S obchodními partnery se neválčí, ale jedná. Zeman to neví

Prezident Miloš Zeman vyhlásil válku zahraničním obchodním řetězcům. Hledá se nepřítel, který je odpovědný za chyby, které pod vedením politiků udělala naše země, například přijetím špatných zákonů.

Nadnárodní maloobchodní sítě působící v naší zemi prezidenta republiky Miloše Zemana evidentně štvou. Loni na agropotravinářské výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích horoval pro vytvoření národní maloobchodní sítě, v níž by měli spotřebitelé v ČR nakupovat potraviny českého původu, a vykašlat se tak na nákupy v nadnárodních maloobchodech. Letos na stejném místě rovnou vyhlásil cizáckým řetězcům válku. Jako by nestačilo, že skutečná válka se vede nedaleko naší země, mezi Ukrajinou a Ruskem.

Projev prezidenta republiky na zahájení výstavy „Země živitelka 2014“ (doc)

Právě ukrajinsko-ruský konflikt je snad ale pro všechny (patrně až na pana prezidenta) důkazem, že války nikam nevedou, protože v žádné válce není jednoznačný vítěz, i když se po jejím skončení často každá ze zúčastněných stran jako vítěz tváří. A je svým způsobem jedno, zdali jde o válku skutečnou, obchodní nebo „jenom“ slovní. V prvním případě jde o ztráty na životech, v druhém na ekonomice a ve třetím o ztrátu důvěry, která je ale právě v obchodních vztazích nezbytná pro spravedlivý byznys – pro obě strany.

Nepleťte si zisky s marží

Obvyklým měřítkem spravedlnosti je přitom v obchodním světě přiměřený zisk pro obě strany, což je ovšem úplně jiný pojem než neustále omílané „marže“. Na tomto místě je vhodné připomenout, že rozdíl mezi cenou, za niž řetězec (ale v zásadě kdokoli) nakupuje, a cenou, za kterou prodává, není zisk ani náhodou, neboť s vlastním prodejem jsou spojené další náklady jako mzdy, pronájmy, ceny energií, dopravy a další položky, které prodejce hradí z rozdílu cen nakupovaného a prodávaného zboží.

Z tohoto srovnání ovšem, ač se to leckomu nemusí zdát, vycházejí v oblasti prodeje potravin nadnárodní maloobchodní sítě lépe než prakticky všechny národní sítě typu Náš grunt, Sklizeno, Bio a další prodejny buď speciálních potravin nebo potravin, které se vyrábějí v malých objemech. Pokud bychom tedy přijali hru na „marže“, jsou menší sítě pro zákazníky jednoznačně horší volbou z pohledu jejich výše a tedy i konečných spotřebitelských cen.

Menší obchody mají jiné výhody než nízkou cenu

Takový pohled je ale stejně zkreslující, jako teze o zlodějských nadnárodních sítích. Je totiž zcela logické, že menší výrobci i menší prodejci mají přirozeně větší režii, která se následně promítá do výsledných cen. Bonusem pro spotřebitele je ale v tomto případě něco jiného než cena, například příjemnější atmosféra menších obchůdků, specifická nabídka, čerstvost a obvykle – a v tom jediném má pan prezident částečně pravdu, také větší podíl lokálních regionálních potravin vyrobených v ČR.

Ani to ale zcela neplatí – například biopotravin z dovozu je v ČR více než klasických potravin, i když mají několik svých vlastních „českých“ sítí. I klasické potraviny ostatně mají svou vlastní národní síť COOP, přesto i tam se prodává zahraniční produkce a navíc – většinou o něco dráž než v nadnárodních sítích. Jistě ale i proto, že představitelé COOP tvrdí, že prodávají více tuzemské produkce.

Hledání nepřítele místo řešení

Dlužno přitom podotknout, že podíl potravin prodávaných v nadnárodních maloobchodních řetězcích přes značnou marketingovou podporu jiných, alternativních obchodních kanálů v ČR neklesá. Naopak, tento prodej roste a navíc v této oblasti dochází k postupné koncentraci prodejců. Základním důvodem je přitom schopnost těchto sítí nabídnout veškeré základní zboží pod jednou střechou, což v současné uspěchané době šetří lidem čas. Ne nadarmo je jedním z významných preferenčních kritérií našich spotřebitelů vedle ceny nakupovaného zboží také dostupnost příslušného obchodního místa, kde toto zboží nakupuje. Nedá se přitom příliš předpokládat, že se tyto trendy v nejbližší době zásadně změní.

To ovšem v praxi znamená, že „bojovat“ s řetězci je logickým nesmyslem. Zvláště, pokud má být výsledkem „boje“ vyšší podíl národních potravin, které by se měly v těchto sítích prodávat. K takovému cíli totiž může vést jen vyšší vzájemná důvěra, lepší komunikace, vzájemná spolupráce a zejména vůle spotřebitele skutečně preferovat národní produkce. Je přitom již evergreenem konstatování, že k tomu, aby mohl zákazník určité zboží upřednostňovat, musí jej také správně identifikovat. Základní podmínkou k tomu ale není boj s řetězci, ale celá škála zpřesnění týkajících se označování potravin, například zemí původu. Další z mnoha podmínek jsou samozřejmě kontroly dozorových orgánů, zejména pak ale v oblasti klamání spotřebitele, což je dnes hlavní nástroj matení nakupujících.

Bohužel se zdá, že se na tomto matení stále více podílejí i rozliční politici formou alibistického hledání nepřítele, který je odpovědný za chyby, které právě pod vedením politiků udělala naše země, například přijetím špatných zákonů. Sorry, ale za to řetězce nemohou…

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 9. 2014 9:57