Pomoc! Tvoje děti a moje děti bijí naše děti

Autor: SXC

Říká se jim sešívané rodiny. Z anglického „patchwork“, což je něco jako záplata. Rodiny, kam si každý z partnerů přivede své dítě, a spolu si pak třeba pořídí další miminko.

Vzhledem k tomu, že každé druhé manželství v Česku se rozpadá, je čím dál větší pravděpodobnost, že děti, které jste zplodili s prvním partnerem, bude vychovávat někdo jiný. Nejsou to jednoduché situace. Ani pro dítě, které má najednou čtyři babičky a dvě mámy. Ale jde to zvládnout a takové rodiny jsou často v konečném důsledku bohatší o řadu zážitků a situací a děti jsou tolerantnější ve vztazích k jiným.

Nejdřív ale trocha statistiky. Nových rodinných modelů si totiž už všímají i sociologové a jejich výzkumy.

Studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v roce 2009 zjišťovala, jak se vyvíjela podoba rodiny u nás a v Evropě od šedesátých let až do dneška. A ukázalo se, že jednak stoupá počet dětí narozených mimo manželství (během půlstoletí se zvýšil sedmkrát). To znamená, že téměř čtyřicet procent dětí se u nás rodí mimo typickou rodinu.


Autor: SXC

A za druhé, že stále víc dětí zažívá během dětství několik rodinných uspořádání. "Žije třeba po jistou dobu jen s jedním z rodičů nebo ve znovu rekonstruované rodině, tedy s jedním rodičem nevlastním,“ komentovala výsledky výzkumu jeho autorka Anna Šťastná.

Má kamarádka Radka je typickým příkladem takové sešívané rodiny. Dohromady mají se svým mužem čtyři děti – jeho dvě ve střídavé péči, a její dvě. Teď spolu čekají dalšího potomka. Pro smečku dohromady zatím šesti a brzy sedmi lidí si museli pořídit aspoň malý domek, protože do žádného normálního bytu se nevejdou. Ze stejných důvodů mají nestandardní auto, tedy spíš malý autobus.

Zvládnout se dá i banda puberťáků

Ale Radka si nestěžuje, že by nešlo zvládnout bandu puberťáků od deseti do čtrnácti let. Vždycky jen pokrčí rameny a říká: „Chce to dobrou logistiku a dobrý časový management…“ tvrdí. A nikdy, ale vůbec nikdy nerozlišovat mezi „moje děti“ a „tvoje děti“. Příkazy, večerka, zákazy a pravidla platí pro všechny stejně. A na lyžařský výcvik jedou taky všichni jen jednou a ne jeden dvakrát, byť by sebevíc chtěl.

Pravda, jedna krizová chvíle prý přišla. Paradoxně na dovolené. Než na lihovém vařiči u stanu obsloužíte snídaní a čaji šest lidí, trvá to nejméně hodinu a půl a znamená to, že vstáváte na rozdíl od ostatních o prázdninách ještě za tmy.

Když všichni konečně snídali, věděla jsem, že mám asi dvacet minut pro sebe. A vždycky jsem se hrozně těšila na to, jak si v klidu o samotě vypiju  před stanem to svoje kafe a nikdo na mě nebude mluvit a nebude nic chtít… Jenže se stalo, že se dva ze smečky spolu honili a to kafe, na které jsem se už dvě hodiny těšila, mi vylili. Rozbrečela jsem se,“ popisuje.


Autor: SXC

Krizových momentů v takových rodinách však bývá mnohem víc. Radka je nad věcí, ale zkušenosti z jiných rodin jsou těžší.

Třeba když dítě vašeho partnera v hádce s ním vykřičí domnělé nespravedlnosti a vy se byť jako pasivní účastník, který si úzkostlivě střežil, aby do takových sporů nikdy nevstupoval, dozvíte, že je to všechno stejně jenom kvůli vám. A hádka, která vznikla původně kvůli hloupému neudělanému úkolu do matiky, může znepříjemnit večer oběma partnerům, pokud si začnou dětské problémy vyříkávat.

Podle psycholožky Niny Šebkové se vyplatí dodržovat v záplatovaných rodinách tři pravidla:

  1. Nečekejte, že vás partnerovy děti budou milovat. Mají právo na to, milovat jen ty, které samy chtějí. Můžete se rozkrájet samou láskou, ale jejich lásku si tím nevydobudete. Stačí, když vás budou respektovat.
  2. Nepokoušejte se pro partnerovy děti ani pro ty vlastní takzvaně obětovat. Nikomu nemusíte dělat služku, s nikým nemusíte dělat jeho úkoly, pokud vám to nesedí. Jen spolu s partnerem nastavujte pravidla, trvejte na jejich dodržování a dejte všem dětem najevo, že jste tu pro ně, pokud samy chtějí přijít.
  3. Důležitý je váš vztah s partnerem. Děti přišly a odejdou. Vy se ale mezitím snažte být spolu co nejvíc spokojení a šťastní jako partneři. Nejen jako rodiče. Geny stejně nepřechytračíte, takže vztekat se nad tím, že partnerovy děti nejsou tak zodpovědné jako ty vaše, je ztráta energie. Řešte jen opravdu zásadní problémy. 

A taky nechtějte, aby všechno fungovalo dobře hned. Taková sešívaná rodina se sžívá nejméně dva roky, než se zabydlí nějaké nové vzorce a nové vztahy,“ říká Šebková.

A ještě něco je důležité: pochopení babiček a dědečků. Tedy když prarodiče ví, že taková smečka může dvěma lidem snadno přerůstat přes hlavu a když nabídnou, že víkend mohou „mladí“ strávit u nich na chalupě: „Aspoň nám posekají dříví…“ A partneři mají najednou zase čas jen sami na sebe.

Kdo takové štěstí nemá na prarodiče, měl by si ten luxus jednou za čas dopřát a dětičky vyexpedovat někam pryč na víkend, třeba na příměstský tábor. Jste přece nejen rodiče. Ale taky muž a žena.