Rytíř Řádu camembertu má sbírku zapomenutých sýrů

Autor: Nina Havlová

Ladislav Likler, znalec a propagátor sýrů, shromáždil největší sbírku sýrových etiket na světě. Nejde přitom jen o plané vzpomínání na sýry již zmizelé, ale i o inspiraci pro současné i budoucí výrobce.

Přestože v současné době patří průmyslová výroba sýrů v ČR mezi oblasti, které v oboru mlékárenství v porovnání se zahraniční konkurencí spíše prohrávají, než vítězí, vždycky tomu tak nebylo. Historie výroby sýrů má u nás téměř stopadesátiletou tradici a světlo světa za tu dobu spatřily tisíce značek a jejich variant, z nichž některé obohatily nabídku pro spotřebitele nejen na našem území.

Jedním z takových produktů byl Nalžovský sýr, při jehož výrobě se používala místo bílé plísně plíseň růžová, která dala tomuto sýru výraznější chuť. Nalžovský sýr se začal vyrábět již v roce 1897 a jeho produkce každoročně rostla, až na objem zhruba půl miliónu kusů ročně. Bohužel, tento produkt ve dvacátých letech minulého století zanikl. Pamětníci si jej tak mohou připomenout, stejně jako tisíce dalších druhů sýrů, v největší sbírce sýrových etiket na světě, kterou spravuje rytíř Řádu camembertu Ladislav Likler.

Sbírka zapomenutých sýrů

V Liklerově sbírce, která mimochodem čítá v současné době přes dvě stě třicet tři tisíc kusů etiket a obalů, najdeme celou řadu „zapomenutých“ sýrů vyráběných na území naší země. Například původní Pivní sýr výrazné pikantní chuti, který byl na svém povrchu potažen typickým mazem. I dnes se sice s různými pivními sýry setkáváme, ty jsou ale vyráběny úplně jinou technologií a z jiných vstupních surovin – výroba originálního Pivního sýra skončila v 70. letech minulého století.

Zhruba o dvacet let později se pak přestal vyrábět další klasický sýr – Moravský bochník, což byl v té době jediný vysokodohřívaný tvrdý sýr z domácí produkce. V portfoliu výrobků našich mlékáren již také není sýr Otava, poprvé vyrobený v Žichovicích a pojmenovaný podle řeky Otava, která Žichovicemi protéká. Tento sýr byl určený zejména pro export, takže na pultech našich obchodů zas tak často k mání nebyl.

Stejně tak jako tuzemská varianta francouzského sýru de Brie – Sázavský sýr, jehož výroba byla velmi pracná, a proto i objemově velmi malá. Také výroba tohoto sýra postupně zanikla.

Nejlepším exportním artiklem předlistopadového mlékárenství se nicméně stal ovocný jogurt JOVO, který byl poprvé vyroben v roce 1933 v Radlické mlékárně, postupně jej ale vyrábělo celkem devatenáct mlékáren na území ČR a licenci na něj koupilo jedenáct zemí. To však, pravda, nebyl sýr….

Taveňáková velmoc

V současné době je ČR známá především vysokou spotřebou a tedy i výrobou tavených sýrů se známým logem lišky a vrány, který se v různých variantách používá dodnes. Logo je v majetku společnosti Laktos Praha, s.r.o.

Tavené sýry ale nejsou vynálezem našich sýrařů, nýbrž švýcarské rodiny Gerberů, která uvedla první „taveňáky“ na trh v roce 1911. U nás se začaly první sýry tohoto typu vyrábět v roce 1923 a ČR se stala také velmi rychle vedle Švýcarska a Německa předním exportérem tavených sýrů. Ještě před taveňáky se ale ČR proslavila výrobou Olomouckých tvarůžků, které se od nás vyvážely například do Vídně (víte, proč už dnešní syrečky nesmrdí?).

Jak Hermelín o hranostaje přišel

Historie našeho sýrařství je každopádně plná inspirativních řešení i některých úsměvných historek. Například vznik základního loga dnes velmi oblíbeného sýru Hermelín. Logo původně obsahovalo siluetu hranostaje, jehož kožešina byla materiálem k výrobě královských šálů a oděvů. Jenže silueta hranostaje připomínala komusi moudrému myš, a protože nebylo možné připustit, aby byly na obalu sýru myši, hranostaj v logu Hermelínu nefiguruje – jako královský sýr se ale označuje dodnes.

Stejně tak jsou pro dnešek inspirativní některé marketingové nástroje, které v minulosti využívali výrobci k podpoře prodeje i osvětě spotřebitele. Například sýrové etikety připomínající poštovní známky vytvářené jako seriály ke sběratelským účelům obdobně, jako je tomu dnes například u pivních tácků.

Bohužel, dnes je hlavní starostí výrobců sýrů dodržet všechny povinnosti, které stanovují zákony při označování výrobků na obalech, takže ne vždy zbývá ke vhodné osvětě dostatek místa. Také neustálá novelizace výrobních technologií s primárním cílem snížit na minimální možnou míru náklady na výrobu sýrů způsobuje, že (nejen) tuzemské sýry nemají vždy dobrou image. Jak ale ukazuje historie, má ČR i v oblasti sýrařství na co navazovat a minimálně v některých aspektech se k některým tradicím vrátit. Sýry jsou totiž, jak říká Ladislav Likler, „konzervami mléka“, které organismu zajišťují přísun žádoucích prvků a látek v situacích, kdy mléko jako takové není k dispozici.

Galerie: Etikety sýrů z celého světa

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 7. 2016 4:13