Psychosomatika - popelka našeho zdravotnictví

Autor: Isifa.cz

Co bylo dřív slepice, nebo vejce? Tato prastará otázka se nevyhne ani moderní medicíně: Kde se v pacientovi vzala nemoc? Vzniká nejprve na těle, nebo na duši? Nebo je to všechno jinak?

Zastánci psychosomatického přístupu by nejspíš řekli, že teprve třetí možnost je správně. Otázka prvenství primární poruchy a sekundárního následku bývá u mnoha chorob neobjasněna a nejspíš je kladena neprávem: U člověka vlastně nikdy neonemocní primárně jen duše, duch nebo tělo, vždy ochoří celá „bio-psycho-sociální jednotka člověk“, i když se do popředí dostanou jednotlivé aspekty.

Propojení duše a těla

Otto Fenichel, jeden z prvních žáků Sigmunda Freuda, odmítal dělení, podle kterého by měly existovat tělesné, psychické a případně i psychosomatické, tedy smíšené choroby: „Nemám výraz psychosomatický rád, neboť z něj snadno vyplývá dualismus, který neexistuje. Každé onemocnění je psychosomatické, neboť žádné somatické onemocnění není prosté psychických vlivů. Nejen rezistence proti infekcím, nýbrž všechny životní funkce jsou neustále ovlivňovány duševním stavem organismu a nějaká i pouze psychická konverze může vycházet ze somatického základu. I nehoda se může přihodit z psychogenních důvodů.“

Přečtěte si: Buď se chcete léčit, anebo uzdravit. Je to vaše volba, říká MUDr. Hnízdil


Autor: Copyright © 123RF Stock Photos

Psychosomatika pracuje s duší i tělem a hledá i jiné cesty než léky

Termín psychosomatika vyjadřuje, že naše mysl, emoce a pocity jsou schopny ovlivnit tělo. Duševní poruchy mohou vést k symptomům, které mohou mít mírnější i zcela vážný ráz. Psychoanalýza je obvykle definuje jako nemoc, která propukla následkem psychického konfliktu, který jedinec nerozpoznal. Za zakladatele psychosomatického lékařství se považuje německý lékař Walter Georg Groddeck (1866–1934). Groddeck viděl psychické a fyzické jevy jako formy výrazu něčeho třetího, co nazýval „Ono“ (termín si vypůjčil od Nietzcheho). Ve svém dopisu Freudovi napsal: „Dospěl jsem k přesvědčení, že rozdíl mezi tělem a myslí je pouze verbální a není podstatný; tělo a mysl jsou jedinou jednotkou, která obsahuje "Ono“, sílu, která nás žije, zatímco si myslíme, že žijeme my."

Co je nemoc a zdraví

Psychosomatický pohled na zdraví a nemoc vyjádřil už filozof Martin Heidegger. Za první a nejdůležitější znak zdravého člověka označil světu otevřenou existenci, „bytí ve světě“. Vše, co svět nabízí – materiálno, příroda, duchovno, bližní, kultura atd. – je možno poznat, pochopit, zachytit, použít.

Člověk, který se narodil pro otevřenost světu, se ovšem velice často na základě svých životních okolností, výchovy, jakož i díky vlastnímu často jen polovědomému rozhodnutí uzavře a opouzdří. Tato uzavřenost však již naznačuje oblast možné patologie.

Kdo je nejvíce ohrožen psychosomatickými poruchami 

Společnou vlastností psychosomatických pacientů je to, že odmítají čelit svým emocionálním problémů. Jak se vyjádřil Wolff: „Je to, jako by psychosomatický pacient byl natolik vzdálen od reality své psychické zkušenosti a svých pocitů a konfliktů, že si přeje, aby se nemoc týkala pouze jeho těla, a tak popírá veškerou osobní zodpovědnost za nepořádek a předkládá lékaři nemocnou část svého těla, aby o ni pečoval a léčil ji on.“ 


Autor: Isifa.cz

Psychosomatika se mezi lékaři moc „nenosí“

O tom, že se nemoci, včetně svých fyzických symptomů, objevují u těch, kdo se vyhýbají řešení problémů svého života, věděl i C. G. Jung. Švýcarský psycholog vysvětloval neurózu jako o náhražku legitimního utrpení. Ještě silnějšími slovy se vyjádřil Fridrich Nietzche: „Nemoc je odpovědí pokaždé, když chceme pochybovat o svém právu na svou úlohu – když si to začneme nějak ulehčovat. Zvláštní a zároveň strašné! Naše úlevy jsou to, zač platíme nejdráže! A chceme-li se pak vrátit zpět ke zdraví, nezbývá nám žádná volba: Musíme se zatížit více, než jsme kdy byli zatíženi.“

Primárním kandidáti na psychosomatická onemocnění vykazují v nápadné míře ještě jeden rys: nepřítomnost fantazie a schopnosti najít vhodná slova, kterými by popsali své pocity. Podle postřehu některých psychoanalytiků mívají psychosomatičtí pacienti méně vyvinuté ego než neurotičtí pacienti a nedokážou si myšlenky a pocity fantazijně představit, propracovat a integrovat. Zdá se, že tito pacienti fungují velmi „konkrétním“ způsobem a prezentují typ myšlenkového procesu, který by se dal nazvat „operační“ nebo „mechanické“ myšlení.

Wikipedia jednodušeji uvádí, že „oběťmi psychosomatických onemocnění jsou většinou pesimističtí a introvertní lidé, kteří mají zlý vztah k sobě i jiným a mají na sebe příliš velké nároky. Takový člověk pociťuje hodně negativních myšlenek a emocí a není schopný se s nimi někomu lehce svěřit.“

Uveďme jako příklad ukázku toho, jak psychologické faktory ovlivňují nemoci srdce. Friedman a Rosenman objevili při studiu kardiaků vzorce, pro něž bylo charakteristické:

  1. chování, které bylo hnáno touhou po dosažení cílů,
  2. silný vztah k vlastní práci,
  3. přehnaný pocit naléhavosti,
  4. agresivní chování,
  5. soutěživé chování,
  6. netrpělivost,
  7. silná energická a motorická aktivita.

Jiný výzkum odhalil, že k psychologickým faktorům, která zvyšují riziko koronárně srdečních chorob, patří antagonistický povahový rys, definovaný jako „styl nepříjemné a/nebo nespolupracující interpersonální interakce, která zahrnuje projevy arogance, hádek, příkrého vystupování a špatné nálady.“

Psychosomatika v ČR

O významu psychosomatiky u nás výmluvně svědčí holá čísla, která srovnávají její podíl na státním rozpočtu:

Rozpočet ČR:

  • Zdravotnictví celkem: 262,654 mld. Kč
  • Farmaceutické prostředky: 72,750 mld. Kč
  • Psychosomatická péče: 0,150 mld. Kč

(zdroj: MZ ČR a PS ČLS JER, 2008)

Údaje jasně ukazují, že psychosomatika je v našem systému zdravotnictví popelkou. Pokud ale mají pravdu ti, kdo hovoří o provázanosti těla, duše a ducha, pak můžeme věřit, že z popelky se jednou stane královna medicíny, která člověku vrátí pocit odpovědnosti za své zdraví.

Postojem příslušných ministerstev k psychosomatice a vzdělávání v tomto oboru se budeme zabývat v dalším materiálu na Vitalia.cz.

Na závěr doporučuje k zhlédnutí oceněný dokumentární filmu Hranice v psychosomatice (www.youtube.com).

Zdroje:
Gerhard Danzer: Psychosomatika
Denise Gimenez Ramos: The psyche of the body: a Jungian approach to psychosomatics; Brunner-Routledge 2004
José Eduardo Fischbein: Psychosomatics: a Current Overview; International Journal of Psychoanalysis, 2011
How Illness Can Start in the Mind; The Mirror, 2011
Wikipedia
„Hranice v psychosomatice“ – dokument