Případ zaměněného salátu aneb 5 metod, jak okrást zákazníka

Autor: Isifa.cz

Je to zvláštní úkaz. Mýlit se je lidské, to zase ano, ale jak se stane, že se někdo plete vždycky ve svůj prospěch? To se totiž pravidelně děje obchodníkům při prodeji potravin. Záhada.

Už se ani nepamatuju, kdy naposledy prodavačka „okradla“ sama sebe, třeba mi vracela chybně nazpátek. I když jsem možná za hlupáka, vždycky jsem na to upozornila. „Já už to nedělám,“ řekla mi tuhle teta, „oni mě oberou o mnohem víc.“ 

Zrovna přišla rozzlobená z obchodu, kde si koupila levnější salát za cenu dražšího. Což je jeden z triků, jak na zákaznících vydělat ještě víc než poněkud legálnějším způsobem. Že je to jen omyl, chyba? Těch chyb je nějak moc a hlavně – zásadně v neprospěch zákazníka.

GALERIE: Interspar chybně značí ceny

Případ tetina zaměněného salátu se tak stal inspirací pro sesbírání nejčastějších „omylů“, s nimiž se v obchodech s potravinami coby zákazníci setkáváme.

1. Označení jiného (dražšího) druhu zboží u lahůdkového pultu

Salát sem, salát tam. Ani šetřivá teta si v tom fofru nevšimne, že na místo levného bramborového salátu, sedm korun za deset deka, se na kelímku objeví nálepka salátu (rádoby) z mořských plodů za trojnásobnou cenu. V kelímku je samozřejmě obyčejný bramborový.

To samé vás potká se sýrem, uzeninou, nebo třeba olivami.

Nezbývá než sledovat nejenom, jestli dostáváte požadované zboží, ale také to, jakou nálepkou vám personál zboží označí.

2. Chybné zadání kódu u kusového zboží na pokladně

Sáček rohlíků, sýr, mléko… při takhle malém nákupu i já celkem dobře odhadnu celkovou cenu. Pokladní však chce mnohanásobek. Namísto rohlíků po dvou korunách markovala desetkrát granátové jablko za pětatřicet. Množství kusů sedí, ale prý se jen spletla v kódu.

Máte-li v košíku pár věcí, možná si všimnete, s týdenním nákupem pro čtyřčlennou rodinu těžko, obzvlášť když nepůjde o tak markantní rozdíl. Stačí zadat jiný druh pečiva.

3. Rozdílné ceny u ovoce a zeleniny a na samoobslužné váze

Vybíráte papriky, rajčata, jablka… rozhodování možná ovlivní i cena. Je přece jasně uvedená nad boxy s ovocem či zeleninou. Pak posunete vozík k samoobslužné váze, hledáte příslušné druhy, lepíte cenovky na zboží… a taky kontrolujete? Třeba k červeným jablkům pod číslem dejme tomu pět, která mají stát podle cedule 25 korun kilo, vyjede u váhy po zvolení pětky jiný druh červených jablek, ovšem kilo za čtyřicet. Nebo stejný druh, ale cena nesedí – ve váš neprospěch, kupodivu.

4. Uvedení akce na prodejně, markována plná cena

Když kolegyně svého času zkoumala, jak poznat dobré pomelo (Jak poznat dobré pomelo? Těžko), nakoupila hromadu těchto citrusových plodů. Proč by ne, zvlášť když je to v akci. Až doma na paragonu zjistila, že akce sice byla u zboží uvedena, pomelo mělo stát údajně třicet korun, ale na účtence je za šedesát.

Tato praxe je poměrně běžná, u pokladny se pak obvykle dozvíte, že akce již skončila, nebo naopak že ještě neplatí. Případně, že to je sice pěkné, že je to tam napsáno, ale v kase je to takhle a basta.

5. Neuvedení ceny nebo chybné či zavádějící uvedení ceny

Předchozí příklady mají často stejného jmenovatele a to chybně uvedenou cenu, v neprospěch zákazníka samozřejmě. Na toto téma je celá řada variací, jednomu konkrétnímu případu jsme se věnovali v kauze Interspar chybně značí ceny. Je to buď šlendrián, nebo úmysl. Zákon o cenách stanoví, že prodejce má povinnost označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky. Čili žádné „sleva ještě neplatí nebo už neplatí“. Dále má povinnost označit zboží cenou vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám. Čili žádné „to je cena za půl kila“ nebo „platí pouze při nákupu 10 kusů“, pokud to není jasně uvedeno. Cena také musí být na viditelném místě. Čili žádné „máte to napsáno u regálu tři uličky doprava“.

Informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že je cena nižší, než jaká je ve skutečnosti, stanoví také zákon o ochraně spotřebitele. „Máte nárok požadovat zboží za cenu, kterou prodejce deklaruje na cenovce,“ potvrzuje Česká obchodní inspekce (ČOI) na mou stížnost ohledně postupu obchodníka, kdy se cena umístěná u zboží údajně vztahovala pouze na některé druhy.

Co s tím vším? Nenechat si všechno líbit, prudit, stěžovat si, ptát se a chtít odpovědi… není to příjemné. Můžete podat podnět ČOI (www.coi.cz) a doufat, že to k něčemu bude. „Vždy, kdy dojde ke zjištění, že došlo ze strany kontrolované firmy k porušení povinností, jsou ze strany našeho úřadu ukládána přísná sankční opatření. Na základě Vašeho podání provede náš úřad v prodejnách předmětného řetězce v rámci svých pravomocí další kontrolu,“ slíbil Jan Štěpánek, ředitel pražského inspektorátu.

Další podpásovky

Na pěkné příklady blbnutí zákazníka na hraně zákona upozornili také čtenáři v diskuzi (Interspar chybně značí ceny):

  • „Co se mi ale stává poslední dobou v Albertu: Dávají slevu, která je ještě dražší… Třeba minule měli půlku chleba, kterou mají běžně za 14,90 Kč, v „akci“ za 19,90 Kč a u toho drobně napsáno, že je původní cena (také) 19,90 Kč a je na to akce 25 %! No ať počítám, jak počítám, tak 19,90 – 25 % mi vážně nevychází 19,90! A to nebyl jediný případ, jen ten zatím poslední.“
  • „V Bille mají jinou fintu. Velká cedule SLEVA a na ní šestibodovým písmem vpravo dole napůl pod rámečkem „pouze pro držitele Billa karty“.
  • „A to je zase podobné jako další osvědčený způsob – veeelká lákavá cena a kdesi pod tím drobně něco na způsob – platí pouze při zakoupení tří kusů.“
  • „Další oblíbená finta je zboží, jehož čárový kód není ´v systému´, takže si cenu ani nelze ověřit čtečkou na prodejně. Pak u pokladny nějak záhadně vykouzlí cenu, ne vždy opět souhlasí s cenovkou.“
  • „Běžné to je u limonád, velký nápis Mattoni za 12 korun a malinkým písmem příchuť pomeranč, načež pod cedulí jsou všechny možné druhy, ale po pomeranči nikde ani památka. V létě jsem se hádal na téma džusy, měli akci Relax dva za cenu jednoho. Samozřejmě jen pro jednu příchuť, která zrovna jako na potvoru byla vyprodaná. Nebo že by vůbec neexistovala? Okolo cedule samozřejmě krabice s jinými příchutěmi.“
  • „Například sleva na sušenky Opavia (ovšem pouze jeden druh), do koše se ´slevou´ ale nasypou všechny druhy, takže to vypadá, že sleva je jakoby na všechno.“
  • „A další finta: máte-li více kusů od jednoho výrobku, napočítají vám větší množství.“

Setkali jste se s podobnými praktikami? Na jaké triky jste narazili vy? Jak jste postupovali a s jakým úspěchem?

52 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 4. 2013 18:03