Hlavní navigace

Stejná kvalita, stokrát vyšší cena. Proč vůbec kupujeme balenou vodu?

4. 7. 2011

Sdílet

 Autor: SXC
Dávali byste drahé peníze něco, co přitom máte doma skoro zadarmo? Ale přesně tohle dělají ti z nás, kdo ve velkém kupují balenou vodu, ačkoli jim pitná teče doma z kohoutku.

Voda z kohoutku je v naprosté většině případů tak kvalitní – a zároveň chuťově vyhovující – že balenou vodu poráží na hlavu. Ale pohled do nákupních vozíků svědčí o tom, že to tak vidí spíše menší počet lidí.


Autor: SXC

„Kupujeme balenou vodu s bublinkami, neperlivou u nás totiž pije jen můj manžel,“ vysvětluje jednu z pohnutek k podobnému pětatřicetiletá Pražanka Klára. Podle ní je takové řešení pořád lepší, než kdyby rovnou pili limonády. Ano, pro zdraví jistě. Ale pro životní prostředí je to vzhledem k množství plastového odpadu prašť jako uhoď. Naopak, zásadní je rozdíl v ceně – záleží samozřejmě na místní ceně vodného a na tom, za kolik kupujete případnou balenou vodu, ale v zásadě se dá říci, že voda v lahvích je přinejmenším stokrát dražší, protože sklenice točení vyjde doslova na pár halířů. V průměru se hovoří o pěti až osmi halířích za litr kohoutkové, přičemž litr balené vody stojí obvykle od tří do patnácti korun. Nebo také mnohem více, pokud půjde o nějakou zahraniční značkovou vodu. 

Čtěte také: Pijte vodu. Ale kolik? Kolem vhodné spotřeby vody panuje hodně nejasností, mýtů i vyložených nesmyslů.

Přepočteno na peníze, pokud vaše rodina nakoupí v supermarketu každý týden dvanáct lahví balené vody po deseti korunách za litr a půl, ročně jen za tenhle nápoj vydá přes šest tisíc korun. Z kohoutku by stejné množství vody na pití vyšlo asi na padesát až šedesát korun. Za rok.

Kohoutková versus balená aneb která je zdravější

I když pomineme ekologické a finanční hledisko, je něco, co mluví pro balenou vodu? „Mnoho lidí si mylně myslí, že je zdravější než kohoutková, mají pocit, že tím, že je balená, je hygieničtější. Někteří výrobci navíc používají v reklamách tvrzení či zobrazení, které navozují dojem, že jde o jakousi zvláště přírodní, a proto zdravější vodu,“ říká praktická lékařka Jana Vondráková, která sama svým pacientům k pití nejvíce doporučuje obyčejnou kohoutkovou vodu, případně slabý černý či ovocný čaj.

Pokud jde o hygienu, je to právě kohoutková voda, která je trvale pod kontrolou (zdejší normy jsou mnohem přísnější než evropské) a musí splňovat přísná kritéria, zatímco balená voda je může splňovat při výrobě, ale už nemusí v okamžiku, kdy si ji kupujete – stačí, aby ji prodejce nevhodně skladoval. A v nepořádku už může být rovnou voda samotná. Ukázaly to i výsledky testování, které před nedávnem provedlo občanské sdružení spotřebitelů Test – ve zkouškách kvality prošly jen čtyři z osmnácti balených vod, zatímco uspěly všechny vzorky vody z kohoutku. V PET lahvích s vodou se našlo mimo jiné zvýšené množství cizorodých látek, příliš mnoho dusitanů a podobně. „Ve výčtu provedených analýz nechybí ani látky zdravotně závažné, jejichž představiteli jsou dusičnany, dusitany, benzo(a)pyren, polycyklické aromatické uhlovodíky, chloroform, arsen, olovo, nikl a další,“ komentovala výsledky testu šéfredaktorka časopisu Test Ida Rozová.

Naproti tomu měření Státního zdravotního ústavu opakovaně ukazují, že pitná voda v Česku je kvalitní a vyhovuje i v důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy nebo pesticidy. „Pokud máte pocit, že voda z kohoutku je cítit po chloru, točte si ji do džbánu, nechte půl hodiny odstát,“ radí lékařka Vondráková.

Výrobci balených vod však podobná srovnání vidí velmi neradi, podle nich se totiž vedle sebe staví neporovnatelné – balená voda, která musí splňovat normy kladené na potraviny a voda kohoutková, jejíž hodnoty upravuje jiná legislativa. Pozor také, dobré výsledky české vody se týkají té kohoutkové, nikoliv místních studní, ty si musí každý nechat zkontrolovat sám za sebe – většinou to vyjde na zhruba tisíc korun.

Když to jinak nejde

„Můj dědeček si kupoval balenou vodu vždycky, před rokem 1989 to byly samozřejmě minerálky ve skle, protože v Praze na místě, kde bydlel, nebyla voda dobrá,“ vzpomíná čtyřicátník Ondřej. On sám se naučil pít kohoutkovou vodu, ale přiznává, že například během dne v práci je pro něj snazší koupit si láhev balené vody, kterou si postaví na stůl a díky tomu, že ji má na očích, nezapomíná se napít. „Dokopat se se skleničkou v ruce ke kohoutku do kuchyňky je prostě v pracovním frmolu nad moje síly,“ říká Ondřej, ačkoli si uvědomuje, že dát za litr a půl vody z kantýny dvacet korun je poněkud neekonomické.

Jiná než balená voda často nezbývá ani lidem z míst, kde je jen nekvalitní voda ze studní, staré a zanesené nebo olověné rozvody a podobně. Rozhodně se ale vyplatí přemýšlet, kolik a za jaké balené vody zaplatíte. Protože zatímco někteří výrobci do lahví stáčejí skutečně kvalitní vodu z hlubinných vrtů a podobně, někde lahvují v podstatě obyčejnou kohoutkovou vodu. Cena tomu někdy odpovídá a někdy také ne – rada je tu jediná, čtěte etikety. A zajímejte se také o způsob skladování vody v obchodech – vyhněte se té, která stála na teple, světle a zbývá jí pár dní do expirační lhůty.

Zvláštní kapitolou pak je voda minerální, která může být lidskému tělu skutečně prospěšnější než voda kohoutková, ale jen krátkodobě, rozhodně se právě kvůli zvýšenému obsahu minerálů nehodí pro každodenní dlouhodobé pití k uhašení žízně.

Je libo vodu z barelu?

Mezistupněm, co do financí i do řekněme jakž takž ekologického chování jsou vody z obvykle devatenácti litrových barelů, které bývají ve speciálních stojanech k vidění v čekárnách, bankách či na úřadech a které si můžete pořídit i včetně dovozu plných barelů až do domu. Výhodou je, že krom studené si z nich můžete točit i vodu horkou devadesát stupňů, což stačí i na zalití kávy či čaje. Barel, zálohovaný většinou několika stokorunami, vyjde podle firmy na 80 až 160 korun, nižší cena je s vlastním odběrem, nad stovku se dostanete až s dovozem domů. Záleží také na druhu vody, protože i tady někteří výrobci nabízejí například vodu pramenitou, jejíž cena se pohybuje kolem 150 korun za barel včetně dopravy.

Při ceně sto korun za barel vás jeden litr vody vyjde na zhruba pět korun. Musíte však připočíst i náklady na provoz, sanitaci, kterou provádí dodavatel, a je také třeba myslet na včasné objednání plných barelů, stojan – aquamat – s kohoutky a aparaturou na chlazení či ohřev vody stojí od dvou a půl tisíc korun výše. Jednodušší přístroj bez chlazení či ohřevu můžete pořídit už za necelých tisíc korun.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Pro tištěná i webová média píše od poloviny 90. let. Ve svých textech se věnuje zejména rodinné problematice, výchově dětí, zdraví a životnímu stylu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).