Polsko má desítky intenzivních chovů sladkovodních ryb, my dva

Autor: Isifa.cz

Ryba je zdravá, chutná… a drahá. To poslední už tak zcela neplatí. Na trhu jsou například cenově velmi dostupní pstruzi, bohužel – ze zahraničích „továren na ryby“.

To, co platí pro konzumaci potravin obecně, tedy slogan „jíst střídmě z bohatého stolu“, platí ve stejné míře i pro konzumaci jednotlivých skupin potravin. Třeba pro sladkovodní ryby. V této kategorii je už dnes pestřejší nabídka než obligátní kapr. Nicméně přestože jsou na trhu například už cenově velmi dostupní pstruzi, pocházejí ze zahraničí. Nijak nezchudneme ani koupí sumečka afrického, sladkovodní ryby z umělých chovů v ČR.

Český spotřebitel je zvyklý konzumovat zejména kapra, i díky tomu, že jde tradiční jídlo o Vánocích a Velikonocích. Často zmiňovaným důvodem je přitom přítomnost pro lidský organismus velmi žádoucích omega3 mastných kyselin, výzkumníci navíc v minulých letech vyšlechtili kapry se zvýšeným obsahem těchto látek. Stalo se tak díky složení krmných směsí obsahujících řepkové výlisky či extrudovaný len, kterými byli kapři krmeni, a díky tomu se standardní obsah omega3 mastných kyselin v jejich masu zvýšil na trojnásobek. Takové maso lze již údajně přirovnat obsahem těchto kyselin k masu tuňáka nebo lososa.

Polsko má desítky intenzivních chovů, my dva

Málokdo ale ví, že takový pstruh obsahuje těchto látek mnohonásobně více, než kapři se zvýšeným obsahem mastných kyselin. V zásadě platí, že kapr obsahuje těchto látek z našich sladkovodních ryb nejméně. Člověk tedy neudělá žádnou chybu, pokud prostřídá konzumaci kapra třeba právě za pstruha. Navíc za situace, kdy se i pstruzi stávají pro běžného spotřebitele cenově dostupní a lze je koupit v tuzemských maloobchodech.

Například dva kusy kuchaného pstruha o celkové hmotnosti 560 gramů lze sehnat za necelých 95 korun. Bohužel je třeba dodat, že jde o dovoz z Polska, a že tento produkt pochází nejspíše z intenzivních chovů sladkovodních ryb. Těch má Polsko několik desítek a produkce z nich se počítá na tisíce tun ročně. U nás jsou takové chovy dva a za celý rok dají stěží dohromady něco přes 300 tun intenzivně odchovaných sladkovodních ryb.

Přečtěte si: Pangas je sladkovodní ryba ze znečištěné řeky

Ryby celoročně a za přijatelné peníze

Právě intenzivní akvakulturní recirkulační systémy jsou v rámci celé EU považovány za cestu, jak spotřebitelům nabídnout širší spektrum sladkovodních rovnoměrně v průběhu celého roku, nezávisle na počasí a výlovech, ale především – za nižší cenu.

Intenzivní chov ryb je totiž vysoce efektivní, chov probíhá prostřednictvím velmi moderních technologií a není vůbec náročný na spotřebu vody, neboť ta v recirkulačních systémech – recirkuluje. Tuzemští producenti přitom deklarují, že pokud nebudou zatíženi splácením investičních závazků, jsou na tuzemský trh schopni dodávat kilogram pstruha v živém za cenu 65 korun. Což je plně konkurenceschopná cena s nejvyspělejšími státy v EU v intenzivních chovech ryb, třeba s Dánskem. A samozřejmě i s Polskem.

Sumeček africký se chová i u nás

Další ze sladkovodních ryb, která je v intenzivních chovech produkována také u nás, a je cenově srovnatelná s cenou kaprů, je sumeček africký. Kilogram sumečka v živém lze pořídit už za cenu kolem 90 korun, a stejně jako v případě pstruha platí, že obsah omega3 mastných kyselin je v této rybě také vyšší než v případě kapra.

Sumeček africký je přitom velmi chutná ryba – a také zajímavá. V přírodě je sumeček velmi odolný, ve svém přirozeném prostředí je schopen pohybovat se dočasně i na souši a živit se například měkkýši. Nesnese ale dlouhodobě teplotu pod 20 stupňů Celsia, a právě proto je jej možné chovat v podmínkách ČR jen v teplovodních intenzivních systémech. Maso sumečka je růžové a připomíná lososa, po tepelném opracování má ale již klasickou světlou barvu masa ryb. Velmi chutná je rybí polévka připravená standardně z hlavy a vnitřností. V našich maloobchodních sítích se ale setkáte zejména s filety z této ryby. Ty jsou bez kůže a kostí, a jsou tak vhodnou stravou i pro děti.

Čtěte také: Leklá ryba nevadí a stahování kůže je zlozvyk

Lepší ryba z chovu než nic

Ortodoxní klasičtí chovatelé ryb z řad rybářů nepochybně namítnou, že maso z ryb produkovaných v intenzivních systémech není tak kvalitní jako maso z ryb, které žijí přirozeně ve volné přírodě – a mají pravdu.

Volně žijící ryby – sladkovodní, i ty mořské, mají také oproti uměle intenzivně chovaným nižší obsah oněch citovaných omege3 mastných kyselin. Faktem ale je, že rozdíly jsou velmi malé, a specielně pro tuzemskou populaci, která ryby téměř nekonzumuje, v praxi nepoznatelné. Je přitom zřejmé, že nutričně vhodnější možností je jíst více druhů a větší množství levnějších ryb z intenzivních chovů, než menší množství a méně druhů z volné přírody, byť s o něco kvalitnějším masem, ale také dražších.

Ostatně, i mořské ryby se produkují stále častěji v intenzivních systémech, neboť vzhledem k ochraně moří a oceánů se cíleně snižuje objem mořského rybolovu i počet rybářských lodí. Jsme-li u mořské produkce, pak i tady lze říci, že maso různých druhů ryb se liší. Obecně platí, že červené maso je signálem vyššího obsahu minerálních látek. Mořské ryby obsahují oproti sladkovodním potřebný jód, což je celkem známá věc. Ne každý však už ví, že nejvíce jódu obsahuje losos nebo makrela, ta je také v čele žebříčku ryb, jejichž maso obsahuje nejvíce omega3 mastných kyselin spolu s tuňákem. Na druhou stranu obsahuje právě maso těchto dvou druhů ryb nejvíce škodlivé rtuti.

To vše svědčí o tom, že druhy konzumovaných ryb bychom měli střídat. A jíst ryby pokud možno dvakrát, nebo alespoň jednou týdně. Rybí bílkoviny, minerální látky či vitamíny A, B a D v nich obsažené se našemu organismu vždycky hodí.

Čtěte dále: Pozor na histamin v rybím mase

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 8. 2013 23:49