Hlavní navigace

Rizika obalů potravin: Brzděte s těmi pytlíky

23. 8. 2013

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Spíše než klimatické změny nebo zatím neznámé choroby vyhubí lidstvo igelitový sáček. Úplně mylně se ve spojení s potravinami bojíme hliníku, zato si potrpíme na módní recyklované obaly.

Existuje-li v současné době nějaký fenomén potravinářských obalů, pak jsou to bezesporu „igeliťáky“. Podle posledních výzkumů bychom ale měli, navzdory mnohaletým tvrzením o naprosté neškodnosti umělohmotných obalů všeho druhu, v míře používání takových obalů trochu brzdit.


Autor: Isifa.cz

Přenášení či převážení potravin v umělohmotných obalech včetně igelitových pytlíků bychom měli omezit zejména při vyšších teplotách

Samozřejmě stále platí, že legislativní požadavky na zdravotní nezávadnost obalů jsou velmi přísné, takže rizika možné kontaminace zabalených potravin z jejich obalů jsou zanedbatelná. Nicméně umělohmotné obaly potravin mohou při vyšších teplotách představovat skrytá rizika.

Bisfenol se za určitých podmínek uvolňuje

Laboratorní výsledky ukazují, že se z některých obalů mohou dlouhodobě uvolňovat látky v objemu až 10 mikrogramů na kilogram obalu. Vliv takového množství na lidský organismus je ale zanedbatelný a je prakticky na hranici měřitelnosti. Míra uvolňování jednotlivých látek pochopitelně záleží na složení obalů a stejně jako v jiných případech nelze tedy ani v tomto případě nic zevšeobecňovat. Podle odborníků by měl ale spotřebitel zpozornět zhruba od pětinásobného množství (50 mikrogramů) látek, které se mohou z obalů potravin uvolnit.

Podle nedávno publikovaných výsledků výzkumníků z Ústavu porodnictví, gynekologie a reprodukční biologie Bostonské univerzity to ale zdaleka není tak jednoduché. Jak totiž informoval populárně-vědecký server Osel.cz (viz S papírovým pytlíkem k reprodukčnímu zdraví), tamní tým vědců se při svých výzkumech soustředil na látku bisfenol A, která se používá při výrobě termoplastů tvořících surovinu k výrobě polyetylénu, polyesteru či nylonu, čili materiálů, z nichž denně svačíme a do kterých se oblékáme.

Ačkoli jsou přitom termoplasty všeobecně považovány za velmi stabilní, zjistili bostonští vědci, že se bisfenol A přece jen z umělých hmot uvolňuje, a to UV-zářením, kyselým prostředím a – při tepelné zátěži materiálů. „Přestože je zřejmé, že nedochází k žádnému razantnímu vyplavení bisfenolu a dalších látek z plastů, je potřeba se mít na pozoru i před jejich stopovým množstvím. Právě bisfenol A patří do skupiny takzvaných hormonálních disruptorů, pro které je společné, že jako narušitelé hormonální rovnováhy působí soustavně a dlouhodobě ve velmi nízkých, často nedetekovatelných koncentracích,“ uvádí se v článku popisujícím výsledky výzkumu. Jinými slovy, přenášení či převážení potravin v umělohmotných obalech včetně igelitových pytlíků bychom měli omezit zejména při vyšších teplotách.

Čtěte dále: Necháváte limonády v autě? To neděláte dobře

Lidstvo vyhubí igelitový pytlík

Rizikový bisfenol A je ostatně pravidelně v krvi a moči lidí nalézán. Ne každý ale ví, je právě tato látka snižuje reprodukční schopnost lidského organismu a má také negativní vliv na hladinu estrogenů v krvi. S velkou mírou nadsázky by se tak dalo říci, že spíše než klimatické změny nebo zatím neznámé choroby vyhubí lidstvo igelitový pytlík.

Tak zle ale není, zejména pokud máme k dispozici celou řadu jiných potravinářských obalů a materiálů. Z těch hojně používaných je to například papír, což je v praxi čistá buničina s minimálním obsahem plniv, klížidel nebo třeba zjasňovadel. Což platí i pro papírové pytlíky na čaj, které se máčí ve vařící nebo velmi horké vodě. Naopak obaly z recyklovaných materiálů, které jsou zejména pro část veřejnosti „in“, zdaleka nejsou z pohledu možné kontaminace výrobků do nich zabalených nejvhodnějším řešením. Právě z nich se totiž mohou uvolňovat látky, které tvořily složky původní hmoty, která byla recyklována.

Bezpečný obal potravin? Kupodivu hliník

Vhodným obalovým materiálem je také, pro někoho možná překvapivě, hliník. Ačkoli se totiž velmi často upozorňuje na negativní vliv hliníku a riziko Alzheimerovy choroby v souvislosti s jeho nadměrným příjmem, jde o naprostou manipulaci a mýtus srovnatelný s mýtem o špenátu jako nejlepším zdroji železa.

Velmi zhruba řečeno – hliník můžeme konzumovat skoro po kilogramech (ne tedy denně) a riziko Alzheimera to vůbec neovlivní. Mýtus o neurotoxicitě hliníku vznikl před dvaceti lety při nepodařené léčbě lidí s nemocí ledvin v Anglii, při které byly pacientům omylem podány prostřednictvím dialýzy nevhodné hliníkové soli. Od té doby bylo na celém světě provedeno množství pokusů s cílem prokázat alergenní vliv hliníku na lidský organismus a žádný z výsledků tuto hypotézu nepotvrdil. Dvacet let se ovšem stále opisuje tatáž chyba (respektive výsledek jediného procesu v praktické medicíně), často zcela záměrně, například jako prostředek konkurenčního boje mezi výrobci nápojů, potravin i potravinových doplňků.

Skutečnost, že samotný hliník za nic nemůže, má přitom jasnou logiku: Hliník je třetím nejrozšířenějším prvkem v zemské kůře a tvoří zhruba osm procent z celkové hmoty prachových částic, které dnes a denně vdechujeme. Nemělo by proto logiku, kdyby lidé celý život se pohybující v takovém prostředí byli na hliník tak citliví, jak se uvádí. Hliník je ostatně součástí některých zubních past, používá se při čištění vody a v obalech potravin je povoleno zhruba 100 gramů hliníku na kilogram. Kromě toho je hliník součástí léků snižujících kyselost žaludku a používá se při léčbě žaludečních vředů. Z toho vychází i používání hliníkového nádobí či příborů, které by na rozdíl od obecného povědomí nemělo mít na zdraví spotřebitele žádný vliv.

Čtěte dále: Pět nejčastějších jedovatých předmětů – vede nádobí a kosmetika

Alobal nevadí, zato pestré barvy ano

V případě obalů platí přitom totéž na hojně používané alobaly, které, ani při použití alobalu při vyšších teplotách při grilování, nepředstavují nebezpečí druhotné kontaminace potravin, snad s výjimkou případů, kdy se do alobalu zabalí nějaká agresivní kyselá náplň. Alobal je v praxi kompaktní kovový materiál, ze kterého nemá ani při vysokých teplotách co unikat, neboť v něm nejsou přítomné těkavé látky.

Právě v souvislosti s hliníkem je jedním z mnoha paradoxů, že se lidé bojí používat při přípravě čaje hliníkové konvice. Na druhou stranu si řada lidí s oblibou vaří čaj ze sušených bylin, které jsou naopak poměrně vysokým obsahem hliníku známé.

Paradoxů je ale víc. Například to, že spotřebitel preferuje pestré obaly potravin, které jsou potištěny barvami, o nichž se předpokládá, že nepřijdou do kontaktu s potravinami a požadavky na ně tedy nemusí splňovat přísná kritéria na obsah pro organismus rizikových látek. Pestrost obalů je ale přímo úměrná agresivitě barev, což spotřebitel vyžaduje, ale rizika nevnímá. A naopak se zajímá o recepty nabádající, aby se do pečeného kuřete vložila plechovka od piva, logicky obalem navrch, takže barvy na obalu přímo přicházejí do kontaktu s potravinou, a to ještě za působení vyšších teplot.

Čtěte dále: Bisfenol A – nebezpečí skryté v obalech na potraviny

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).