O lásce „odborně“

Neměla by se láska raději přenechat básníkům a romantikům? V největších hitech se zpívá jen „I love you“ nebo „Ach, ta láska nebeská“ a každý ví, o čem je řeč. Co je tedy láska očima vědců?

Dá se o lásce psát odborně? Všimli jste si někdy, že čím více a „odborněji“ se o ní mluví, tím víc se jaksi ztrácí? Nejhůř to dopadá, když o lásce píší odborníci

Jistý pesimistický filozof napsal, že pohlavní láska je jenom lstí přírody, která nás má zaslepit a vlákat tam, kam se příliš nechce: do manželského chomoutu, k výchově dětí atd. Samotná láska je ale stejně jako krása navýsost neužitečná. Krásná ztepilá jabloň nám moc jablek nepřinese, zato stromek nízký a řádně přistřihnutý urodí tolik, že zbude i na kořalku. Symbolickým příkladem téhož jsou i ženy starozákonního Jákoba: milovaná, ale neplodná Ráchel vedle nemilované Ley, která se stala matkou mnoha dětí. Láska = neužitečná léčka přírody?

Čtěte téma: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o líbání

Doby, kdy bylo líbání intimním aktem mezi dvěma milenci, jsou dávno pryč. V posledních letech se tato činnost stala regulérním vědeckým oborem …

Proslulý psycholog se zase vyjádřil, že při zamilovanosti si promítáme do objektu své lásky inferiorní složku své psyché. Milovaná žena je tak pro muže jakýmsi zrcadlem, do něhož si projektuje svou vlastní femininní složku a nachází v ní své vlastní ženské vlastnosti. V objektu své lásky vidí část sebe sama, a ne ji. Trvá to dlouhá léta, než se toto iluzivní vidění rozplyne. Šťastný, komu to vydrží aspoň polovinu manželství!

Jednomu studentovi, který se právě seznámil se zmíněnou teorií, se v noci zdálo, že se podíval na svou milou a ona se mu proměnila v zrcadlo. Studené, neosobní zrcadlo, v němž spatřil – sám sebe. Láska = zrcadlo? 


Autor: Agentura SXC

A co teprve když o partnerských vztazích promluví evoluční biolog! Poví nám, že se líbáme kvůli parazitům, kteří nás proto tak zmanipulovali, aby se s našimi polibky mohli rychleji šířit. Anebo že náklonnost milého si nejlíp získáme tím, že se převlečeme za jeho oblíbené jídlo, třeba za guláš se šesti.

Jistý marxistický profesor logiky se zase snažil studenty zaujmout „lákavou“ definicí: Co je láska? Láska je psychický, nelogický proces, bazírující na esteticko-erotickém materialismu a podporovaný optickým klamem idealismu.

Nic proti materialistickým teoriím, esoterické rady jsou přibližně na stejné úrovni. V jednom ženském magazínu psali, že lásku milého získáte, když mu dáte vypít víno s kapkou své krve. To zní aspoň romanticky.

Čtěte téma: Hynku, Viléme, Jarmilo, Darwine!

Láska očima evoluční biologie: Co může prozradit o zamilovanosti, sexu a souvisejících záležitostech? Velmi mnoho. 

Láska je …

Poučen projevy zmíněných expertů, přidávám k tématu lásky pár slov a nebudu je nazývat odbornými. A jelikož ještě nepromluvil žádný náboženský odborník, odívám své „definice“ do lehce spirituálního jazyka, aby zněly jako od teologa.

… druh meditace

Buddhisté praktikují jedno cvičení: Vyberou si člověka ze svého okolí, k němuž nemají žádné kladné ani záporné pocity – třeba místního metaře – a snaží se na něj stále myslet. Výsledek? Často se do něj nakonec zamilují.


Autor: Agentura SXC

O meditaci si kdekdo myslí, že je něčím jako denním sněním s hlavou v oblacích. Totéž se říká o zamilovaných. Meditace ale znamená něco jiného – je to koncentrace mysli na určitý objekt. A zamilovanost? Láskyplné zaměření pozornosti na druhého člověka. A jak známo, zamilovaní se na svůj objekt koncentrují opravdu silně. V podstatě myslí jen na něj. Taková láska roste, šíří se a její světlo dopadá i na další lidi.

… náboženská vize

O lásce se říká, že je slepá, ale ona též otevírá oči. Nemilujeme druhého jenom proto, že do něj promítáme nebo s ním sdílíme vlastní části naší duše, ale mnohdy i proto, že v nás vyvolává záblesky vidění našeho vlastního – idealizovaného já. Milovaný člověk vyvolává to nejlepší z nás. V jeho očích vidíme, čím sami můžeme být. Je zrcadlem našeho potenciálu. Ale není to jenom naše ideální já, co vidíme v očích milovaného, je to také nejlepší verze jeho vlastního bytostného já. Jedná se o zvláštní druh vzájemně sdílené vize dvou zasvěcených.

Láska nezaslepuje natolik, abychom nebyli schopni vnímat rozdíl mezi ideálem a skutečností, ve stadiu vrcholné zamilovanosti se pouze skutečné chování neodpovídající ideálu považuje za nedůležité, přehlíží se.

… tvůrčí síla

Láska je tvořivá a vynalézavá – chce tvůrčím způsobem objevovat různé aspekty milovaného. Dokonce i vlastnosti, které by jinak byly považovány za nedostatek, získávají u milujícího svůj zvláštní význam. Milující je vidí a přijímá, protože jsou stále atributem Milovaného – který je přece tak dokonalý. Němci říkají: „Její chlapec je mlynář, proto má ráda všechno bílé.“ 

Láska je síla, z níž vše vychází. Láska nachází výraz nejen v sexu, ale i v umění, náboženství, tvůrčí práci, v pomoci druhým lidem… Láska může být projevena uměním. Mluví se o sublimaci sexuálního pudu. Znamená to, že umělec, který se vyjadřuje svou tvorbou, potlačuje svou sexualitu? Může a nemusí to tak být. Umělcův náboj lásky se vyjadřuje skrze umění, které mluví jinou řečí, než je řeč těla.

… i sex

Láska není vždy zaměřena sexuálně. Ale láska hledá své vyjádření, a sexuální projevy jsou jedním z nich.

Vyjadřovat lásku prostřednictvím sexu je zcela přirozené, není ale přirozené ji vyjadřovat pouze sexem. V tomto směru je Freud již překonaný. Partnerský vztah založený na pouhém sexu bez lásky nevydrží dlouho.

Ale o sexu už raději našeho imaginárního teologa mluvit nenecháme – mohlo by se stát, že ho láska k hřešícím duším promění v teologa morálního.

Čtěte téma: Církev a sex – bez obalu

…nezaujatý článek o sexu, který cituje z učebnic, z nichž studují budoucí kněží…