Pasivním kuřákům hrozí i smrt

Pro zákaz kouření v restauracích a barech je většina obyvatel České republiky. Hlasy proti kouření dokonce pocházejí z řad samotných kuřáků. Když tedy nechceme k jídlu a pití cigaretový kouř, proč kouříme? Ohrožuje pasivní kouření skutečně naše zdraví?

O tom, že pasivní kouření škodí i nekuřákům, nikdo nepochybuje. Málokdo si však uvědomuje, že pro cévy znamená pasivní kouření téměř stejné riziko (80 až 90 %) jako kouření aktivní. Jen hodinové sezení v zakouřené hospodě poškodí vnitřní výstelku stěny cév, tzv. endotely, které se z toho zotavují zhruba dvacet čtyři hodin.

Pokud jste ovšem vystavováni cigaretovému kouři pravidelně, může vás to stát i život. Jen v Evropě umírá každoročně devatenáct tisíc nekuřáků v důsledku pasivního kouření. Každý pracovní den se jedná o jednoho zaměstnance v pohostinství, který zemře kvůli pasivnímu kouření na svém pracovišti (asi 300 osob ročně).

K tématu: Jak vychovat z dítěte nekuřáka

Kouření je drahé i pro nekuřáka

kouření

Pomineme-li cenu lidského utrpení a života, zjistíme, že kouření se dost prodraží. Náklady na něj se obecně odhadují zhruba na 300 euro za osobu. To znamená, že všichni, i právě narozené dítě, zaplatí zhruba sedm a půl tisíce korun ročně jen kvůli tomu, že tady někdo prodává cigarety. „Pro Českou republiku to je zhruba 84 miliard korun za rok. Nejedná se pouze o léčení – hospitalizace stojí okolo 30 miliard korun, ambulantní péče asi jeden a půlkrát více, sem ale spadá zhruba dvanáct procent požárů, které způsobila hořící cigareta, náklady na sociální dávky a podobně,“ říká MUDr. Eva Králíková, CSc. z Centra pro závislé na tabáku.

Ze spotřebních daní cigaret jde do státní pokladny téměř 35 miliard korun ročně, což není málo, a někteří poslanci se o tuto sumu rádi opírají. Nicméně světová banka má poměrně logický postřeh – peníze se přece z trhu neztratí a pokud si kuřák krabičku cigaret nekoupí, peníze utratí za něco jiného a státní pokladna nezůstane zas tak škodná.

Patří Česká republika mezi civilizované země?

Pasivní kouření způsobuje smrt a pro společnost je drahým špásem. To jsou dva poměrně pádné důvody, proč by se mělo kouření ve veřejných prostorách zatrhnout. Proto také zemí, ve kterých platí zákaz kouření v pohostinství, přibývá jako hub po dešti. Nekouří se ve většině zemí Evropské unie, dokonce i vyhlášeným francouzským milovníkům cigaretového dýmu trochu té svobody uzmuli.

Čtěte také: Chcete přestat kouřit? Vsaďte na odbornou pomoc!

kouření

Naši zákonodárci ale vyčkávají. Nebo spíše čerpají nemalé příspěvky za neřešení situace. „Bohužel nebyla ve sněmovně nikdy dostatečná vůle ke změně. Tabáková lobby byla vždy silnější,“ říká Hynek Jordán z tiskového oddělení KDU-ČSL a slibuje, že jeho strana bude ve svém úsilí v předkládání zákona na úplný zákaz kouření v restauracích i nadále pokračovat. Stejně tak má zákaz kouření v restauracích ve svém programu Strana zelených a tiskový mluvčí strany René Kubášek říká: „Pokud se chce Česká republika řadit mezi civilizované země, měla by podobný zákon rozhodně mít.“ Naopak naše dvě největší politické strany, které by mohly něco v parlamentu ovlivnit, zatím mlčí. A je veřejným tajemstvím proč.

Tabákové společnosti si totiž moc dobře uvědomují, kolik by je případný zákaz kouření ve veřejných prostorách stál. Statistiky zemí, kde již zákon platí, mluví o poklesu spotřeby cigaret o osm až deset procent. Někteří kuřáci by svůj zlozvyk omezili, jiní by dokonce s kouřením přestali – například programátor Marek Dostál: „Doma ani v práci vůbec nekouřím, zapálím si jen večer u piva.“ Důležitou skupinou jsou ovšem mladí, kterých by s nešvarem rozhodně nezačalo tolik, kdyby cigarety tak často nenacházely své nové oběti právě  v restauracích. O novou klientelu je prostě nevhodné přijít, zvláště když ta stávající předčasně umírá.

Kouř škodí, ale do českých hospod tak nějak patří

kouření

Někteří kuřáci se bouří a jsou alergičtí na upozorňování na škodlivost kouření. Nedivím se jim. Cigaretový kouř je s hospodským prostředím spjatý a pasivní kuřáci jim chtějí vzít jejich pivo nebo víno s cigaretou. Popravdě, neumím si představit venkovskou  hospodu, kde štamgasti sedí nad půllitry bez cigarety v koutku, nebo kavárny, kde si člověk nemůže v klidu zapálit nad ranními novinami. Vždyť v Čechách je tabák znám již od konce 16. století a na jeho zápach jsme si tak nějak už zvykli. Není to ovšem málo?

Anketa

Vadí vám kouření v restauracích?

Zákaz kouření ve veřejných prostorách si přeje 76 procent českých občanů. Petici již podepsalo na 112 tisíc lidí. Přesto je tu stále zhruba jedna čtvrtina obyvatel, kteří případný zákaz kouření berou jako diskriminaci. Jít nebo nejít do zakouřeného prostředí je přece každého svobodné rozhodnutí.

Jiná řešení, co třeba nekuřácké zóny?

„Já jsem proti zákazu kouřeni v hospodách. Podle mě by to rozhodnutí mělo být na majiteli,“ napsal diskutující pod náš článek „Jak vychovat z dítěte nekuřáka“. Některá restaurační zařízení striktně oddělují místa, kde se smí a kde nesmí kouřit. Jistý islandský kreslený vtip znázorňuje bazén, v jehož jedné části se smí čurat do vody a ve druhé nesmí, a připodobňuje to k odděleným nekuřáckým zónám. „S kouřením je to podobné jako s tímto vtipem. Kouř se ve vzduchu šíří stejně jako moč ve vodě. Pokud si například maminka myslí, že kouřením „pouze“ v kuchyni ochrání své dítě v dětském pokojíčku, mýlí se,“ říká Eva Králíková a dodává: „Pokud vám tedy v restauraci dají na vybranou ze dvou stolů, z nichž je jeden v takzvané nekuřácké zóně, vyberte si místo, které se vám líbí víc .“

Čtěte také: Co vám hrozí za kouření jointa?

„Aby si kuřáci nepřipadali diskriminovaní, tak mají například možnost zřídit si svůj klub,“ navrhuje řešení Jiřina Fialová, poslankyně PSP ČR za KSČM a předsedkyně podvýboru pro civilizační choroby a závislosti. „Když ho mohou mít např. šachisté, čtenáři nebo homosexuálové, proč by jej nemohli mít také kuřáci, aby ve veřejných prostorách neobtěžovali kouřem ty, co nekouří.“ uzavírá.

Foto: Ivana Dvorská, Vitalia.cz

71 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 7. 2012 10:55