sladkou chuť“, tedy jinak a poněkud nepříjemněji oproti řepnému cukru chutná. Také nízká energetická hodnota není vždy to, co lidský organismus právě potřebuje.

Především je ale vhodné vědět, že stévie jako sladidlo nesmí být součástí dětské výživy, což je první určitý signál. Jako přírodní náhradní sladidlo je stévie označena kódem E 960 a jako takto označená přídatná látka byla v EU povolena až v roce 2011. Také v USA se dlouho váhalo s masivním využíváním stévie, protože jedna z dřívějších klinických studií upozornila na riziko mutagenních účinků steviosidů v testech na potkanech a krysách. Další studie však tato zjištění zpochybnily a naopak konstatovaly příznivý vliv stévie na prevenci diabetu. To následně potvrdila Světová zdravotní organizace (WHO) a doporučila stévii používat.

Otázkou ale je, zdali již nebyly aktualizované studie ovlivněny vědomím, že se stévií lze dělat „dobrý byznys“. Tak či tak se řada výzkumníků nadále domnívá, že je třeba účinky stévie na lidský organismus ještě dále věrohodně zkoumat.

Xylitol napomáhá delší trvanlivosti

Další, poměrně používané sladidlo, chemicky cukerný alkohol, který patří mezi náhradní přírodně identická sladidla, je xylitol. Je to vlastně také druh vlákniny, takže přispívá k lepšímu trávení, protože ve střevě podporuje růst probatických bakterií.

Stejně jako stévie je xylitol vhodný pro výrobu nízkoenergetických potravin, praktický je zejména v pekárenské výrobě, protože ve výrobcích udržuje vlhkost a tím přispívá k jejich delší trvanlivosti. Zdá se nicméně, že xylitol je o něco horším řešením než stévie, neboť podle dosavadních znalostí nepatrně zvyšuje v krvi hladinu glukózy a jeho nadměrné množství může mít projímavé účinky. Xylitol najdeme v seznamu přídatných látek pod kódem E 967.

Málo známý palmový cukr

Třetím „do party“ dříve neznámých sladidel, alespoň na území naší země, je palmový cukr. Spotřebitel u nás více zná aktuálně pojem palmový olej, který navíc nemá zrovna vynikající image.

Palmový cukr má ale kupodivu spíše docela dost pozitiv, a v určitém směru lze říci, že je „lepší“ než tradiční řepný cukr. Stejně jako u řepného cukru je dominantní složkou palmového cukru sacharóza, kromě toho ale palmový cukr obsahuje na rozdíl od řepného vyšší podíl minerálních látek, vitamínů, různých stopových a esenciálních látek a podle zahraničních zdrojů i více vlákniny a bílkovin.

V ČR zatím toto sladidlo zkoumáno nebylo, protože se u nás prakticky nepoužívá. Tak či tak by měl mít palmový cukr poměrně nízký glykemický index (cca 41), přičemž glykemický index sacharózy se pohybuje mezi 65 až 68 a glykemický index glukózy je 100.

Za co (ne)může cukr

Každopádně, cukry, ať už jakékoli, jsou kromě toho, že potravinám, nápojům a pokrmům dodávají příjemnou chuť, také zdrojem energie pro lidský organismus. Není je tak třeba zatracovat, ani operativně hned měnit strukturu konzumace cukrů podle principu „staré za nové“.

Za – v úvodu zmíněná – rizika obezity nebo cukrovky velmi často cukry nemohou – za mnohé z těchto a dalších rizik může totiž zejména nedostatek pohybu (a tedy výdeje energie, kterou jsme i prostřednictvím cukrů a sladidel přijali), a obecně celkově sedavý, fyzicky pohodlný životní styl. Přestože se tato celkem obecně platná pravda v poslední době stále častěji zmiňuje, není na škodu ji připomenout – v souvislosti s cukry, sacharidy a alternativními sladidly, preventivně ještě jednou.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).