Ruské sankce sníží ceny potravin, ale i jejich kvalitu

Autor: Isifa.cz

O peníze jde vždy až v první řadě. Proto se prakticky všechny komentáře týkající se ruských sankcí na dovoz potravin ze „západu“ soustředí především na ekonomické dopady. To ale nebude všechno.

Je nanejvýš pravděpodobné, že dalším důsledkem sankcí vyhlášených ruskou stranou na dovoz zemědělských surovin a potravin bude v delším časovém horizontu také pokles kvality potravin na našem trhu, a možná i na trzích EU.

Ceny půjdou dolů. Ale co dál?

Tento vývoj lze očekávat z několika důvodů. Prvním z nich je očekávaný přetlak zboží, které bylo původně určeno pro export do Ruska. V první fázi vyústí podle veškeré logiky do poklesu cen takto vzniklé nadprodukce. Tím to ale zřejmě neskončí. Celá řada potravin patří mezi zboží s krátkou dobou životnosti, což v praxi znamená včas takové výrobky prodat a zkonzumovat. Je přitom zřejmé, že kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu nezačnou spotřebitelé v EU více jíst, a to ani v případě, že některé potraviny budou cenově dostupnější.

Nižší ceny tedy nedokáží zcela odčerpat přebytky, a vznikne tak problém, co dál. EU se jistě pokusí o dotační podporu exportu nadprodukce do jiných teritorií mimo Rusko, jde však o to, jak rychle takové kroky učiní a zdali se i s touto podporou podaří skutečně přebytky někam jinam vyvézt; přičemž se lze oprávněně domnívat, že se to úplně nepodaří. To v praxi znamená, že evropský spotřebitel bude v příštím období kupovat méně čerstvé potraviny, než by mohl kupovat v případě online procesu nabídky a poptávky. V této souvislosti lze zcela jistě očekávat minimálně pokusy o prodloužení trvanlivosti nadbytečných potravin, ať již prostřednictvím klamání spotřebitele prostřednictvím nápisů na obalech potravin, nebo vyšším než obvykle nutným přidáváním konzervantů do příslušných potravinářských výrobků.

S tím souvisí i určitý dopad do struktury vyráběných a na trhu nabízených potravin. Například ovoce a zeleninu, které podléhají zkáze ze všeho nejrychleji, bude nutné zpracovat do výrobků typu džemy, marmelády, kompoty a dalších produktů, které umožní využít původní suroviny v delším časovém období. Právě ovoce a zeleninu je ale vhodné téměř ve všech případech konzumovat čerstvé.

Zbudou nám horší potraviny

Dalším důvodem je zatím se rýsující struktura ruských zákazů, jejichž cílem je – velmi zhruba řečeno – omezit dovoz zejména takových potravin, které jsou schopné vyrobit ruské potravinářské podniky. To by znamenalo, pokud se tato teze potvrdí, že na evropském trhu by se hromadily spíše technologicky snadno „vyrobitelné“ produkty (opět to neplatí stoprocentně, nicméně značnou část takového zboží tvoří méně kvalitní potraviny), které nejvíce ohrožují ruské výrobce podobného zboží.

Například takové ušlechtilé sýry se v Rusku téměř nevyrábí, a Rusko tak jejich dovoz zřejmě příliš nebo vůbec neomezí, zatímco produkty na bázi jednoduchých „eidamů“ ano. Trh EU tedy může být více zaplaven potravinami, které mají horší nutriční vlastnosti – což není nic proti eidamům.

Kdo přežije v konkurenčním boji

Ani tím to ale nemusí končit. Právě proto, že minimálně v příštích měsících lze na půdě EU očekávat některé z projevů cenové války, lze také očekávat, že výrobci potravin, a zdaleka ne jen ti naši, se budou snažit více než dosud šetřit například na do současné době používaných surovinách. Konkurence v potravinářství v EU je prostě tvrdá, a všichni chtějí přežít. Ilustruje to celá řada kauz, například nedávná aféra nahrazování dražšího hovězího levnějším koňským masem, která postihla množství evropských zemí.

Důležité je, že zrovna naše země se na takových výrobních praktikách nepodílela, což lze považovat také za signál rostoucího zájmu našeho spotřebitele o nešizené potravinářské výrobky. Tento zájem se rodil hodně let a lze jej obecně označit za nejvýznamnější pozitivní spotřebitelský trend v naší zemi v tomto století. Agropotravinářská rusko-evropská obchodní válka jej přitom může dočasně zbrzdit nebo i zastavit, což by byla ztráta nevyčíslitelná ekonomicky, ale zejména dietologicky.

Je ale dobře, že se náš spotřebitel začal o původ, složení či vliv konzumace potravin na své zdraví více zajímat. Zdá se totiž, že se budou dosud získané (pokud ovšem jsou věrohodné) údaje velmi hodit, neboť na zákazníky budou podle všeho více než dosud útočit marketingová vojska operující nejen nízkou cenou, ale ve větší míře než dosud také emotivními argumenty apelujícími na potřebu nakupovat to či ono. Z pohledu spotřebitele by přitom mělo platit stále totéž: Preferovat čerstvé zboží, pokud možno vyrobené v naší zemi, s dohledatelným původem primárních rostlinných i živočišných surovin.