Pedofil je přítel dětí

Autor: Isifa.cz

Pedofil má děti rád – ovšem zvláštní, neobvyklou náklonností. Ztotožnění pedofilie a realizace sexu s osobami „pod zákonem“ je nepřesné posunutí významu.

Cizí slovo v titulku pochází z řečtiny. Jde v překladu o složeninu ze slov „dítě, chlapec“ a „láska, přátelství“. Asociuje sexuálně sycenou lásku k dětem a jejich vnímání jako eroticky přitažlivého objektu. Tato porucha sexuální preference postihuje údajně 1–2 % populace. 

Muži, kteří mají rádi děti

Pedofliie je výrazně častější u mužů. To zřejmě souvisí i s tím, že některé projevy citového vztahu a něžnosti jsou u žen více předpokládány a považovány za normální, než je tomu u mužů. V neposlední řadě dokáží ženy více než muži zvládnout své erotické impulsy na čistě fantasijní úrovni.

Přesný výskyt není zaznamenán. Mnozí z postižených úchylku zvládnou, aniž by se projevila jinak než přiměřeným zájmem o děti, porozuměním světu a potřebám dítek a vstřícností k nim. Jisté erotické či dokonce sexuální vzrušení vyvolané dítětem se dle některých výzkumů může projevit u zhruba čtvrtiny mužské populace. Zůstává na zcela soukromé, individuální rovině.

Pedofil je v běžném povědomí vnímán jako zvrhlík, prznitel a možný vrah dětí. Skutečnost je ovšem složitější. Ne takto jednoznačná.

Daleko častější než zmínění úchylové jsou muži uvědomující si lásku ve smyslu hluboké náklonnosti k dětem. Chtějí s nimi být, věnovat se jim a hrát pro ně významnou roli. Erotická a sexuální komponenta bývá potlačena. Díky psychoanalytiky popsané tzv. cenzuře se vůbec nemusí dostat do vědomí. Tím méně pak vést k realizaci sexuálních aktivit.

Ztotožnění pedofilie a realizace sexu s osobami „pod zákonem“, tj. u nás mladšími 15 let, je nepřesné posunutí významu. Vousatý vtip ostatně vysvětluje rozdíl mezi pedofilem a učitelem tím, že prvně jmenovaný má děti rád. Žert se nemusí zabývat přesností obsahu. „Mít rád děti“ může mít kde kdo. Pedofil cítí mnohdy ne zcela uvědomovanou erotickou přitažlivost k dětem.

Půvaby dětských rysů

V dávných dobách, v nichž pedofilie nepatřila mezi tabu, nebyla samostatně označována. Termín jako první použil sexuolog a psychiatr Richard von Krafft-Ebing roku 1886. Stalo se tak v knize s výmluvným názvem Psychopathia sexualis. Zdůraznil aspekt citový i prožitek sexuální slasti vyvolaný půvaby dítěte. Vlastní sexuální styk s dětmi nepovažoval za typický projev oné „psychopathie“. Domníval se, že je důsledkem kombinace výše zmíněného s jinými duševními chorobami. Pozůstatek tohoto přístupu přetrvává dodnes v teoriích tvrdících, že skutečný pedofil dítěti nikdy neublíží. To ovšem pravda není. Stát se to za určitých okolností může. Rozhodně to ale není jeho primárním motivem.

Kraft-Ebing do rámce poruchy řadil nejen preferenci osob s doposud nevyvinutými druhotnými pohlavními znaky, ale i zaměření na dítka pubertální. Podstatné bývá, zda si zachovávají alespoň částečně dětské rysy. Lze hovořit o klasické pedofilii – objekt jsou děti do 11 let. Dále o hebefilní – 11– 14 či 15 let. Obě varianty se mohou vyskytovat společně. Nejčastější je preference věkové kategorie 5–12 let.

Jak již uvedeno, jde převážně o mužský problém. Zdá se však, že mateřská láska vůči kojencům či nepříliš starším dětem může mít – ve vší počestnosti – i jisté erotické rysy.

Nepravá pedofilie

Relativně častým problémem je „nepravá pedofilie“. Sem lze zařadit sexuální aktivity u velmi mladých a zhruba stejně starých partnerů. Patří sem i incestní chování. Dítě zde není jako objekt sexu preferováno, ale využíváno coby náhrada dospělého. Člověk dopouštějící se sexuálního násilí na dítěti nemusí být pedofil. Nelze namátkou vyloučit sadismus, ale i „zlou minutu“, situačně relativně náhodně podmíněnou aktivitu. V souvislosti se sadismem lze zmínit i pravý opak pedofilie. Jde o mizopedii – chorobnou nenávist ve vztahu k dětem. Tu je třeba odlišovat od pouhých výrazně méně závažných i nápadných projevů tzv. vyhoření – burn out syndromu

Jste pedofil?

Pokud ano, pak:

  • Po dobu nejméně šesti měsíců prožíváte opakovaně sexuální vzrušení vyvolané dětmi v rané pubertě nebo ještě třeba i výrazně mladšími.
  • V tomto směru máte sexuální fantazie, touhy, používáte takto orientovanou pornografii nebo dokonce sex se jmenovanými realizujete.
  • Je vám nejméně 18 let a jste nejméně o pět let starší než výše zmíněné děti.
  • Popsané zaměření na dětské objekty může být jak homosexuální, tak častější heterosexuální. Možná, byť ojedinělá je i bisexuální orientace.

Léčba osob s pedofilní preferencí je možná. Nedokáže ovšem zcela změnit sexuální orientaci. Jde především o podporu úpravy chování, zvládnutí s poruchou souvisejících stresových vztahů, eventuálně i o tlumení sexuálního pudu. V této souvislosti zřejmě padnou i jména osob, které své zaměření dokázaly transformovat do vysoce pozitivních aktivit. Namátkou H. Ch. Andersen nebo L. Caroll. Podstatné je, aby pacient dokázal akceptovat sebe sama sebe a nalezl alternativy, jak žít v souladu se zákony i se svými eroticko-sexuálními vzněty.

Tabu dotyky

Traduje se, že americký psychoanalytik nalezne u každého pacienta mj. i sexuální zneužívání v dětství. Nikdo si totiž nemůže být jist, zda jako kojenec nedostal pusu na bříško nebo na zadeček. Zdrženlivost v aktivitách s erotickým, ba dokonce sexuálním nábojem je vůči dětem nutná. Na druhé straně sterilní „život bez pohlazení či polibku“ vede třeba i v úplné rodině k projevům citového strádání (deprivace). „Když někoho dlouho nikdo nehladí, začne mu vysychat mícha,“ pravil významný psychiatr Eric Berne. Za tabu bývají v naší kultuře považovány dotyky na genitáliích, hýždích, na vnitřní straně stehen a u dívek na hrudi. To vše v souvislosti s jakýmsi „erotickým dusnem“. Lékařské vyšetření či zákrok, náhodný dotyk při hře, záchranářská aktivita předcházející zranění je samozřejmě něco jiného. 

Ojediněle, leč přece jen se lze setkat s jedinci považujícími se za světlonoše netradiční sexuální osvěty. V přece jen méně závažném, byť odsouzení hodném případě dítě coby diváka názorně poučují o tom, co a jak lze činit v souvislosti se sexem. V horším případě vezmou sexuální poučení in natura do svých rukou a obvykle i jiných orgánů. Obvykle nejde ani tak o pedofilii, ale o exibicionismus či další úchylky. Na škodlivosti aktivit nic nemění ani eventuální souhlas dítěte. Následky (nejen ty související s riziky spojenými s vyšetřováním) mohou být i po značné době od činu velmi negativní.

Porno storno

Sexuologové se často shodují v tom, že holdování pornografii v soukromí neškodí a naopak snižuje riziko sexuální kriminality. Výběr – namátkou na internetu či na DVD – je u nás v tomto směru značný. Leč pozor – i pouhé přechovávání dětského porna je u nás od roku 2007 trestné. Na jedné straně lze stěží najít společenskou nebezpečnost v tom, pokud „psychopath sexualis“ se za zavřenými dveřmi a zakrytými okny ukájí u svého PC, jak mu hrdlo a další otvory ráčí. Na straně druhé dopad natáčení takového díla na dětské protagonisty bývá zdrcující.

Naučte se říkat ne bez pocitů viny

Předchozí věta patří mezi základní požadavky a předpoklady asertivity. Měly by si ji osvojit děti i v souvislosti s neobvyklým, problematickým chováním dospělých. 

Pomoci může i těm, kdo nezletilým nechce uškodit v souvislosti s vlastními zvláštnostmi.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 7. 2014 12:40