Nový web veterinářů o kontrolách potravin začal debaklem

Autor: SVS ČR

Po Potravinách na pranýři rozjela vlastní portál o kvalitě potravin i veterinární správa. Start byl nepovedený, ale technické potíže nejsou to nejpodstatnější. Tím je inflace webů.

Vysoká sledovanost portálu www.potravinynapranyri.cz a každodenní mediální zájem o téma kvality a původu potravin dovedl ministerstvo zemědělství a Státní veterinární správu ČR (SVS) ke spuštění dalšího portálu mapujícího výsledky kontrol tuzemských dozorových orgánů. Stejně jako web Potraviny na pranýři, který je plněn a spravován Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI), se ale ani nejnovější internetový produkt nezdá být nejšťastnějším řešením, byť z jiného důvodu než portál SZPI.

GALERIE: Těžký rozjezd nového portálu Mapy SVS

K tématu: Web Potraviny na pranýři – úřady nabídly nedovařený polotovar

Potraviny na pranýři versus Mapy SVS

Veterináři každopádně nabídli, na rozdíl od potravinářské inspekce, alespoň vyváženější pohled na výsledky kontrol. Zatímco SZPI totiž zveřejňuje pouze hříšníky a vytváří tak každodenní on-line „černou kroniku“ potravinářství, veterináři rozlišují, kde byly prohřešky nalezeny a kde naopak bylo vše v pořádku.

Web veterinářů je také aktuálnější, výsledky kontrol se na něm objevují za několik hodin, zatímco SZPI dává na pranýř výstupy až po provedení potřebných laboratorních testů, obecně ale zhruba za dva měsíce od příslušné kontroly, kdy už je v příslušné prodejně včetně nabídky rizikových potravin zcela jiná a webovému sdělení neodpovídající situace.

Čtěte dále: Jsou všechny potraviny na pranýři právem?

Na druhou stranu web SZPI má atraktivní, snadno zapamatovatelný název, je přehlednější, graficky příjemnější, počtem údajů četnější a při náporu uživatelů internetu nepadá. Webu veterinářů (www.svscr/maps), plným názvem Mapové výstupy z kontrolní činnosti Státní veterinární správy, se rozjezd příliš nepodařil, po spuštění stránky dlouhé hodiny nefungovaly a vyřadily z provozu celý portál SVS. Působí více amatérsky a poněkud „odfláknutě“, a mimo jiné třeba neobsahuje výstupy z kontrol registrovaných farmářských tržišť. Kromě drobného odkazu v horní liště není také veterinární web poután na vlastní home page SVS, navíc tři modifikace map (normální, satelitní a terénní) se zdají poněkud zbytečné. Webmasterští profíci by přitom jistě odhalili více „nevyužitých výzev“, to však nakonec není podstatné.

Úřednická válka kašle na spotřebitele

Podstatné je totiž něco jiného – totiž, proč stojí oba webové produkty samostatně, bez vzájemné interakce, za situace, kdy jde o dva dozorové orgány pod gescí jednoho ministerstva? Právě ministerstvo zemědělství by mělo ve shodě s proklamacemi o zjednodušení systému dozoru nad potravinami jít příkladem také v integračních webových snahách.

Dost na tom, že své osvětové weby má dnes kdejaká iniciativa usilující o osvětu spotřebitele, byť bez potřebných znalostí. Některé se ještě navíc zastřešují specifickým logem nabádajícím spotřebitele, že právě takto označené výrobky jsou ty jediné správné.

K tématu: Loga na potravinách: Průvodce zmateného spotřebitele

Teď můžeme ještě navíc diskutovat, které že kontroly jsou ty správné, ale tím zřejmě nikam nedojdeme. Mimochodem, ministerstvo zdravotnictví, které se v minulých dnech tak intenzivně bilo za ochranu zdraví spotřebitele, nezveřejňuje pro jistotu výstupy vůbec žádné a v kolonce zdraví „pro širokou veřejnost“ má v ochraně veřejného zdraví poslední zprávu z dubna loňského roku o ochraně před hlukem. Výstupy z provozoven stravovacích zařízení, což jsou zejména restaurace, jejichž kontrolu pod svými křídly Hegerův úřad statečně uhájil, pak ministerstvo zdravotnictví omezilo na seznam těchto podniků – a víc nic.

Všichni jistě cítí, že ani jedno ze zvolených řešení není správné, a je v praxi zejména výsledkem souboje úředníků či politiků, ne však v zájmu spotřebitele, kterým se každý zaštiťuje. Zatímco ale integraci komerčních potravinářských webových portálů čekat asi v nejbližší době nelze, neboť každý je přece „ten nejlepší“, stát by měl jít v této oblasti příkladem. Bohužel, i přijatý (byť doufejme ne definitivní) kompromis v novele zákona o potravinách tomu nenasvědčuje. Výsledkem tak podle všeho bude nadále matený spotřebitel, který stále hledá a nenachází logickou a přirozenou autoritu, podle které by se mohl při výběru potravin řídit.

K tématu: Novela zákona o potravinách: Větší pokuty a větší písmena

Potravinářská osvěta „od zdi ke zdi“

Pojetí potravinářské „osvěty“ v naší zemi je přitom poněkud širší problém než jen úporná snaha využít po léta spícího a náhle se probudivšího zájmu spotřebitelů o to, co a odkud vlastně jedí. Je totiž odrazem naší neschopnosti komunikace a tedy odrazem naší malosti ústící do permanentního harakiri na sobě samých.

Je ale také odrazem neschopnosti nebo neochoty strategicky myslet, což zase ústí do nesmyslných vln totálního odmítání střídaných nekritickým obdivem k jinak docela normálním jevům. Není to jen v potravinářství – například v solární energii jsme se z ničeho stali světovou solární velmocí – a všichni za to zaplatíme. „Ode zdi ke zdi“ jsme to ale nyní vzali i v případě potravinářské osvěty. Kolik navíc zaplatíme za všechny možné projekty log zaručené kvality nebo nástrojů potravinářské osvěty, zatím ještě nevíme. Úspěšně však spějeme k tomu, abychom se v projektech osvěty spotřebitele všichni informačně utopili.

To není nic proti dozorovým orgánům, zejména těm v gesci ministerstva zemědělství, které se opravdu snaží udělat pro bezpečnost spotřebitele, co se dá. Ta dvojkolejnost informačních výstupů to ale trochu hatí….