Příznaky Alzheimerovy choroby přehlížíme a léčba začíná pozdě

Autor: Archív Hany Matějovské Kubešové

První fáze Alzheimera trvá čtyři roky, ale často unikne pozornosti okolí. Věk, kdy se nemoc objeví, je významný pro léčbu i dědičnost, říká profesorka Hana Matějovská Kubešová. Co můžeme udělat proto, aby nás nepostihl Alzheimer?

„Obecně všechno, co se v lidském organizmu nepoužívá, postupně ztrácí svou funkci a zaniká. Prevencí demence je z tohoto pohledu aktivita mozkové buňky. Problémem je současná situace a celková atmosféra ve společnosti. Elektronika nás stále více svádí nemuset si pamatovat. Právě trénink paměti je ale doposud popisován jako jedna z nejúčinnějších metod prevence demence,“ říká prof. Hana Matějovská Kubešová. Zabývá se Alzheimerovou chorobou, onemocněním mozku, které postupně přechází do úplné demence.

Co si představit pod Alzheimerovou nemocí? K jakým změnám dochází v lidském těle, mozku? 

Alzheimerova nemoc se řadí k postižením, kterým říkáme atroficko-degenerativní. Je doposud nejasného původu, způsobuje různé metabolické a strukturální změny nervové buňky vedoucí ke ztrátě její funkce. Tento proces se v počátečních stádiích projevuje poruchami novopaměti, postupně ale vede k poruchám všech složek intelektu a ke ztrátě pohybových schopností.

Jaké jsou vůbec první příznaky Alzheimerovy choroby? Jak rychle dochází ke zhoršování?

Alzheimerova demence je charakteristická plíživým začátkem, který často uniká pozornosti okolí. Základním příznakem je úbytek paměti – chybění slov, nesprávné ukládání věcí, poruchy novopaměti – pacient například vykládá po krátké době několika minut tutéž příhodu nebo pokládá stejnou otázku, na kterou již dostal odpověď. Dále se projevuje pokles úsudku, myšlení, orientace v prostoru, ztráta schopnosti logického uvažování, představivosti, soudnosti.

Tato první fáze je nazývaná amnestická a trvá asi čtyři roky. Nastupuje asi tři roky trvající fáze poruch chování – tzv. behaviorální, kdy se objevují problémy s blouděním na známých místech, nehody v podobě opomenutí vypnout plyn, vodu, poruchy spánku charakteru noční aktivity a spánku přes den. Další asi dvouletá fáze nazývaná kortikální již znamená poruchy mobility, ztrátu schopnosti komunikace, nepoznávání příbuzných a pečovatelů, již se objevují i poruchy udržení moči či stolice. V poslední asi rok trvající fázi decerebrační je pacient ležící, nekomunikující s okolím, vyžadující komplexní ošetřovatelskou péči. Alzheimerova demence sama o sobě je smrtelná choroba, nemocný však může v těchto konečných fázích choroby zemřít i na některou z komplikací, jako je například pneumonie.

Tedy celkové trvání Alzheimerovy choroby od vzniku prvních zjevných příznaků po úmrtí pacienta je bez léčby asi deset let. V posledních letech se však objevují nové poznatky o laboratorně rozpoznatelných charakteristických změnách složení mozkomíšního moku již několik let před prvními zjevnými příznaky.

V jaké fázi zpravidla dochází k odhalení a diagnostikování této nemoci? 

První poruchy paměti se mohou jevit jako přiměřené věku pacienta, tedy nevzbuzují pozornost okolí. V prvním stádiu zůstává tedy choroba obvykle nediagnostikovaná. Stálou pomalou progresí dochází postupně k úpadku osobnosti, ztrátě soudnosti, logického myšlení, prostorové orientace – v této fázi se obvykle objevují těžké poruchy chování, kdy si obvykle okolí povšimne změny. Teprve v této střední fázi je obvykle demence diagnostikována a je zahajována léčba.

Je Alzheimerova choroba nemocí stáří? Jakého věku pacienti jsou? 

Alois Alzheimer původně nemoc popsal na ženě středního věku a její původní název byl presenilní demence. Tak jsme se o této chorobě učili na lékařské fakultě v době před asi třiceti lety. Všechny ostatní poruchy paměti v seniorském věku byly tehdy automaticky považovány za důsledek pokračujícího procesu aterosklerózy.

V devadesátých letech minulého století ale onemocněl demencí Ronald Reagan, jemuž byla jako bývalému americkému prezidentovi věnována větší pozornost. Potvrdila se domněnka, kterou se vědci již nějakou dobu zabývali, a sice, že i demence seniorského věku může být typu degenerativního, tedy typu demence Alzheimerovy. Postupným prodlužováním střední délky života dnes Alzheimerova demence postihuje většinou jedince seniorského věku, ale není to choroba výhradně seniorského věku.

Jak moc je nemoc rozšířená?

Výskyt demence v populaci je doposud pouze odhadován, protože žádná země na světě nemá spolehlivě zavedený systém časné diagnostiky. Informace, které doposud máme, pocházejí z velkých dlouhodobě vedených studií sledování celkového zdravotního stavu populace – jednou z takových studií je studie Rotterdamská. Odhaduje se, že pět procent populace ve věku pětašedesáti let trpí některým z typů demence, každých pět let se výskyt zdvojnásobí. Ze všech demencí je dvacet až třicet procent způsobeno změnami cévního původu, padesát až šedesát procent demencí je způsobeno Alzheimerovou chorobou a deset procent demencí je druhotného původu – například po prodělání zánětu, z důvodů onemocnění látkové přeměny, chybění důležitých vitaminů či snížení činností štítné žlázy. Alzheimerovou chorobou tedy podle těchto odhadů trpí každý pátý osmdesátiletý a každý druhý devadesátiletý.

V naší zemi se na způsobu časné diagnostiky Alzheimerovy demence teprve pracuje. Zatím trvá situace diagnostiky Alzheimerovy demence až ve fázi poruch chování, tedy pokročilejší. Diagnostikováno je zhruba dvacet tisíc nemocných s demencí, skutečný počet je v naší republice odhadován na sto čtyřicet až sto padesát tisíc. V absolutním čísle jsou častěji postiženy ženy, ale hraje zde roli faktor delšího středního věku žen.

Z pohledu celosvětového i evropského je situace v naší oblasti střední Evropy ve výskytu Alzheimerovy demence poněkud příznivější ve srovnání s jinými kontinenty i například Evropou východní.

Do jaké míry je nemoc dědičná a jaké další faktory se na vzniku podílí? 

Dědičnost Alzheimerovy choroby je jasněji popsána právě u již zmíněné presenilní demence, tedy té, která začíná ve věku okolo pětačtyřiceti až padesáti lety. U této formy jsou popsány zřetelné změny na jednom genu. U demence začínající v seniorském věku již jsou změny složitější a také kódované na více genech, tedy jejich dědičnost je méně předpověditelná.

Můžeme udělat něco pro to, aby nás nemoc nepostihla? 

Obecně všechno, co se v lidském organizmu nepoužívá, postupně ztrácí svou funkci a zaniká. Prevencí demence je z tohoto pohledu aktivita mozkové buňky. Problémem je současná situace a celková atmosféra ve společnosti. Elektronika nás stále více svádí nemuset si pamatovat – všechno ihned najdeme po otevření některého z příručních zařízení. A právě zapamatovávání čísel, jmen, souvislostí, počítání zpaměti, studium jazyků – tedy trénink paměti je doposud popisován jako jedna z nejúčinnějších metod prevence demence. Podobně příznivě funguje i fyzická aktivita – je prokázané, že výskyt demence je u lidí s pravidelnou fyzickou aktivitou o dvacet procent nižší. Tedy prevencí demence je aktivní přístup ke všemu – k zaměstnání, k informacím, zábavě.

Stále jde o nemoc, kterou nikdo nedokáže vyléčit. Jak tedy léčba probíhá? Do jaké míry lze zhoršování nemoci oddálit? 

Ano, Alzheimerovu demenci nedokážeme vyléčit, ale to neznamená, že nemůžeme dělat vůbec nic. V současné situaci umíme průběh choroby podstatně zpomalit a zmírnit. Nejdůležitější je ovšem opravdu časná diagnostika a časné zavedení léčby – potom se může efekt plně projevit. Umíme ovlivnit poznávací funkce – podáním tzv. blokátorů cholinesterázy zvýšíme koncentraci acetylcholinu zpomalením jeho odbourávání, a tím se zlepší propojení mezi jednotlivými mozkovými buňkami. Jsou k dispozici i léky ovlivňující nervovou činnost i jinými mechanismy. Léčíme také doprovodné příznaky, jako je v počátečních fázích deprese podáním antidepresiv, v pozdějších fázích neklid, nespavost až spánkovou inverzi.

Existuje nějaký orientační test pro laiky, podle kterého by se čtenáři mohli otestovat, jaké je u nich riziko nemoci nebo jak je na tom jejich paměť a zda by bylo vhodné se objednat na vyšetření?

Existuje několik orientačních testů, které si mohou i laici zkusit doma. Prvním a nejjednodušším je postupné odečítání čísla sedm od stovky, které se má provést pětkrát za sebou (tedy 100 – 7 = 93, 93 – 7 = 86, 86 – 7 = 79 atd.). Výsledek by měl být samozřejmě šedesát pět. První dva až tři odečty by měly být bez jakýchkoli problémů, pokud se problém vyskytne, je to varovnou známkou.

Jde jen o stařeckou zapomnětlivost? Napoví TEST DEMENCE 

Dalším jednoduchým testem je test kreslení hodin, kdy má vyšetřovaný za úkol na papír s předkresleným kruhem dokreslit kompletní hodiny, aby ukazovaly zadaný čas – nejčastěji se zadává čas jedenáct hodin a deset minut, ale pro orientační vyšetření může být i čas jiný. Podmínkou je, aby vyšetřovaný neměl na ruce svoje hodinky, ani aby neviděl na hodiny v místnosti. Hodnotí se rozmístění čísel po obvodu kruhu, umístění ručiček do středu, správnost času.

Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků

Bezplatné vyšetření paměti

Projekt Dny paměti byl zahájen v červnu 2008. Na vybraných kontaktních místech si můžete nechat zdarma vyšetřit paměť. Protože právě problémy s pamětí mohou ukazovat na počínající Alzheimerovu chorobu.

Kde je možné nechat si bezplatně vyšetřit paměť?

Vyšetření probíhají ve vybraných kontaktních místech. Vyšetření paměti probíhá na základě telefonické objednávky v konkrétním kontaktním místě. Kontakty můžete nalézt na této mapce (vyšetření paměti poskytují místa označená hvězdičkou).

Co se děje po vyšetření?

Paměť vyšetří proškolení spolupracovníci pomocí sady testů. Vyplnění dotazníků trvá přibližně hodinu (může trvat ale i výrazně déle). Výsledky testu ukážou, zda jsou problémy s pamětí závažné a zda naznačují přítomnost nějaké nemoci. Pokud ano, je třeba podstoupit odborné vyšetření u neurologa, psychiatra anebo geriatra, který pomocí dalších testů zjistí, co je příčinou poruchy paměti a případně zahájí vhodnou léčbu. Kontakty na lékaře získáte po vyšetření v kontaktním místě České alzheimerovské společnosti.

Zdroj: Česká alzheimerovská společnost

Jaké jsou novinky v oblasti vědy a výzkumu, co se týká problematiky Alzheimerovy choroby? 

Největší pozornost se samozřejmě upírá na dvě základní oblasti – na příčinu vzniku Alzheimerovy demence se záměrem předejít chorobě a dále na co nejúčinnější léčbu. Zde byly velké naděje vkládány do protilátek proti základní bílkovině způsobující poškození nervové buňky – nerozpustnému amyloidu, ale zde zatím na opravdu převratný objev teprve čekáme.

Můžete se podělit o nějakou zajímavou zkušenost z praxe? 

Jeden příklad z praxe ukazuje, že současná léčba je schopna proces ztráty paměti účinně ovlivnit – pacientka ve věku osmdesáti dvou let s diagnostikovanou Alzheimerovou demencí byla před léčbou spíše apatická, mechanicky vykonávala běžné denní aktivity, ale na nové věci už nebyla schopna adekvátně reagovat. Mikrovlnnou troubu, kterou rodina před několika měsíci zakoupila, aby usnadnila přípravu stravy, dosud zcela ignorovala. Po několik dnech po zavedení léčby demence si paní všimla, že v kuchyni je cosi nového a po několika týdnech léčby demence se ji naučila i používat.

Kdy byste doporučila nemoc zkusit ještě zvládat v domácím prostředí a za jakých okolností považujete za vhodné obrátit se na odbornou pomoc v podobě pobytového zařízení? 

Tato otázka je komplikovaná – záleží na počtu a schopnostech pečovatelů a také samozřejmě na dostupnosti terénních služeb, tedy zda nemocný bydlí ve městě nebo na venkově. Hranicí, kdy nemocný už nemůže být bez trvalého dozoru, je ohrožení jeho vlastní bezpečnosti – tedy vznik závažných poruch chování. Spolupracující a kompaktní rodina je obvykle schopna i tuto situaci po dobu několika měsíců i let zvládat, ale postupně vede zhoršující se stav k vyčerpání sil pečujících. Potom tedy nastává doba nutnosti umístění nemocného v pobytovém zařízení.

Užitečné odkazy

Alzheimer a demence

Více v článku: Demencí přibývá, péče chybí

O jaká pobytová zařízení se jedná?

Pro nemocné s pokročilou Alzheimerovou demencí jsou určena tzv. zařízení se zvláštním režimem, která jsou stavebně i personálně přizpůsobená péči o tento typ nemocných. Síť těchto zařízení se rozšiřuje, obvykle se jedná o rozšíření kapacity již existujících domovů pro seniory. Do budoucna je nutno očekávat další nárůst poptávky po umístění nemocných v tomto typu zařízení.

Co byste čtenářům vzkázala?

Jako u všech chorob je u Alzheimerovy demence nejdůležitější prevence a časný záchyt, proto cvičme svou paměť, cvičme paměť i u našich seniorů, a pokud se objeví první známky poruch paměti, nebojme se obrátit se na odborníka k podrobnější diagnostice, aby bylo možno naplno využít možností, které poskytuje současný systém léčby této choroby.

Prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc.

Absolventka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, pracovala na pracovištích interního charakteru, deset let vedoucí lékařka JIP Interní hematoonkologické kliniky FN Brno-Bohunice, od roku 1999 přednostka Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství, autorka 180 odborných článků a 25 odborných a vzdělávacích publikací.