Peníze nebo život, antibiotika nebo smrt

Objev penicilínu sirem Alexandrem Flemingem se stal symbolem téměř neomezených možností medicínské vědy. V nadšení z jejich účinků se desítky let předepisují skoro všem a skoro na všechno. Teď nastává vystřízlivění.

Antibiotika přestávají účinkovat. Podle Evropské unie je antibiotická rezistence globální hrozbou. Studie publikovaná v Review of Infectious Diseases tvrdí, že jsou ve více než polovině případů předepisována úplně zbytečně.

Za to, že se antibiotika užívají zbytečně, ale nemůže jen pacient. Nenarodil se k tomu, aby bral prášky. To jsme ho naučili my – lékaři, poplatní systému moderní biotechnologické medicíny. Veškerou pozornost soustředí na chorobu. Infekci považuje za útok zvenčí. Ihned zahajuje antibiotický protiútok. Nezajímá se o to, co infekci předcházelo, jakým způsobem jsme se o ni sami zasloužili. Z pohledu vědecké medicíny je to postup „lege artis“. Jen se příčí zdravému rozumu. Obětí antibiotického běsnění přibývá. Mám jich zdokumentované desítky. Jeden za všechny.

Bylo mi pořád hůř

Panu Karlovi je dvaačtyřicet. Ještě před pěti lety lékaře nepotřeboval. Od té doby se propadá v děsivé spirále vyšetření, antibiotik a potíží. Zlomeným hlasem o tom vypráví:

„Rok před začátkem potíží jsem byl ve velkém stresu, většinu času trávil na služebních cestách. Na sportování a rodinu už mi nezbýval ani čas ani síly. Byl jsem unavený, vyhořelý, občas se mi točila hlava. Když už mi bylo hodně zle, rozhodl jsem vyrazit k moři. Počasí nevyšlo, při odjezdu jsem naboural auto, rozbolel mne zub. K tomu dvanáct hodin za volantem s rozbitou klimatizací. Zubní zákrok mne dorazil. Ztuhla mi šíje, cítil jsem sevření žaludku, chtělo se mi zvracet. Po pár dnech se přidal noční třes celého těla, pálení kůže na rukou a zádech, mírně zvýšená teplota, psychická labilita. 

Obvoďačka ani poté neurolog na nic nepřišli. Mně ale bylo pořád hůř. Bezradná obvoďačka usoudila, že by mohlo jít o boreliózu, a poslala mne na infekční kliniku. Tam mi udělali desítky odběrů a lumbální punkci. Kromě mírného zvýšení jaterních testů a chlamydií se nic nenašlo. Pro jistotu mi dali antibiotika a ujistili, že to bude v pořádku. 

Stres, který potíže vyvolal, jen rostl

„V pořádku to nebylo. Následovaly měsíce, kdy jsem nebyl schopen vůbec fungovat. Příznaky se podivně stěhovaly po celém těle: záškuby svalů, bolesti hlavy, zvýšená teplota, virózy, angíny, záněty močových cest. Obvoďačku, krčaře, plicního a urologa jsem střídal jak na běžícím pásu. Za jeden rok jsem bral: Biseptol, Ciplox, Augmentin, Xorimax, Penicilín, Penbene, Fromilid, Triprim, Nitrofurantoin. Všechno marné, byl jsem úplně zoufalý.“

Dobrá imunita rovná se dobrá nálada. Pokud je člověk uvolněný, vyrovnaný a spokojený, má dobrou imunitu. Pokud je v úzkosti, napětí a stresu, má imunitu špatnou, chytí kdejakou infekci. Karlovy potíže stres vyvolal a stále provázel. Antibiotika dostával na mírně zvýšené hladiny protilátek: střídavě proti borelióze a chlamydiím. Další a další antibiotika oslabovala jeho imunitu. Trvající potíže zvyšovaly jeho napětí, propadl panické úzkosti a těžké depresi. To největší martyrium ho ale teprve čekalo.

Tři roky s antibiotiky. Nepřetržitě

„Před čtyřmi lety jsem se od známého dozvěděl o renomovaném imunologickém pracovišti. Léčba není levná, ale s borreliemi a chlamydiemi prý mají velké zkušenosti. Upjal jsem se k tomu jako k poslední naději. Do centra dojíždím každé tři měsíce, pokaždé mi odeberou krev, udělají spoustu testů, předepíší antibiotika. V odběrech byly nejdřív zvýšené protilátky proti borrelii, pak chlamydie, ureaplazma, mykoplazma, pak yersinie… Na všechno už jsem bral antibiotika nebo antimykotika.

´Podle zvýšení ASLO je v organizmu asi streptokok, až ho vyléčíme, hned se vám uleví´, řekl mi loni imunolog. Měsíc jsem bral Doxybene a neulevilo. ´Bude jistější, když dáme o něco silnější léčbu, abychom měli jistotu, že vše doléčíme,´ dozvěděl jsem se při další návštěvě a odnášel si trojkombinaci: Minocyklin 2×50 mg na padesát dní + Sumamed 250 mg 3× týdně tabletu + Mycomax 150 mg 1×1, celkem na dva měsíce, prý proti kvasinkám. 

Poslední tři roky beru antibiotika nepřetržitě. Z každé kontroly odcházím obtěžkán léky, o pět tisíc korun lehčí. Pan doktor má sice smlouvu s pojišťovnou, ale podmínkou, že se mne ujme, je zaplacení on-line termínu rezervace a úhrada laboratorního zpracování materiálu. Chci být zdravý, tak se neptám a platím. Letos jsem dostal tak těžkou angínu, že mne museli tři týdny hospitalizovat ve fakultní nemocnici. Běžná antibiotika vůbec nezabírala, nakonec mi je museli dávat v infúzi. Teď mi imunolog zase nasadil Azitromycin 250 mg, zase na chlamydie. Mám pořád zvýšené teploty, jsem unavený, bolí mne klouby, mám bíle potažený jazyk, infekce se střídají jedna za druhou. Je mi čím dál hůř.

Antibiotika nebo smrt?

Když jsem se imunologa zeptal, jak dlouho ještě budu antibiotika brát, řekl mi: ´Jako berou někteří lidé léky na tlak, vy berete antibiotika. Buď je budete brát a žít, nebo zemřete!´ 

Karlovi jsem vysvětlil, jak jeho oslabená imunita souvisí se stresem a jak ji dál oslabují řadu let ordinovaná antibiotika. Doporučil jsem jejich okamžité vysazení, probiotika, odpočinek, psychoterapii, nabídl kontakt na zkušeného psychiatra, který by léčil těžkou depresi.

Před týdnem jsem od něj dostal mail: „Myslím si, že máte v mnohých věcech pravdu a jsem rád, že jsem vás mohl navštívit. Chápu, že se tělo musí v podstatě uzdravit samo. Zároveň si ale myslím, že některé bakterie, jakými je například borrelie, jsou natolik úporné a vynalézavé, že je pro tělo nemožné se jich zbavit bez pomoci radikální chemické terapie. Antibiotika beru dál. Můj imunolog určitě ví, co dělá.“ Komu není rady, tomu není pomoci.

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 10. 2015 16:51