Potřebujete kratší pracovní dobu?

Pečujete o dítě či osobu blízkou a potřebujete kratší pracovní dobu? Zaměstnavatel vám ze zákona musí vyhovět. Pokud ovšem neprokáže, že mu to neumožňují podmínky provozu.  Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost, aby přihlíželi při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti. Zaměstnavatel je povinen vyhovět žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, a to…

Pečujete o dítě či osobu blízkou a potřebujete kratší pracovní dobu? Zaměstnavatel vám ze zákona musí vyhovět. Pokud ovšem neprokáže, že mu to neumožňují podmínky provozu. 

Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost, aby přihlíželi při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti. Zaměstnavatel je povinen vyhovět žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, a to ve třech případech:

  • zaměstnankyním nebo zaměstnancům pečujícím o dítě mladší než 15 let,
  • těhotným zaměstnankyním,
  • zaměstnankyni či zaměstnanci, kteří prokáží, že převážně sami a dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost).

Problém ovšem v praxi nastává v tom, zda vůbec, a pokud ano, tak jak lze prokázat, že u zaměstnavatele existují či neexistují vážné provozní důvody, které brání takovým žádostem vyhovět.

V případném soudním sporu, kdy by se zaměstnanec domáhal svého práva na změněnou pracovní dobu, je zaměstnavatel povinen existenci vážných provozních důvodů prokázat. Takový spor však bude v praxi spíše výjimečný.

Nedokáže-li se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na kratší pracovní době nebo na její jiné vhodné úpravě, dojde nejspíše k rozvázání pracovně-právního vztahu.

Stanovená a zkrácená pracovní doba

Délka (stanovené) pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně, dále pak nesmí překročit u zaměstnanců:

  • pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní  výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
  • s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
  • s dvousměnným  pracovním  režimem 38,75 hodiny týdně.

Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy může obsahovat kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis.

V těchto případech jde o zkrácenou pracovní dobu, což ale není totéž jako individuální kratší pracovní doba, ačkoliv v praxi se tyto dva naprosto rozdílné pojmy často zaměňují, resp. nesprávně používají jako synonyma.

Kratší pracovní doba

Kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu může zaměstnavatel se zaměstnancem (individuálně) sjednat v pracovní smlouvě nebo jiné dohodě s ním. Může ji sjednat z provozních důvodů na straně zaměstnavatele, ze zdravotních nebo rodinných důvodů na straně zaměstnance atp. Byla-li takto sjednána kratší pracovní doba, pak přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. Například zaměstnanci firmy uplatňující 40hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu, jehož týdenní pracovní doba je sjednána pouze na 20 hodin týdně, nenáleží obvyklá mzda odpovídající vykonávané práci ve výši 18 000 Kč, ale pouze ve výši 9000 Kč za měsíc.

Celý článek najdete na serveru Měšec.cz.