Od korzetu k silikonům a dál: Čekají nás dočasná prsa?

Je to už více než padesát let, kdy světlo světa spatřila první „umělá“ prsa – dílo plastické chirurgie s využitím moderních prsních implantátů. Pokusy o úpravu poprsí jsou však mnohem starší a vize do budoucna smělejší.

Výstava, která právě v těchto dnech probíhá v pasáži Černá růže v Praze, ukazuje, jakých metod ženy v různých epochách, od pravěku až po současnost, využívaly k tvarování svého poprsí. Druhá polovina výstavy mapuje historii plastických operací prsou, které se provádějí již přes padesát let. Co všechno se za tu dobu změnilo – a co nás ještě čeká?

Výstava Od korzetů k silikonům

  • aneb Historie tvarování a plastických operací prsou
  • do 21. května
  • pasáž Černá růže, Na příkopě 853/12, Praha 1

Na výstavě mohou zájemci sledovat, jakých metod ženy v různých epochách, od pravěku až po současnost, využívaly k tvarování svého poprsí. Druhá polovina výstavy mapuje historii plastických operací prsou.

Během výstavy mohou v termínech uvedených na webu výstavy návštěvníci využít možnosti bezplatných konzultací s odborníky přímo na místě.

Při příležitosti otevření výstavy bude představen i nadační projekt NewMamma, který pomáhá ženám, které plánují nebo podstoupily operaci prsu kvůli rakovině a přemýšlí o rekonstrukci prsu.

Více informací:

První plastická operace prsou za využití moderních prsních implantátů se uskutečnila v roce 1962 v USA. V té době na území bývalého Československa proslulý český vědec, profesor Otto Wichterle a jeho tým dokončovali model prvního českého prsního implantátu. Jeho výplň netvořil klasický medicínský silikon jako u amerického modelu, nýbrž speciální hydrofilní gel, ze kterého se vyráběly i celosvětově první kontaktní čočky.

Zatímco však v USA plastiky poprsí zaznamenaly boom, v Československu politická situace neumožnila další výzkum a vývoj implantátů. Implantáty tak nebyly dokonalé. Ani ve Spojených státech amerických však umělé prsní výplně neměly na růžích ustláno. 80. a 90. léta poznamenala řada soudních sporů o to, zda nezpůsobují autoimunitní onemocnění.

Padesát let od prvních plastik prsou

Psal se rok 1962 a američtí plastičtí chirurgové Frank Gerow a Thomas Cronin provedli první moderní plastiku prsou. Pacientce Timmie Jean Lindsey, která za nimi původně přišla, aby si nechala z prsou odstranit tetování, jako první ženě implantovali silikonové výplně.

Do té doby zájemkyně o úpravu ňader podstupovaly řadu nebezpečných zákroků, například injekce parafínu nebo průmyslového silikonu. Ve stejné době, kdy se paní Lindsey pyšnila novým dekoltem, čeští vědci v čele s uznávaným akademikem prof. Otto Wichterlem právě dokončovali první modely československých prsních implantátů plněných speciálním hydrofilním gelem – takzvané „hydrony“. „Plastická chirurgie obecně zaznamenala na území bývalého Československa bouřlivý rozvoj především po pádu komunismu. I proto si řada lidí myslí, že před rokem 1989 se u nás „plastiky“ neprováděly. Opak je však pravdou, naši odborníci byli skutečnými průkopníky v oblasti plastik prsou i ostatních partií. I plastická chirurgie jako samostatný obor byla jako první na světě uznána u nás v Československu v roce 1932,“ říká doc. Jan Měšťák z kliniky plastické chirurgie Esthé.

První české prsní implantáty byly implantovány pacientkám po odnětí prsou v důsledku nádorového onemocnění poprvé v roce 1964. Používaly se ale pouze krátce, protože stát nebyl ochoten finančně podpořit jejich další vývoj. Nebyly zcela dokonalé, oproti americkým silikonovým výplním měly omezenou plasticitu, kuželovitý tvar zůstával trvalý a nedocházelo k přelévavému efektu, který u moderních implantátů imituje chování pravé prsní tkáně. To byla zřejmě největší nevýhoda hydronů. S věkem pacientky se nepřizpůsobovaly změnám tvaru prsů a ty po čase až nepřirozeně „trčely“. Implantovány byly zhruba stovce žen a jeden stál zhruba osm set Kčs. Průměrná hrubá měsíční mzda přitom činila přibližně tisíc pět set korun.

V ČSSR jsou plastiky tabu

V roce 1975 doc. Ladislav Bařinka a jeho tým nechal patentovat odlehčený prsní implantát, který byl zbaven nevýhod hydronu. Odlehčený implantát docenta Bařinky sloužil jako dočasný implantát a našel uplatnění především při rekonstrukcích prsů po nádorovém onemocnění nebo při nápravě vrozených vad.

Estetické operace byly v této době téměř tabu. Během 80. let se i do tehdejšího Československa pomalu začaly dostávat americké silikony. Jednalo se ale o „západní“ zboží a tak jejich transport přes hranice byl obtížný.

Prsní implantáty u soudu

Když už se zdálo, že vývoj stále lepších silikonových prsních implantátů nic nezastaví, přišla na přelomu 80. a 90. let dvacátého století v USA řada soudních sporů, které zpochybňovaly bezpečnost implantátů. Pacientky žalovaly jejich výrobce o vysoká odškodnění s tvrzením, že jim implantáty mohou způsobit autoimunitní onemocnění, a spory většinou vyhrávaly.

V roce 1992 zakázal americký Úřad pro bezpečnost potravin a léčiv (FDA) výrobu a prodej prsních implantátů, dokud nebude jejich bezpečnost prověřena. „Jedinou výjimku získala firma Mentor, která nadále mohla vyrábět a prodávat silikonové prsní implantáty určené pro rekonstrukce prsou. Velice důležité je, že během 90. let byly zveřejněny desítky studií, z nichž ani jedna neprokázala spojitost mezi silikonovými implantáty a vznikem autoimunitních onemocnění. Někteří výrobci implantátů ale bohužel mezitím museli vyplatit mnohá neoprávněná odškodnění,“ říká plastický chirurg Karel Urban z kliniky plastické chirurgie Esthé. Teprve v roce 2006 FDA znovu povolila vybraným výrobcům (Mentor, Inamed) silikonových prsních implantátů, kteří splnili nejpřísnější kritéria, jejich výrobu a prodej za účelem estetického zvětšení poprsí.

Současnost: šetrné metody i snaha o přirozený vzhled

Od prvních plastických operací prsou z 60. let bylo dosaženo pokroku nejen v kvalitě a bezpečnosti implantátů, ale i v oblasti operačních postupů nebo vybavení chirurgických sálů. Nejvýznačnějším současným trendem je snaha výrobců implantátů i samotných operatérů, aby výplně, potažmo samotná úprava prsou, působily přirozeně. Běžné je tak vložení implantátů malým řezem v podprsní rýze nebo řezem vedeným okrajem dvorce prsní bradavky. Po zahojení je jizva téměř neznatelná.

„Jak lékařům, tak pacientkám se před dvaceti třiceti lety ani nesnilo o tom, co je dnes při zvětšení či modelaci prsou běžné. Stále žádanější jsou především anatomické prsní implantáty s kapkovitým tvarem, které věrně imitují přirozený vzhled prsu. U nás je prozatím jejich podíl 20%, ale trend kopíruje vývoj v zahraničí, kde tyto implantáty tvoří až 60 %. Kapkovité výplně mají vždy texturovaný povrch, jehož zpracování může výrazně snížit riziko postoperačních komplikací. U nás na klinice používáme anatomické implantáty s texturací Siltex, které mají studiemi dlouhodobě prokázané nejnižší riziko rotace, kapsulární kontraktury nebo zdvojené kapsuly. Uvnitř implantátu se nachází speciální kohezivní gel, který nevyteče ani při vzácném protržení obalu implantátu, například v důsledku autonehody,“ říká Libor Kment z kliniky plastické chirurgie Esthé.

Nicméně ani moderní historie silikonů se nevyhnula skandálům. Počátkem 21. století dostaly desetitisíce žen implantáty, u nichž se později ukázalo, že jsou z průmyslového silikonu, který se používá na počítačové součástky nebo v elektronice a je pro tyto účely zcela nevhodný.

Budeme mít dočasná prsa?

Jaká je budoucnost plastických operací prsou? Kmenové buňky? Nanotechnologie? Praktická aplikace níže uvedených metod je sice prozatím v nedohlednu, jednou ale třeba skutečně plastické operace prsou takto vypadat budou.

Jak by mohla vypadat budoucnost plastik prsou podle odborníků?

1. Dočasná prsa

V budoucnosti možná budou ženy moci využít možnosti tzv. „dočasných prsou“. Jedná se o řešení, na kterém v současnosti pracují newyorští odborníci, a které bude vhodné pro ženy, které malé poprsí omezuje, nicméně nejsou ochotny mít implantáty po celý život. Princip by dle předběžných záměrů měl probíhat tak, že ženě bude do prsu vstříknut fyziologický roztok, který zvětší objem prsou po následující 2–3 týdny. Existují úvahy o tom, že by stejný roztok mohli používat i muži pro zvětšení jimi požadovaných partií. Celý projekt je nicméně ve stádiu výzkumu a mnozí lékaři jsou zatím skeptičtí vzhledem k možným zdravotním rizikům.

2. Kmenové buňky

Jako reálné řešení, ovšem pravděpodobně až ve vzdálené budoucnosti, se jeví být používání kmenových buněk pro „vypěstování“ nového poprsí. Kmenová buňka je základním typem buňky, která je schopna dělení a přeměny na jiný typ buňky, což umožňuje tělu vytvořit nové buňky a opravit tak poškozené části těla. Odborníci předpokládají, že toto řešení bude optimální volbou pro pacientky po odstranění prsu.

3. Mikroimplantáty

Další zajímavou zkoumanou metodou zvětšení poprsí, která je v současnosti ve stadiu výzkumu a vývoje, je technologie mikroimplantátů. Jedná se o malé kuličky plněné silikonem, které by se do prsou vkládaly místo klasických prsních implantátů. Jedná se o podobnou situaci, jako by se do sáčku vložily kuličky. Výhodou je menší pnutí uvnitř mikroimplantátu a menší riziko jeho prasknutí díky malým rozměrům.

4. Nanotechnologie

Nanotechnologické řešení spočívá v přímém ovlivňování atomů a molekul silikonového gelu k zajištění nejvyšší míry kompatibility implantátu s tělem pacientky. Uvažuje se dokonce i o tom, že by implantáty mohly obsahovat malé množství léků (například antibiotik k zajištění bezproblémové rekonvalescence po operaci nebo onkologických léků v případě nádorového onemocnění). I zde se ale jedná čistě o teoretickou možnost, která nebude využitelná v blízké budoucnosti.

Zdroj: TK 50 let od prvních plastik prsou, Klinika plastické chirurgie Esthé