Partner tráví Vánoce s narkomany. Je to konec vztahu?

Autor: Isifa.cz

Před pěti lety přišel o práci. Dopadl na dno a změnil žebříček hodnot. Od té doby odmítá slavit Vánoce. „Už ten konzum nesnesu,“ říká. Jeho žena to ale nechce pochopit.

Pepa (47) a Majka (46) se vzali před pětadvaceti lety, mají dva syny, kteří studují na vysokých školách a doma už jsou jen občas. Dvacet let trávila rodina Vánoce pohromadě, v posledních pěti letech Pepa na svátky odjíždí. Majce dochází trpělivost. Na Vánoce má být přece každý se svými nejbližšími. Proč tedy Pepa nechce být s námi? Je to signál, že bližší mu je někdo jiný?


Autor: Isifa.cz

„Upřímně řečeno ani já nechápu, proč se kolem Vánoc rozpoutá pokaždé takové peklo,“ říká psycholog Petr Knotek, „pokud v člověku zbyly ještě nějaké zbytky citlivosti, tak se prostě už tak týden před Štědrým dnem do města vůbec neodváží. Přesto si myslím, že by Vánoce měli partneři trávit spolu. Když to udělá partnerce radost, proč si tu hru nezahrát?“

Podle Petra Knotka však ve vztahu, kde komunikace funguje, nemusí nutně vyvolat nevoli partnera ani fakt, když druhý z páru už hrát nechce a oznámí rodině: „Já odjíždím.“ „Skutečný problém nastává ve chvíli, kdy řekne: ´Já už nehraju, proto nebudete hrát ani vy´. Pak se vztah skutečně může otřást v samých základech,“ tvrdí psycholog.

Po dvaceti letech se všechno změnilo

 „Prožili jsme hezké roky,“ vzpomíná Majka, „alespoň těch prvních dvacet bylo opravdu povedených. Radovali jsme se z kluků, rádi jsme byli i spolu,“ pokračuje. Problémy se jim sice nevyhnuly, ale nikdy nebyly tak vážné, aby jeden nebo druhý chtěl ze vztahu odejít.

Jenže pak Pepa dostal výpověď ze zaměstnání.

„Firma se položila a já jsem půl roku nemohl sehnat práci. Bral jsem podporu a rodinu živila Majka. Na tom, že slušně vydělávám, že rodinu zajistím, jsem si vždycky zakládal a najednou tomu tak nebylo. Zhroutil se mi celý svět, opravdu jsem si sáhl na dno,“ pokračuje Pepa.

Po půl roce se na školním srazu sešel se spolužákem, který pracoval jako terapeut pro narkomany. Komunita nejčastěji pobývala na farmě v odlehlé vsi za Prahou. „Nabídl mi místo správce objektu a já jsem vděčně přijal,“ vypráví Pepa, který se na farmě setkal se spoustou opravdu těžkých osudů. „Pomáhal jsem jim, můj život znovu dostával smysl, zase tu byl někdo, kdo mě potřeboval.“ 

Domů jezdil jen na víkendy, všední dny trávil v komunitě. „Byl jsem správcem, ale zároveň i terapeutem a možná to byl určitý druh terapie i pro mě,“ říká Pepa. „Začal jsem se dívat na svět kolem jinýma očima.“

 „Zpočátku jsem byla ráda, že se Pepa zase našel,“ vzpomíná na tu dobu Majka, „období, kdy neměl práci, bylo těžké i pro mě.“ 

Jako správce objektu vydělával jen o trochu víc, než byla podpora v nezaměstnanosti. Ale tehdy peníze neřešili. Režii rodiny zvládali a podstatné bylo, aby se Pepa zase postavil na nohy. Což se posléze i podařilo. Po roce od propuštění nastupoval na místo podle své kvalifikace, s platem, na který byl zvyklý.

Jenže se za ten rok změnil. Ztráta zaměstnání a setkání s lidmi, kteří na tom byli ještě mnohem hůř, ho nevratně ovlivnily. Chtěl se vrátit ke stylu života své rodiny, na který byl zvyklý; ale už to nešlo.

K tématu: Přežít nezaměstnanost – a se ctí

Jak prožít toto nepříjemné období s co nejmenšími škodami? Dá se z ní naopak vytěžit něco dobrého? 

Vánoce strávím v komunitě

Přišly první Vánoce po krizi a Pepa rodině oznámil, že je chce strávit s lidmi z komunity, s nimiž mu bylo dobře v době, kdy se cítil vyřazený ze společnosti.

„Dlužím jim to,“ řekl tehdy Majce. „Jenže pravým důvodem bylo, že jsem ten konzum a faleš už nenáviděl." 

 „A co já?“ ptala se, „přece nepůjdu k rodičům, vždyť mám manžela.“


Autor: Isifa.cz

„Vyvíjíme se a může se stát, že hru, kterou jsme dosud hráli, třeba kvůli dětem nebo abychom udělali radost partnerce, už zkrátka hrát nechceme. Ta cesta se nám nelíbí, nerezonujeme s ní, a tak ji opustíme,“ říká Petr Knotek s tím, že rozumí tomu, že pro ženu je podobné rozhodnutí partnera v době vánočních svátků těžké.

„Žena, to je rodina, domov. Vánoce to jen potvrzují. Její role je jasná. Muž, zejména zakládá-li si na své důležitosti, se může cítit v době příprav ohrožený a zbytečný, rád by se zapojil, našel svou roli, ale ona tam pro něho žádná není,“ říká psycholog. Podle Petra Knotka je bojkot Vánoc opravdu spíš mužskou záležitostí. Ženy, ať už mají k Vánocům jakýkoli vztah, tradici vesměs neruší. „Bude to spíš muž, který vyvěsí ideový prapor odporu, aby nebyl rušen ve svém zevlounství,“ dodává psycholog, podle něhož je muž v předvánočním čase leckdy degradován do potupné role pouhého „zevlouna“.

„Když není rodina na Vánoce pohromadě, je to podle mého signál, že uvnitř něco nefunguje,“ pokračuje Majka, „těžko Pepův odjezd vysvětluju nejen dětem, ale i rodičům a nakonec i známým. Nejde jen o Štědrý den, kdy jsem alespoň s dětmi, ale Pepa odjíždí na čtrnáct dní, vrací se až po Novém roce, sama jsem tedy i na Silvestra.“ 

Přečtěte si: Manželova rodina mi zprotivila Vánoce

Patnáct let jsou spolu a přesně tak dlouho tráví Štědrý den s jeho matkou a sestrami. Což jí vadí. Letos se rozhodne situaci radikálně vyřešit. 

Má naše manželství ještě smysl?

Čas, kdy je sama a má tudíž čas přemýšlet, ráda nemá. Přivádí ji k úvahám o smyslu svého manželství.

„Nejsou Pepovy odjezdy vlastně signálem, že s naším vztahem není něco v pořádku? Že už mě třeba nemá rád?“

 „Signál to určitě je,“ pokračuje Petr Knotek, „pokud je ve vztahu všechno v pořádku a já vidím, že manželce dělá radost, když slavnostně povečeříme, proč si tu hru nezahrát.“ Podle psychologa začnou problémy v okamžiku, kdy jsou partneři na sebe už alergičtí a každý projev druhého je irituje. Pak jsou Vánoce skvělým momentem, kdy se to dá perfektně zužitkovat.

Já se přece po svátcích zase vrátím zpátky ke své rodině a začnu fungovat jako dřív,“ nechápe Pepa, proč je kolem jeho odjezdu takový humbuk. „Copak není z manželství ani na chvíli úniku? Nemůžu strávit čtrnáct dní v roce sám se sebou jen proto, že jsem ženatý?“

„Pepa v rodině funguje, to je pravda, jenže se mi vzdaluje. Cítím to už nějaký čas a nevím, jak to zastavit.“ Od chvíle, kdy začal na Vánoce od rodiny odjíždět, je přestala mít ráda i Majka. „Jsem totiž nucena přemýšlet o věcech, na které myslet nechci. Bojím se připustit otázku: „Můžou nás oddělené Vánoce definitivně rozdělit? Nebo nás rozdělila už Pepova výpověď, jen si to nechceme přiznat?“

Jakmile by si totiž podobnou otázku Majka položila, nutně by si na ni musela odpovědět. A nejen to, musela by začít přemýšlet, co dál se svým životem.

„Pokud je to skutečně tak, že nás Pepova nezaměstnanost opravdu rozdělila, že jsem třeba nezareagovala tak, jak by potřeboval, a on tím pádem hledal útěchu jinde, co nás čeká? Rozchod? A dál? Budeme na prahu padesátky hledat nové partnery?“ bojí se Majka.

„Jestli může pár rozdělit to, že odděleně slaví Vánoce? Může a nemusí,“ uzavírá Petr Knotek. „Záleží, ve které fázi cesty se člověk právě nachází. Pokud je ve fázi tzv. před rozchodem, tak ten signál bude vnímat mnohem silněji. Někdy zůstává rozum stát nad tím, co všechno spolu partneři zažili, co si odpustili. Pak stačí drobnost – a je konec. To je ta pověstná poslední kapka.“

Musí oddělené Vánoce nutně znamenat, že se už partneři nemilují? Co si o tom myslíte?

Láska

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.