Analýza deseti magazínů pro ženy: O čem a jak píší ženské časopisy?

Autor: Isifa.cz

O časopisech pro ženy se traduje, že vynikají stupiditou a omezeností tématu. Navzdory velkému počtu titulů se prý všechny zabývají tím samým a navíc povrchně. Je to tak doopravdy?

Zatímco časopisy pro muže přinášejí svým čtenářům veliký výběr koníčků, aktivit a zájmů jako auto-moto, fitness, outdoor, sport, rekreace nebo zbraně, ženská témata vesměs spadají do kategorií móda, krása, domov, vaření a celebrity a jejich článkům dominují různé G-body nebo mnohonásobné orgasmy. Z 353 amerických obchodních a finančních žurnálů je pouze jeden zaměřen na ženy.


Autor: SXC

Ženské časopisy podle kritiků zcela ignorují externí svět a místo toho se oddávají výlučně introspektivnímu sebepohlcení, jakési mentální masturbaci.

Ženský magazín – zdroj informací?

Je tato kritika oprávněná? Hledaje nějakou odbornou analýzu časopisů pro dámy, našel jsem studii o tom, jaký rámec poskytují ženské časopisy vztahu ženskosti a zdraví, zveřejněnou roku 2006 ve Women and Language. Podle jednoho dřívějšího výzkumu se ženské časopisy jako zdroj informací o zdraví ocitly na druhém místě hned po lékařích.

Feministicky orientovaná autorka Barbara Barnett provedla kvalitativní analýzu více než čtyřiceti článků v deseti předních ženských časopisech. Analýza ukázala, že péče o zdraví je stále důležitým tématem magazínů pro dámy. Téměř dvanáct procent článků se zabývalo zdravotními tématy, konkurujíce tak článkům o cestování, umění, celebritách, módě, kráse a vztahům.

Hlavním zdrojem informací týkajících se péče o zdraví byly staré zprávy. Články v typickém případě neobsahovaly průlomové lékařské novinky, namísto toho opakovaly staré známé poznatky, recyklované informace z medicínských žurnálů a vědeckých studií.

Stojí za povšimnutí, že časopisy prezentovaly cenné informace týkající se některých klíčových zdravotních témat jako srdečních nemocí, osteoporózy – stavu, který ovlivňuje téměř polovinu žen starších padesáti let, a deprese, která ovlivňuje téměř 20 % žen, dva články se týkaly domácího násilí, které je příčinou asi jedné třetiny vražd spáchaných ženami atd.

V tématu sexu bylo potěšení obecně odděleno od fyzických následků sexuálního jednání, pouze jeden časopis obsahoval článek o nechtěném těhotenství, tři články zmiňovaly sexuálně přenosné nemoci.

Pouze jeden ze 42 analyzovaných článků se zabýval ženským zdravím více v pojmech sebeocenění než zlepšeného vztahu k druhým.

Podle jiného zdroje 74 % fitness článků v ženských časopisech zmiňuje jako hlavní účel cvičení „stát se atraktivnější“.

Zdraví jako bojový úkol

Naše současná kultura zdraví odráží „zvýšenou touhu mít kontrolu nad svým životem, racionalizovat a regulovat své já i své tělo“. Ženské časopisy posilují tento „regulační“ pohled, podle kterého zdraví není pouze výsledkem práce, ale výsledkem práce ženy, a činí tak ženy odpovědné za své vlastní zdraví i zdraví svých blízkých.

Magazíny typicky poskytují informace v preskriptivní formě: zdraví je něco, co lze zmapovat, naplánovat a dosáhnout.

Ženy jsou hlavními uživateli zdravotních služeb, v mnoha případech zajišťují péči nejen o sebe, ale též o členy své rodiny. Lze říct, že magazínové pojetí zdraví jako ženského úkolu přesně odráží roli žen ve společnosti. Jsou to ženy, kdo se především stará o děti, a předpoklad, že ženy jsou přirozenými pečovatelkami, je hojně rozšířen vzhledem k západním kulturním normám, které definují ženskost v pojmech vztahu k ostatním.

V těchto analýzách byla pečovatelská činnost žen omezena na jejich relativně zdravé já, manžela a děti a o pečování se předpokládalo, že se jedná o oceňovanou a naplňující, byť stresující činnost. Wood (1994) namítá, že pečování může být dobrou zkušeností, když si ji žena zvolí a váží si ji, naopak ji může poškozovat a vyčerpávat, když je vynucená a podceňovaná.


Autor: Isifa.cz

Ačkoliv ženské časopisy představovaly pečovatelství jako životní realitu, to, co v nich chybělo, byla perspektiva žen v jejich pečovatelských rolích. Chyběly příběhy žen, které by vyprávěly o tom, jak je pečování naplňuje. Články neukazovaly ani negativní stránky pečovatelství, jako je zátěžová role žen, které přebírají zodpovědnost péče o závislé příbuzné, izolace, osamělost a deprese, která vychází z nepřetržité péče, pochybnosti o sobě a pocit selhání, které doprovázejí nerealistická očekávání dokonalosti. Magazíny se navíc nezabývají péčí o staré, postižené, chronicky nemocné příbuzné, úkol, který ve značné míře připadá ženám. Ženská péče bývá typicky podceňována v kapitalistické společnosti, která definuje práci jako generování příjmu a výrobu zboží. Ženské časopisy posilují roli žen coby „chůvy člověka i společnosti“.

Chybí pohoda? Kdo za to může? Ona!

Pečovat o zdraví své i svých blízkých je primárně ženským úkolem, ba přímo povinností. V tématech týkajících se zdraví hrají roli pečovatelek ženy. Ženské časopisy byly kritizovány, že „posilují myšlenku, že je úkolem žen zajistit, aby jejich svět – včetně manžela, dětí a práce – hladce fungoval. Nepřímo tím naznačují, že pokud je život neuspokojivý, je to jejich chyba.“ (Doner, 1993). Tím, že časopisy formulují péči o zdraví jako ženskou práci, vyjadřují, že zdraví není jenom stavem pohody, ale naplněním očekávání, podle kterého ženy musejí povinně usilovat o to, aby byly zdravé, a to nejen kvůli sobě, ale i proto, aby naplnily svou tradiční roli pečovatelek. „Vydavatelé by mohli zvážit, zdali by svým čtenářkám lépe neposloužili tím, že by pečování představovali jako prožívanou zkušenost namísto ženské povinnosti,“ uzavírá Barbara Barnett.

Články z vybraného vzorku zdůrazňovaly možnosti, jakými žena disponuje, ale přitom ignorují skutečnost, že ženy mohou postrádat autonomii k tomu, aby zabránily nemocem nebo uchovaly zdraví své a svých blízkých. Pro magazíny byl typický předpoklad, že čtenářky žijí ve světě mládí, heterosexuality a ekonomického zabezpečení, a nepřipouštěly, že ženy mohou mít malý nebo žádný vliv na chování svých partnerů, spolupracovníků, dětí, lékařů, pojišťovacích společností nebo zaměstnanců. Články rovněž povzbuzovaly ženy, aby kladly otázky, aniž by zmínily, že pro spoustu žen může tázání se autorit, nebo dokonce mluvení na veřejnosti být těžkým počinem.

Mužské magazíny píší o zdraví také. Ale jinak

Obsahem časopisů pro pány se zabývalo méně studií, dosavadní analýzy naznačují, že tyto publikace reflektují ženské magazíny v tom, že přinášejí čtenářům důležité informace na téma zdraví, podobně jako ženské magazíny se soustřeďují na obraz těla a hubnutí a podporují konzumní přístup. Nicméně mužské časopisy podporují více sebedůvěru než sebepochybování a představují ženy více jako sexuální objekty než uživatelky výrobků (Baker, 2005).

Svět ženských časopisů je možná jednodušší a nejde příliš do hloubky, nemusíme ho však nazývat stupidním. Feministkám v něm bude vadit zejména nezdravá stereotypizace ženských rolí, která vede k nereálným očekáváním a povinnostem, které se k ženám vztahují. Barbara Barnett dospěla k závěru, že ačkoliv tyto magazíny poskytují cenné informace v mnoha otázkách zdraví, posilují idealizované tradiční femininní stereotypy žen jako pečovatelek.

Osobně bych za největší nedostatek považoval celkově iluzivní nahlížení na svět. Ženské časopisy si mnohdy až příliš okatě nasazují růžové brýle.

Co si o ženských magazínech myslíte vy? Co je pro ně podle vašeho názoru charakteristické? Jsou pro vás (nebo podle vás) zdrojem informací, zábavy, nebo je vůbec nečtete?

Hlavní zdroj:
Barbara Barnett: Health as Women's Work: A Pilot Study on How Women's Magazines Frame Medical News and Femininity. (Women and Language, 2006)

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 8. 2011 9:51