Rozhovor: Šátek je jen pro zdravé děti

Fyzioterapeut Tomáš Rychnovský z Centra fyzioterapeutické péče Avete Omne považuje šátkování, trvá-li krátce, za bezproblémové. Zdravému dítěti by nemělo nijak uškodit – ale…

Je nošení v šátku pro kojence přínosné?

Z hlediska fyzioterapie není odpověď jednoznačná a mění se individuálně podle každého děťátka. Blízký kontakt matky a dítěte je kvůli pocitu bezpečí pro dítě pozitivní. Porod znamená šok. Dítě se musí vypořádat se všemi zevními vlivy, jako je světlo, chlad nebo gravitace. Poloha kojence v šátku je podobná té, jakou mělo v matčině těle. Proto je pro něj nošení v šátku příjemné. Ale dítě se samozřejmě dále musí vyvíjet, ne setrvávat v poloze plodu.

Jaké podmínky tedy dítěti nabídnout?

Tomáš Rychnovský

Optimální pro vývoj dítěte je rovná, pevná plocha a stimulující prostředí s mnoha podněty. To je to, co v dítěti vyvolává potřebu napřímit se, něco uchopit, někam se dostat. Pro pohybový vývoj je nezbytné vytvoření opory o pevnou podložku, například vleže na bříšku jsou oporou lokty. To, kde vzniká opora, určuje, jakým směrem táhnou svaly. Z hlediska pohybového, ale i strukturálního vývoje je nutné, aby se opora posunovala na periferní části těla.

Šátky tedy škodí?

Pohybový vývoj probíhá v jistém slova smyslu automaticky. Zdravé dítě by neměl tento způsob nošení nijak poškodit. Pokud dítě poruchu koordinace má, nošení v šátku ji fixuje.  A správný vývoj svalové koordinace nemá velká část kojenců. To se v dnešní době bohužel stále ještě přehlíží. Pokud si rodiče přejí, aby jejich dítě nemělo vadné držení těla a později bolesti zad, je nutné podrobné vyšetření u vyškoleného fyzioterapeuta. Ten posoudí vhodnost nosítka pro dané dítě, nebo se zaměří na léčbu pohybových odchylek.

Zabýváte se diagnostikou a terapií pohybových odchylek kojenců. Má to u takto malých dětí smysl?

Odchylky pramení velmi často z dysfunkce svalových souher, které se už od šestého týdne života dají odhalit a řešit. Působí se tak preventivně proti výskytu skoliozy, vadnému držení těla nebo bolestí zad. Kojenecký věk má tu výhodu, že se svalové souhry nejlépe aktivují, zapojují. Proto je dobré řešit tyto potíže co nejdříve, ne až během předškolního a školního věku, kdy dítě ještě ne úplně spolupracuje.

Kolik procent kojenců je těmito odchylkami ohroženo?

Těch, kteří mají sklon k vadnému držení, je možná více než 50 procent. Podle mé zkušenosti z působení na klinice rehabilitace FN Motol i z doby poté, těchto „centrálních koordinačních poruch“ přibývá.

Čím si tento fakt vysvětlujete?

Vysvětlení přibývajících koordinačních poruch není možné v globále stanovit jednoznačně. Oficiální zprávy nehovoří o ničem konkrétním. Je pravděpodobné, že se jedná spíš o kombinace faktorů. Jednimi z nich bude náš pohybový režim a pravděpodobně i zhoršující se kvalita genetické informace – existuje pohybová chudost daná prací, stylem života apod. To se poté projevuje v další generaci.

Odchylky tedy může způsobit i nošení v šátku?

Co způsobilo nevhodný pohybový vývoj dítěte, nemůžeme s jistotou tvrdit. Jistou paralelu ale sledujeme. Podle našich zkušeností jsou některé děti nošené často v šátku, který omezuje jejich spontánní pohybový projev, nestabilní. Nevytvořili si totiž stabilitu v poloze na zádech, v poloze na bříšku a většinou neumí také použít ruce pro svou oporu. Charakter této svalové nevyváženosti ve starším věku nahrává vzniku bolesti. Šátky ale nemají jen negativa. Důležitá je i psychika dítěte, ty úzkostnější blízká přítomnost matky uklidňuje. A pro pohybový vývoj je psychická pohoda nutná.

Kdy by měly maminky přestat šátky používat?

Rodiče by měly dávat přednost horizontální poloze během transportu dítěte od  jednoho měsíce do doby, než se dítě samo posadí. Od dvou měsíců už není dobré fixovat dítě dlouhodobě v klubíčku. Doporučuji používat šátky jen krátkodobě, tak aby v nich dítě jednorázově nebylo déle než zhruba půl hodiny. Pozor také na to, aby dítě, pokud je uvázáno čelem k matce, nemělo záklon hlavičky.

Proč ale nemají problémy i ve společnostech, kde se nošení dětí praktikuje běžně, například v rozvojových zemích?

V rozvojových zemích nemusí být těchto poruch takové množství. Lidé mají jiný životní rytmus, jiný typ práce a zátěž, jinou genetiku. A také možná děti nosí jiným způsobem, to ale s velkou pravděpodobností neznamená, že by způsob nošení cíleně řešili.