Řetězce ovlivňují, co lidé jedí. Měl by to dělat i stát

Autor: Isifa.cz

„Zahraniční hypermarkety nemají „akce“ na nekvalitní potraviny, obaly jsou sofistikovanější a nejednou jsou potraviny levnější než u nás,“ říká v rozhovoru odborník na výživu Ivan Mach.

Věci veřejné při jednáních o výši DPH v rámci důchodové reformy naservírovaly národu vybraný jídelníček. Menu z vyvolených potravin, které nám měly zajistit chudou, leč zdravou stravu, alespoň podle představ VV, se nakonec nepodává, ale rozpoutalo debatu o výživové politice vlády, respektive její neexistenci.

Prezident Aliance výživových poradců ČR Ivan Mach je jedním z těch, které „potravinový balíček“ vyprovokoval k nesouhlasné re­akci.

Co vám zejména vadilo na návrhu vlády?

Vyvolené potraviny, vyňaté ze sjednocené vyšší sazby DPH, vzaly v novém návrhu vlády zasvé. A to je dobře. Kritizoval jsem jejich výběr a navrhoval opačný přístup – ponechat nižší DPH na potraviny, ale vyjmout z nich naopak ty nezdravé a nutričně nevyvážené s vysokým obsahem cukru a tuku a ty zdanit vyšší sazbou podle obsahu těchto ingrediencí. Jejich přehnaná konzumace je totiž jednou z hlavních příčin růstu civilizačních chorob v ČR.

Domníváte se, že má stát ovlivňovat to, co lidé jedí? Pokud ano, proč a jakým způsobem?

Úlohou státu samozřejmě není nařizovat lidem, co, v jaké kvalitě a množství, a kdy mají jíst, státní orgány mohou jen doporučovat.  A to také dělají – formou tzv. výživových doporučení, která vydal Státní zdravotní ústav ČR, která však zůstala jen na papíře. Rezonuje mi v hlavě výraz Výživová politika státu, který se snad používal těsně po sametové revoluci, kdy na Ministerstvu zemědělství (a výživy) ještě existoval poměrně silný odbor výživy, dříve nazývaný „Odbor výživy lidu“. Tak jako se má stát omezeně starat o kulturu a sport, měl by určitým dílem pečovat i o zdraví a výživu lidí. Má k tomu dva nástroje – nezávazné doporučování a nekompromisní výběr daní. Nynější vládní návrh je jednoúčelový: vybrat více daní bez ohledu na jejich regulativní úlohu, tj. jednostranně zdražit ve prospěch budoucích důchodů a zalepit tak díru v rozpočtu, způsobenou alarmujícím špatným hospodařením státu.

Výživovým poradcům by se určitě líbily daňové regulace, preferující tzv. zdravé potraviny před potravinami viditelně nezdravými, tj. nutričně nevyváženými, které jsou však tahounem akcí hypermarketů a jsou tudíž „nadspotřebová­vány“. Vedou proto ke špatným stravovacím návykům obyvatel, a to zejména u těch spotřebitelů, kteří potřebují nebo chtějí šetřit na „unavených“, „nemocných“ a „přetučněných“ potravinách (např. akce na krabicové UHT mléko s docházejícím datem spotřeby, na nestandardní „nemocná“ a rychle hnijící rajčata za poloviční cenu jako v jednom řetězci právě uplynulý víkend, na velká balení neoriginálních uzenin s obsahem tuku vyšším než 50 % energetických apod.). Jestliže řetězce těmito nástroji skutečně a zásadně ovlivňují to, co lidé jedí, proč by na to neměl z druhé strany působit stát nástroji sobě vlastními, tj. rozumnou a moderní výživovou státní politikou, a to na principu jakéhosi „zdravého rozumu“ lidí, kteří stát tvoří a platí si ho?

Jaká je praxe v zahraničí?

Neznám výši daní na potraviny a další státní regulativní opatření, ale pravidelně se dívám na „regálovou“ situaci u našich rakouských a německých sousedů. Konzumují tam nejméně o 100 % více biopotravin, než se spotřebuje u nás, i proto, že jsou tam výrazně levnější. A aby byly ještě levnější, vznikly tam prodejny nového typu, tj. řetězce samoobsluh s biopotravinami (a dalšími výrobky, které jsou produktem ekologických technologií, tj. kosmetikou, doplňky stravy a dokonce hraček i prádla!), jako např. Alnatura, jejichž počet roste jako houby po dešti.


Autor: Isifa.cz

Ale zůstaňme u „normálních“ hypermarketů, jejichž řetězce působí i u nás. Všimli jste si, že tam nemají „akce“ na nekvalitní potraviny, obaly jsou mnohem sofistikovanější (s perfektními tabulkami nutričního složení, výživovými doporučeními a dokonce přidělenými známkami kvality, které uděluje nadace Stiftung Warentest) a nejednou jsou tyto potraviny levnější než u nás? Mimochodem tato nezávislá hodnotící nadace Stiftung Warentest je v Německu spolufinancovaná státem, tj. Spolkovým ministerstvem výživy, zemědělství a ochrany spotřebitele, které do ní každoročně investuje 6 milionů euro! Všimněte si prosím i názvu německého ministerstva, v němž figuruje i ochrana spotřebitele vedle výživy na prvním místě.

VV také uvedly, že na prvním místě byl výběr takových potravin, které si kupují nízkopříjmové skupiny, aby zdražování dopadlo na sociálně nejslabší co nejméně. Jaké potraviny by doporučil podle tohoto kritéria výživový poradce, aby současně platilo pravidlo zdravé stravy?

Z mých předcházejících odpovědí vyplývá, že nízkopříjmové skupiny si kupují převážně levné a nekvalitní, často „akční“ zboží (co jim zbývá, že?). Co s tím? Tak ať si ho kupují dále, „vydělají“ na tom nízkopříjmoví zákazníci i obchodníci, ale kde je zdraví národa, které jde do háje? Často se uvádí rakovina tlustého střeva, která je ze dvou třetin důsledkem špatných stravovacích návyků a v níž jsou Češi na prvním místě na světě.

V článku pro Lidové noviny navrhujete naopak daňovou přirážku pro potraviny nezdravé. Co by do této skupiny podle vás mělo spadat?

V článku (www.lidovky.cz) jsem naznačil, že výběr těchto potravin by měl být výsledkem širší odborné diskuse. Podle jakostních norem většiny masných, mlékárenských, pekárenských produktů a cukrovinek, na základě kterých jsou tyto výrobky průběžně kontrolovány státními orgány (SZPI ČR), lze celkem jednoduše vybrat takové normy, které stanoví obsah přidaného tuku, rafinovaného cukru a do budoucna i obsah např. alergenního lepku. Rostoucí počet celiaků je zřejmě důsledkem nadkonzumace pšeničné mouky, kterou na prvním místě preferují pekaři, protože se z ní snadno a levně peče, a „maskují“ její sníženou nutriční hodnotu obarvováním pečiva.

Nenastal by podobný problém jako u navrhované skupiny potravin s nižší sazbou DPH s určováním, co do této skupiny spadá, a co už ne?


Autor: Isifa.cz

Kdo chce nadále bezzubě přešlapovat kolem nekvalitních potravin na trhu, jistě si vymyslí celou řadu argumentů, proč lze kvalitu obtížně testovat i z nutričního hlediska. Zodpovědní politici by toto posuzování nejraději ponechali jen na „neviditelné ruce trhu“ jako dosud. Pokud nechceme tvrdošíjně lpět na této fatální chybě při posuzování kvality, tak jednou z cest je poučit se u sousedů, tj. vpustit k nám zásady již zmíněného Warentestu a některá osvědčená kritéria od nich prostě opsat. Vždyť nabídka potravinářského zboží je u nás prakticky stejná. Nelze ani podceňovat úlohu státu při dozoru nad konkurenceschop­ností subjektů, vyrábějících, dovážejících a prodávajících potraviny, protože právě jejich konkurence by také měla vést k proporcionalitě mezi cenou a kvalitou.

Nakolik souvisejí naše stravovací návyky s naším zdravím?

O tom není pochyb, že podmíněnost je vysoká. Pomineme-li přetrvávající dominantní postavení ve výskytu karcinomu tlustého střeva, podívejme se třeba, jak rychle a kde Češi konzumují hlavní jídla jako např. oběd. Statisticky na to mají pouhých cca 20 minut. Ale kde je pečlivé žvýkání, efektivní trávení, vychutnávání, rozdělení do chodů a pitný režim, který se nezřídka omezí na nevhodnou kávu, v rychlosti vypitou až po příchodu z oběda na pracoviště, aby se ušetřil čas? A tak není divu, že mnoho pracujících neobědvá a dokonce ani nesnídá (natož svačí).

V čem vidíte největší české stravovací nešvary?

Je to zvýšená konzumace náhražek přírodních tuků (v rytmu masivní reklamy), bílé pšeničné mouky (na přání pekařů), rafinovaného cukru, soli a uzenin a nepravidelná konzumace jídel během dne, soustředěná do večerních hodin, tj. těsně před spaním.

Při jakémkoli dělení potravin do skupin „zdravých“ a „nezdravých“ se těžko zohlední kvalita daného produktu. Přitom bych z laického pohledu soudila, že právě kvalita spolu s mírou mohou hrát významnou roli. Jaký je váš názor?

Myslím si, že na komplexní vnímání kvality (a ne ceny) potravin není náš spotřebitel připraven – téměř nikdo ho nevede a neponouká, naopak ho otevřeně či skrytě klame. Neví, jak kvalitu „uchopit“, a tak se tvrdošíjně drží hlavně ceny (jak ostatně řetězce přiznávají), a proto má sklony i ke zvýšené spotřebě levných potravin a nemá míru konzumace pod kontrolou. Co jiného mu zbývá? O pravý opak se snažíme my poradci pro výživu, sdružení v Alianci výživových poradců ČR.

Názory na to, co je a není zdravá výživa, se rozcházejí a také mění v čase. Lze nějak jednoduše shrnout, co je „zdravá výživa 2011“?

Obsah zdravé výživy je stále týž. Patří do ní takové stravování, které je v harmonii s životním stylem. Proto by se každý z nás měl stravovat trochu jinak (navzdory obecným výživovým doporučením), protože se naše způsoby života i genetická výbava liší. Jen takový výběr stravy, adekvátní našim individuálním potřebám (včetně zdravotních), lze považovat za zdravý.

Ing. Ivan Mach, CSc.
prezident Aliance výživových poradců ČR
zabývá se vzděláváním a kurzy v oblasti zdravé výživy (www.nutris.net)

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 1. 2013 14:28