Předsevzetí jako obvykle

Autor: Isifa.cz

FEJETON – Na přelomu starého a nového roku nás popadá touha stát se lepšími, dokonalejšími, štíhlejšími, vzdělanějšími, úspěšnějšími… a tak dále. Na čem to vždycky ztroskotá?

S koncem roku začínáme přemýšlet o tom, co bychom rádi ten příští rok změnili. Mezi nejobvyklejší touhy patří hubnutí, skoncování s kouřením či alkoholem nebo úplně banální slib sobě samému, že budu na ostatní hodnější. Institut předsevzetí jako takový ale podle všeho veškerou snahu o to být lepší spolehlivě pohřbí.


Autor: Isifa.cz

Asi znáte ten vtip. Na Silvestra si dáte předsevzetí, že nebude kouřit, pít alkohol a mluvit sprostě. Už prvního ledna dopoledne prohlásíte: „Dopr…., zase mi spadnul ten vajgl do vína…“

Zdá se mi ale, že tenhle letitý a „okoukaný“ vtípek platí i ve skutečném životě do puntíku. Schválně, dali jste si někdy koncem roku předsevzetí, které jste dodrželi? Pokud ano, tak klobouk dolů. Já si nevzpomínám na jediný případ, kdy bych se díky novoročnímu předsevzetí stal lepším.

Anketa

Mají podle vás novoroční předsevzetí nějaký smysl?

Nekuřákem na pár minut

Jeden můj kamarád se často chlubí tím, že vloni o silvestrovské půlnoci přestal kouřit. Nerad ale dodává, že přestal přesně na sedmnáct minut, v čase 0:17 si totiž opět zapálil a z nekuřáka se stal zase kuřákem. Otázkou je, jestli se oněch 17 minut dá vůbec považovat za alespoň částečné splnění předsevzetí. Podle mého názoru nedá.

Samozřejmě, tohle je extrém, ale i ze svého života bych si vzpomněl minimálně na čtyři Silvestry, kdy jsem „přestal“ kouřit. Vždycky na několik dní nebo týdnů, a pak jsem zase začal. Znám dost lidí, co přestali kouřit, ale nikdo z nich to neprovedl na základě novoročního předsevzetí. Koneckonců ani já ne. Je vidět, že se tato finta týkající se bilancování roku předešlého a života jako takového dost přeceňuje.

Zabiják předsevzetí

Stejně jako se o Vánocích lije olovo, tak si na Silvestra dáváme předsevzetí. Je to prostě jenom zvyk, který velmi často nebereme vůbec vážně. Přitom onen institut novoročního předsevzetí má krásný a vážný historický základ:

„Někdy v druhé polovině 3. století spatřil v Římě světlo světa chlapec, kterého rodiče pojmenovali Silvestr. Protože byl křesťanské víry, byl za vlády císaře Diokleciána pronásledován. V roce 313, za vlády Konstantina Velikého, kterého Silvestr už jako biskup osobně pokřtil, se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím. O rok později se Silvestr stal papežem. Silvestr I. zemřel 31. 12. roku 335. V 16. století se díky gregoriánskému kalendáři zavedenému v křesťanských zemích ustavilo datum příchodu nového roku a den úmrtí Silvestra se začal slavit jakožto den bilancování nad uplynulým rokem a touhy po úspěších v roce nadcházejícím.“ Tolik citace se serveru Ordinace.cz

Předsevzetí tedy prapůvodně asi nebyla o tom, abychom si slibovali, že příští rok vykouříme o dvacet procent méně cigaret. I když pro někoho i snížení pravidelných dávek nikotinu a dalších několika stovek chemikálií může znamenat úspěch v roce nadcházejícím. Zajímalo by mě, jestli by i papež Silvestr odolal šiškám salámu ve výkladech řeznictví a jestli by zhubl, kdyby si to předsevzal.

Mezi krásná předsevzetí patří například: konečně se naučím pořádně anglicky, budu šetřit a posilovat. Pokud si dáte tato předsevzetí, dost pravděpodobně zapomenete i to málo, co z angličtiny znáte, budete si muset vzít úvěr a cvičicí stroj uvidíte jenom v televizi. Pokud chcete být v příštím roce lepší, úspěšnější a hodnější, rozhodně si to nedávejte jako novoroční předsevzetí. Tento institut totiž většinou smělé novoroční plány spolehlivě pohřbí.

Jak to máte s novoročními předsevzetími vy? Dáváte si nějaká? A daří se vám je plnit?