Rozhovor s osobními trenéry: Objevte cvičení venku

Osobní trenéři jsou často spojeni jen s posilovnami. Jenže, komu se chce v létě dřít někde ve sklepě pod umělým osvětlením? Trenéři Veronika Brychcínová a Tomáš Jelínek vás vezmou ven a možná se budete divit, čeho všeho se dá využít pod širým nebem.

Hráčka lakrosu a mistryně ČR v maratonu z roku 2007 v čase 2:40:50 Veronika Brychcínová se trenérství věnovala už při studiu na Fakultě tělovýchovy a sportu UK, obor učitelství TV a AJ. Miluje běh a bez problému dokáže připravit na maraton i vás. Tomáš Jelínek se k trénování dostal přes tvrdý dril na ledě. Po dokončení hokejové kariéry a studia začal své zkušenosti předávat dál a stal se z něj osobní trenér, který vám nic neodpustí. Oba pracují pro společnost Bootcamps a pod jejich vedením se cvičí zejména venku.

Co všechno se dá dělat venku s osobním trenérem?

VB: Veškeré aerobní aktivity přes běh, brusle, kolo – velice záleží na časových možnostech a dalších okolnostech. Ani pro velkou řadu silových cvičení není venkovní prostředí překážkou. Naopak. Pro velkou řadu dynamických silových cvičení je spíše výhodou.

Proč je k tomu nutný osobní trenér? Nestačilo by, kdyby si šel člověk zaběhat sám?

Veronika

VB: Trénink nemusí být jen o běhání. Jako osobní trenér ke každému přistupuji individuálně. Záleží na cílech klienta a jeho možnostech. Co se týče samotného běhání, někomu vyhovuje už samotná skutečnost, že trenér na něj ve smluvenou dobu čeká, a tak je těžší si najít výmluvu pro odložení tréninku.  

TJ: Venku máte neomezené možnosti, oproti cvičení uvnitř. Například různé originální přírodní překážky –  schody, lavičky, kopce. Jsou skvělé pro kombinaci silového a vytrvalostního tréninku. 

Kolik stojí trénink s osobním trenérem?

VB: Ceny se mohou různě lišit. Záleží na tom, zda trenér dojíždí za vámi nebo vy za ním a podobně. Většinou se pohybují okolo tisícikoruny za hodinu, ale lze se dohodnout i jinak. 

Kdybych chtěla, aby bylo cvičení efektivní, jak často se musím hýbat?

VB: Klasická verze zní třikrát týdně, aby si to tělo pamatovalo.

To pak vyjde docela draho…

VB: Nemusíte cvičit třikrát týdně s osobním trenérem. Mám zkušenosti, že trénink vzbudí u klienta motivaci a on si například tu samou jednotku v průběhu týdne zopakuje sám. Většinou funguje strategie krátkodobých cílů, které svým svěřencům trenér může vytvořit. Je pak jednodušší tyto cíle plnit ve srovnání s obecným cílem například dostat se do formy.

TJ: Lidé často přemýšlejí tak, že je osobní trenér drahý a levněji je vyjde cvičit sám. Po zkušenosti s osobním trenérem pak zjistí, že je to žene „dopředu“. Pochopitelně je to velice individuální.

Je cvičení venku pouze sezónní záležitostí?

VB: Co se týče trénování pro společnost Bootcamps, tak na konci října postupně přecházíme do uzavřených místností – tělocvičny nebo sportovní haly. Nicméně se to nevylučuje například s běháním v zimě, které je nějakým lidem naopak příjemnější než v letních měsících.

TJ: Venku se snažíme být co možná nejdéle, pokud to počasí umožňuje. Tím myslím mrazy. Déšť rozhodně není překážkou.

Jak vypadá běžný cvičební plán?

VB: Je také velmi individuální, podle požadavků klienta – někdo chce zhubnout, jiný zesílit, zlepšit kondici a podobně. Většinou je tam ale rovnováha mezi silovým a aerobním tréninkem.  

TJ: Může jít i o sportovce, který to má pouze jako doplněk, nebo je ve fázi přípravného období na nějakou soutěž.

Mění se trendy cvičení?

VB: Momentálně je tu velký vliv například jógy nebo pilates a podobných směrů. V běžeckém tréninku se tu dá v rámci kompenzačních cvičení s úspěchem inspirovat.

TJ: Řekl bych, že teď hodně frčí in-line ježdění, které při trénování rovněž využíváme.

Tloustnutí civilizace nás straší už poměrně dlouho. Myslíte si, že se lidé začínají hýbat stále častěji?

VB: To je těžké zobecnit. Určitá osvěta tu opravdu je a myslím si, že si jsou lidé vědomi toho, že by měli více sportovat. Ne všichni se pak podle toho chovají.

Tomáš

TJ: Ze zkušenosti osobního trenéra sleduji, že to lidem začíná nejčastěji docházet po třicátém roce věku. Vlastně i moji klienti jsou zejména starší třiceti let. Jako by někteří mladí nevěnovali svému tělu pozornost a neuvědomovali si, že by bylo fajn něco se sebou dělat.

Není to pozdě, začít ve třiceti?

TJ: Pozdě to není, ale nesmějí chtít rychlé výsledky. Často přijdou s tím, že chtějí mít do měsíce ideální postavu, což je nesmysl. 

Kdo pak nejčastěji vyhledává osobního trenéra?

VB: Buď to jsou lidé, kteří nejsou tolik časově flexibilní a nehodí se jim pravidelné hodiny ve fitcentrech. Pak to mohou být lidé, kterým momentálně chybí dostatečná motivace nebo kteří nemají s cvičením příliš zkušeností. Nikdy se nehýbali a teď chtějí začít pod dohledem odborníka.      

Je zájem o služby osobních trenérů?

TJ: Zájem je. Nejvíce lidí touží po pohybu na jaře a po Vánocích.   

Co je lepší – cvičit sám, ve dvojici, nebo ve skupině?

VB: Neřekla bych, co je lepší. Někomu vyhovuje osamocené sportování – nemusí se s nikým domlouvat a jde si například zaběhat, když se mu to hodí. Cvičení ve dvojici je aspekt sparing partnera, kdy máte někoho, na koho si zvyknete. Má stejné tempo, přístup… Může vás inspirovat. Co se týče skupiny, tam je výhoda atmosféry kolektivu a to vás může motivovat. Lidé se hecují a je tam více těch, kteří mohou něčím přispět.

TJ: Rozhodně skupina. Ani ve dvojici nebo ve trojici vás to nevyhecuje k takovým výkonům. Skupina lidí neuvěřitelně motivuje. 

Foto: Ivana Dvorská