Přes šatník ke štěstí

Mít vysoké a nezlomné sebevědomí, to je snem většiny žen. Jak k sobě ale onen příjemný pocit sebereflexe nalákat a už ho nepustit? Odpověď hledejme v šatníku. Nebo v našich hlavách.

Ona také většina žen moc dobře ví, jak snadné je své sebevědomí ztratit. Mnohdy k jeho ztrátě stačí pár naprostých malicherností, jako je špatný účes, plandavé nebo příliš těsné oblečení, zničený podpatek a tak dále a tak dále. Z této jednoduché matematické rovnice mi tedy vychází, že sebevědomí rovná se dobrý pocit. A vysoké sebevědomí, to je sakra dobrý pocit dlouhodobého charakteru. I když samozřejmě uznávám, že sebevědomí není jen otázkou oblečení nebo permanentního úsměvu na rtech. Troufám si však tvrdit, že je jeho významnou součástí.

Může za to šatník?

Je zajímavé, jak nám – ženám, různé druhy médií jednou předhazují, jak sebevědomí získat, a rázem nám vnutí, jak nám chybí. Zrovna nedávno jsem se v jednom časopisu dočetla celkem šokující informaci. Vyznělo z ní, že my, slovanské ženy, jsme živoucí Věstonické Venuše s kyprými tvary hodícími se tak leda do rodina-a-vztahy-pres-satnikobdobí baroka. Jistě chápete, milé dámy, že takováhle věta je jako rána pod pás, která nejen že nám na dobrém pocitu nepřidá, ale navíc i ten poslední zbyteček dobré víry v naše tělo zašlape pod zem. Z takové věty jednoznačně vyplývá, že jsme všechny outsiderky a s tím se prostě musíme smířit. Tedy jako slovanské ženy. A tento ošklivý a mnoho generací přežívající archetyp pokračuje a nebere si přitom servítky ani na myšlení zdravě uvažující ženy. Jasně v něm stojí, že my, slovanské ženy (to je důležité zdůraznit), si v jakémkoliv značkovém obchodě vybereme leda šálu nebo kabelku, protože naše sebevědomí není (a kdoví jestli někdy bude) tak vysoké, abychom se třeba jen odvážily podívat nebo se snad, nedejbože, dotknout kalhot nebo svetrů. A kdo toho schopný je, ten je nějaký divný a popírá své slovanství, dalo by se ještě pokračovat. Článek se dále odvolává na fakt, že zatímco dříve se nejvíce prodávaly velikosti 36 a 38, dnes je nahradily velikosti 42 až 46. Hm, to je opravdu ošklivé zjištění. Tady už pomůže leda smysl pro humor. A nebo změna uvažování.

Podívejme se však na problém s konfekčními velikostmi z druhé stránky. Byly jste někdy, drahé čtenářky, v obchodě s italskou módou? Pak jistě víte, že Italové mají čísla o 4 velikosti vyšší, než jak je známe. Standardní velikost 38 se tak rázem mění na „42“. A hned vidíte ten rozdíl. Mě by opravdu zajímalo, v jakém obchodě změnu z velikosti 36 na velikost 46 provedli. O tom však časopisecký pramen raději mlčí. 

A co čísla? Pryč s nimi!

A jak že to bylo s tou změnou uvažování? Zcela jednoduše. Bohužel se ale ještě před vysvětlením musím odvolat na jistou severskou zemi zvanou Norsko, kde opravdu nežijí slečny s rozměry modelek z titulních stran časopisů. A co víc, ono jim to zjevně nevadí! Jsou spokojené tak, jak jsou a všichni je berou. Proč? Protože mají sebevědomí. Nestydí se za to, že nemají čísla jako 36 a 38. Nedělají vědu z toho, že mají příliš tlusté nohy na to a na to, nebo příliš velké břicho na tohle a tamto. Kdepak. A na party si klidně vezmou krátké šaty. No a proč ne? Každý je tam bude mít, tak proč by si je nevzaly, i když nemají ony tolik známé rozměry 90–60–90. Ruku na srdce, dámy, koho zajímají rozměry? Když jste s nějakým mužem na schůzce, myslíte si, že ho zajímá, že máte přes pas více než 60 a přes boky přes 90? Ani omylem. Je s vámi proto, že je mu s vámi dobře. S vámi, ne s vaším tělem. Tedy za normálních okolností, že. A převeďme to ještě jinak. Když si jdete koupit nový telefon, vybíráte snad podle rozměrů? Obyčejně ne. Prostě se vám buď líbí, nebo ne. Samozřejmě jde také o to, co je uvnitř, což je symbolicky to stejné. Akorát že telefon se těžko může cítit dobře. A neříká se snad celosvětově o tom, jaké jsou Češky hezké ženy? Tak na tom nejspíš něco bude. Jenže o tom už vám dneska v novinách nikdo nenapíše.

Takže si to pěkně shrňme. V první řadě, pryč s čísly! Koho zajímá, jestli měříte jako žirafa a vážíte jako špejle? Koho zajímá váš obvod v pase? Pokud jen vás, ptám se proč. Ano, určitě je velice hezké a příjemné obléci si v létě plavky na vyposilované břicho připomínající pekáč buchet, ale nezažijete s ním o nic více, než s břichem přirozeným. Sebevědomí se dá nahnat různými způsoby, to je jasné, ale co považuji za důležité, je se nebát. Vzít si na sebe více jak tři barvy jako z cirkusu? No proč ne? Alespoň tím sobě i okolí ukážete, že se nebojíte nosit barvy, že se nebojíte vyjít tak na ulici a hlavně, že se nebojíte sebe samu tak prezentovat. Máte zničené podpatky a při každém kroku klapete kovovým šroubem? Jistě nejste jediná žena, které se to stalo. Zasmějte se nad tím a bude vám líp. Cítit se skvěle a dát to najevo, to je to hlavní. A nebojte se, ostatní to poznají. Sebevědomí zdar!

Foto: Agentura SXC

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 4. 2009 23:27