Školní pomůcky - největší chyba je pořizovat věci předem

Autor: SXC

Hypermarkety se již předhánějí v tom, kdo má větší oddělení se školními potřebami, a zbrojí i malá papírnictví. Naštěstí zdaleka ne všechno, co v obchodech mají, budete potřebovat.

Víte, jak zní na konci prázdnin rodičovské pravidlo číslo jedna? Nekupujte dopředu nic, o čem si skutečně nejste jisti, že to dítě bude v září potřebovat. Každá škola, dokonce každý učitel mají totiž svou představu, a pokud se toho budete snažit pořídit co nejvíce předem, nejméně v polovině věcí (tloušťka sešitu, velikost linek, typu plnicího pera…) se netrefíte. A neutěšujte se ani tím, že se to jednou bude hodit. „Nebude. Než na to dojde řada, zapomenete, že jste to koupili, případně se vám to nepodaří najít,“ říká z vlastní zkušenosti Lenka Pospíšilová, matka tří dětí.

Mezi potřeby, bez nichž se dítě skutečně neobejde, patří krom brašny či batohu penál (ideálně s okénkem na rozvrh) a jeho náplň.


Autor: SXC

Zpravidla od třetí třídy výše už učitelé tolik nelpí na tom, čím přesně dítě píše, takže ho nechte vybrat si pero dle vlastního vkusu, u mladších raději čekejte na doporučení školy. Do penálu žáka prvního stupně patří rovněž pastelky, na druhém by už měli tolerovat dětmi oblíbené zvýrazňovače sloužící například k podtrhávání v sešitech. Chybět nesmí ani obyčejné tužky, gumy, ořezávátka, nůžky a od čtvrté třídy také kružítko.

Obaly? A nešlo by to bez nich, mami?

Mantrou českého školství jsou obaly. Sešity i učebnice v nich skutečně vypadají lépe. Na druhou stranu, pokud vám puberťák tvrdí, že u nich ve třídě „nikdo“ sešity obalené nemá, ušetřete si nervy a trvejte jen na tom, že obalené musí být učebnice, které bude vracet, a žákovská, kterou musí nosit denně. Že mu učitelka možná vynadá? „To je jeho boj, pokud je mu čtrnáct a je dost velký na to, aby se věčně hádal s matkou, musí umět diskutovat i s učitelkou,“ míní Lenka Pospíšilová.

Každopádně obaly také nekupujte dopředu, dokonce ani ucelené sady pro jednotlivé ročníky ne, dneska už nemají v podstatě smysl, protože žádný výrobce neví, jaké učebnice a kolik sešitů kdo v které škole bude mít. Ale učebnice, které některé děti mají doma už od konce června, obalit samozřejmě můžete – lepší však bývají univerzální nastavitelné obaly nebo fólie, z níž vyrobíte potah na učebnice za pomoci izolepy.

Co dál?

Zcela určitě bude dítě potřebovat také přezůvky, tady už jsou naštěstí školy dost benevolentní a nosit se mohou i tenisky (na suchý zip, s tkaničkami se žádný školák zavazovat nebude), snažte se jen o to, aby i tato obuv splňovala základní ergonomická pravidla.

Předem se dají pořídit i věci na tělocvik, bez kterých se dítě nejspíše obejde pouze v případě, že budou se školou jezdit plavat. Základem jsou tričko, tepláky a k nim pevnější boty, které se dají použít ven i do tělocvičny, proto by neměly mít tmavou, ale světlou podrážku, která nenechává na zemi šmouhy. Tady jsou naopak tkaničky lepší, aby si dítě botu mohlo dobře utáhnout.

S potřebami na výtvarnou výchovu naopak raději počkejte na upřesnění učitele.

Za kolik?

Pokud chcete při nákupech do školy ušetřit, vyhněte se výrobkům s logy ze známých filmů. Bývají někdy výrazně dražší než ty bez nich a navíc se vám může stát, že jakmile film vystřídá v dětských srdcích jiný, bude potomek vybavení odmítat nosit podstatně dříve, než uplyne jeho životnost. Můžete si sice říct, že je jedno, zda koupíte sešit za pět nebo deset korun nebo penál za sto padesát místo devadesáti korun, ale v konečném součtu po nákupu všech pomůcek může rozdíl činit až několik set – v záři citelných – stovek korun.


Autor: SXC

Počítejte totiž s tím, že krom výdajů za pomůcky vás čekají platby za jazykové učebnice, které většina škol nekupuje ze svého, za kroužky a pak nejspíše i příspěvek do třídního fondu. Do toho se dnes vybírá 300 až 1000 korun na celý školní rok. Podobný fond sebou naštěstí nese i výhody, protože škola z něj může platit některé pomůcky, jako jsou vodovky a podobně, a ušetří vás tak jejich shánění. Případně z něj hromadně platí vstupné do divadel a na výstavy. „To se taky vyplatí, protože mně se pravidelně stává, že tu padesátikorunu, kterou dítě večer před odevzdáním ve škole potřebuje, jako na potvoru v peněžence nemám,“ pochvaluje si třídní fond Lenka Pospíšilová.

Nejlevněji školní pomůcky nakoupíte v hypermarketech, kde budou zároveň mít třeba i věci na tělocvik, ale výběr například v penálech tam nebývá největší. Navíc tam většinou mívají penály už vybavené, což se vzhledem k odlišným nárokům jednotlivých škol doporučit nedá. Proč platit třeba fixy, které penály často obsahují, když školy je vidí vyloženě nerady?

Do školy kupte i něco hezkého

Takže nekupujte předem ani pak žádné zbytečnosti, ale na druhou stranu pořiďte dítěti něco, co mu nástup do školy zpříjemní.

Mohou to být třeba povedené krabičky na svačinu, které samozřejmě nepatří mezi školní pomůcky, ale často bývají v obchodech vystavené poblíž nich. Mohou být plastové (od stokoruny výše) i hliníkové, ty jsou o něco dražší a dáte za ně stovek několik.

Krabičku se snažte pořídit takovou, která má víčko pevně spojené se dnem, jednak takovou dítě spíše odnese domů komplet a navíc se většinou lépe zavírají. Podobně můžete nechat dítě vybrat i láhev na pití, ale ze zkušeností rodičů vyplývá, že ty jsou ve srovnání s krabičkami mnohem náchylnější ke ztrátě. Starší děti ocení i jakési plastikové pytlíky na svačinu nebo termotašky v hezkých designech, jaké prodávají například na www.lunchbox.cz nebo designbag.cz.

Podobně děti mohou potěšit hezké diáře a notýsky, do kterých si mohou psát zadání úkolů a další poznámky spojené se životem ve škole.

Trest jménem svačina: Tisíckrát nic prý umořilo osla. Mě umoří housky v potravinové fo­lii…