Proč vnímáme čas zleva doprava? Mohou za to hemisféry

Autor: Isifa.cz

Spojitost času a prostoru není až nápadem Einsteina, ale je prý přímo zadrátovaná v našich hlavách. Jak souvisí levá a pravá hemisféra mozku s vnímáním času a jeho poruchami?

Existuje celá řada testů, při nichž člověk dostane kus papíru a má se na něj třeba podepsat. Jakou část si vyberete? Nebo jiná verze: Rozdělte si papír na pravou a levou část a pak napište, co jste měli k večeři včera a co budete mít dnes.

Ve druhém případě je výsledek asi jasný předem, budoucnost budeme umísťovat do pravé části, minulost do levé. V případě Evropanů to celkem zřejmě vyplývá to z toho, jakým směrem píšeme a čteme i jak postupně počítáme – řadíme za sebou čísla na ose. Otázkou je, zda by lidé píšící zprava doleva vnímali budoucnost a minulost opačně. Třeba nás i napadne, že šipka času tedy možná koresponduje s asymetrií prostoru a hemisférami.

Spojitost času a prostoru máme v hlavě

Tady stojí za to trochu přibrzdit a soustředit se namísto spekulací na nějaká exaktní data. Neuropsycholog Arnaud Saj na Ženevské univerzitě nyní provedl výzkum vedoucí k závěru, že časová osa s oddělenou levou a pravou částí není jen jednou z mnoha mnemotechnických pomůcek (Newscientist.com). Pokud si takovou reprezentaci nedokážeme vytvořit, máme prý velké problémy se v čase vůbec orientovat. Spojitost času a prostoru není až nápadem Einsteina, ale je prý přímo zadrátovaná v našich hlavách.

Přečtěte si: Mnemotechnické pomůcky – triky k zapamatování čehokoli

Aby vědec vyloučil rušivý vliv různých způsobů psaní, zkoumal pouze lidi pracující s latinkou. Vybral si zvláštní skupinu pacientů s tzv. hemiatopickou zrakovou netečností. Tito lidé v důsledku poškození pravé hemisféry, třeba po cévní mozkové příhodě, mají problémy rozeznávat předměty v levé části zorného pole (hemisféry a oči jsou vůči sobě „převrácené“). Porucha může mít opravdu extrémní projevy, kdy se pacient dokáže holit pouze na jedné straně tváře, vidět pouze polovinu hodin, jíst z jedné strany talíře apod. Nevnímá nejen vnější svět, ale ani příslušnou polovinu svého těla (o postižení viz např. en.wikipedia.org).

Pacienti-dobrovolníci a kontrolní skupina dostali test paměti. Byly jim předloženy fiktivní scénáře o tom, co hrdina jedl a plánuje jíst, dostávali informace podané slovně i pomocí obrázků/fotografií. Výsledky testů ukázaly, že pacienti s příslušným poškozením si dokázali v průměru zapamatovat stejně položek jako kontrolní skupina. Lidé s poruchou v pravé části hemisféry měli ale problém pamatovat si položky přiřazené do minulosti, soustředili se téměř výlučně na objekty a děje situované do budoucnosti. Mít problém s viděním levého zorného pole tedy opravdu zřejmě koresponduje s problémy při vnímání času, respektive jeho jedné části. Výzkumníci v článku v časopisu Psychological Science potvrzují, že posloupnost událostí si v mozku reprezentujeme jako prostorovou mapu, jedno bez druhého je problém.

Co se děje v našem mozku?

Logicky by se dalo čekat, že s nějakým obdobným poškozením v levé hemisféře bude obtížné si zase představovat události v budoucím čase. Problém je ale v tom, že hemisféry jsou asymetrické i funkčně, nejen stylem levá polovina – pravé oko. Vnímání prostoru je převážně funkcí pravé hemisféry, takže obdobné poškození na levé straně by zřejmě mělo mít mnohem menší vliv (respektive pravá hemisféra by příslušnou funkci spíše dokázala převzít). Příslušná porucha se opravdu vyskytuje mnohem vzácněji. Celé to bude určitě komplikovanější a k dispozici máme jen dílčí výsledek. Zkoumaní lidé s příslušným poškozením třeba navíc vnímali čas i komprimovaně, doba trávená v nemocnici jim přišla kratší a méně se nudili (což nejspíš nějak odpovídá jejich narušenému vnímání minulosti).

Každopádně asi každého napadají otázky, jak je to pak s reprezentací času (osy) u lidí od narození slepých, zda nějakou roli hraje to, když máme jedno oko slabší než druhé apod. Samozřejmě se do toho míchá již zmíněný směr psaní. Co třeba leváci? Mohou lidé „žijící v minulosti“ mít nějakou lézi, která narušuje jejich pohled kupředu? Co se děje v našem mozku, pokud sledujeme film pozpátku?

S mozkem se špatně experimentuje

Samozřejmě k veškerým teoriím o hemisférách je třeba přistupovat se zdravou skepsí, obvykle se na toto téma totiž setkáváme spíše s fantaziemi a šarlatánstvím než s nějakými podloženějšími závěry. Zadejte si do vyhledávače a vyvalí se na vás hromada návodů, jak ladit hemisféry a získat tím všemožné duchovní vhledy, málem nadpřirozené vlohy – nebo třeba i efektivnost při podnikání.

Serióznější poznatky o fungování mozku z dílny neurologů jsou stále poměrně omezené. Výzkumy se pochopitelně soustředí na popis a léčbu zjevných poškození. Lékaři se z etických důvodů nesmějí ohánět skalpelem a elektrodami (ani na dobrovolnících) jen tak ze zvědavosti. Existují sice návrhy experimentů, které v této souvislosti mohou lidé provádět i sami na sobě, často ale mají poněkud extrémní povahu (selektivní farmakologické „uspání“ jedné z hemisfér apod.).

Co se týče samotných výpadků části zorného pole, další případy různých poškození, ba i experimentů udává např. Leonard Mlodinow v knize Vědomí podvědomí (loni vyšlo i v češtině). Zde popisuje také případy částečného poškození jedné části zorného pole, kdy zde pacient dokázal vnímat pouze pohyb, dále i případy, kdy je část zorného pole vnímána pouze na podvědomé úrovni. Slepý člověk si pak např. není vědom toho, že by něco viděl, ale dokáže se do značné míry vyhýbat překážkám. To už je ovšem od souvislostí mezi vnímáním času a prostoru dostáváme dost daleko.

Čtěte dále: Byznys kolem tréninku mozku roste. Funguje to?