Konec levných polských potravin?

Autor: Isifa.cz

Problémy potravin z Polska nejsou selháním jednotlivců, ale systému. V případech používání technické soli a rizikové vaječné náhražky je to evidentní. Plošný zákaz ale není v ČR reálný.

Ambiciózní plán polských politiků udělat ze své země zemědělskou a potravinářskou velmoc Evropy začíná mít vážné trhliny. Stále četnější kauzy odhalující praktiky při výrobě polských potravin začínají totiž postupně naplňovat staré české přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Nebo také ekonomické poučky, že krátkodobý zisk nemusí nutně znamenat dlouhodobou perspektivu.

Degradace polského potravinářství


Autor: Isifa.cz

Technická sůl v potravinách odstartovala aféru polských potravin

Perspektiva budoucího odbytu levných polských potravin, nejen na našem trhu, je v současné době díky zjištěním kontrolních orgánů týkající se kvality a výrobních technologií používaných v Polsku při výrobě potravin nepochybně výrazně ohrožena. V podstatě lze říci, že i díky přístupu polské strany, která se zdráhá uvolňovat informace o vinících příslušných kauz, degraduje polskou potravinářskou produkci jako celek a polské zboží tak v současnosti představuje v myslích spotřebitelů fakticky plošné riziko buď nižší kvality, nebo dokonce i riziko zdravotní.

Pro Polsko je přitom zemědělství a výroba potravin významná součást hospodářství a také výrazný politický problém. Před vstupem Polska do EU pracovalo v zemědělství zhruba 30 procent lidí, a váha této komunity pro představitele státu na všech úrovních byla s váhou zemědělství, například v ČR, nesrovnatelně vyšší. I proto měli Poláci k dispozici některé, oproti našim zemědělcům a potravinářům, nadstandardní výhody, například v případě daňových úlev směrovaných primárně do sociální oblasti, fakticky ale podporující sociálně slabé zemědělce. Také flexibilita státních úředníků v konstrukci různých podpor tak, aby byly alespoň formálně splněny legislativní podmínky EU, byla v Polsku vyšší než u nás, a zcela jistě se tak dělo na politickou objednávku.

Zdá se však, že Polsko svůj důraz na preferenci agropotravinářského oboru přehnalo. Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že celou řadu podvodných jednání s cílem získat na evropském trhu především cenovou konkurenční výhodu, kryli ve jménu podpory zemědělství a potravinářství státní úředníci, například z pozice dozorových orgánů. Minimálně v posledních dvou případech – neoprávněného použití technické soli a produkce rizikové vaječné náhražky, je zcela evidentní, že nešlo o selhání jednotlivců nebo jednotlivých výrobců, ale celého dozorového systému.

Levné potraviny za vysokou cenu


Autor: Isifa.cz

Vaječná náhražka z Polska podle tamní policie obsahuje choroboplodné bakterie i jedovaté kovy

Polsku dlouho vycházela strategie producenta levných potravin, a například naši výrobci si léta marně lámali hlavu, jak je technicky možné příslušných levných cen dosáhnout. Přestože je díky systému státních podpor polské zemědělství a potravinářství oproti našemu v některých parametrech opravdu o něco konkurenceschop­nější, je nyní kardinální otázkou, za jakou cenu bylo této konkurenceschop­nosti na polské straně dosaženo.

Problém ČR přitom spočívá v tom, že jsme přímými sousedy Polska, a proto se nás také stoupající dovozy z této země nejvíce týkají. Reakce české strany na polské kauzy je tak opravdu trochu hysterická, jak uvedl tento týden náměstek polského ministra zemědělství Andrzej Butra. Na druhou stranu je také pochopitelná, protože tuzemští výrobci dodržující zásady výroby potravin se cítí oprávněně poškozeni tím, že bojují s konkurencí, která tyto zásady nedodržuje – a prohrávají s ní.

Všechno se zkontrolovat ani zakázat nedá

Přesto je zřejmé, že požadovaný plošný zákaz dovozů potravin z Polska není reálný. V praxi není zjistitelné, pokud by tedy nebyly podrobně zkontrolovány veškeré potravinářské výrobky polského původu, které konkrétní výrobky nesplňují evropské technologické požadavky na výrobu. Ani to, které se dokonce skládají z ingrediencí, jež nemají v příslušném výrobku co dělat, kdo je ještě výrobcem korektním, a kdo už ne.

Je také třeba vzít v úvahu, že problém s dovozy polských potravin nepociťují jiné členské země tak jako ČR, a případný požadavek na plošný zákaz dovozů těžko podpoří.

Do třetice je vhodné vědět, že přes veškeré problémy s polskými potravinami mají nové členské středoevropské země v rámci EU (takzvaná V 4 – Visegrádská čtyřka) mnoho společných problémů, které by také měly na půdě EU společně řešit. To může, i v neprospěch české strany, totální znevěrohodnění polské potravinářské produkce jako významného prvku polského hospodářství zkomplikovat.

Samozřejmě, zjištěné kauzy nelze házet pod stůl. A to i v zájmu Polska, které bude mít v budoucím období jistě problém minimálně v expanzi na český trh. Emoce by se ale měly trochu zklidnit i na české straně, která by současné situace měla využít spíše k pozitivní prezentaci vlastní produkce, místo k diskreditaci konkurence. Naopak Poláci by měli alespoň částečně revidovat svou potravinářskou legislativu, která je nepochybně benevolentnější, než ta naše či legislativa v jiných zemí EU. Jinak svou zatím dočasně získanou pozici na evropském trhu potravin ztratí – a to by byl pro Polsko opravdu velký ekonomický a politický problém.

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 1. 2014 17:48