Novinka pro snadnější život diabetiků. Pro mnohé je nedostupná

Život s diabetem není jednoduchý. Usnadnit ho může nová technologie, tzv. kontinuální monitorace glukózy. Měření pomocí senzorů umí včas varovat před nebezpečím a pomůže vyladit životosprávu. Stojí ale tisícovku týdně.

Na světě je nová technologie, která pomáhá zvládat nejedno úskalí diabetu. Kontinuální monitorování glukózy je opěvované odborníky zejména kvůli tomu, že umožňuje kontrolu hladiny glukózy v průběhu celého dne, tedy čtyřiadvacet hodin. Pokud je správně používáno, zlepší možnosti léčby a rovněž usnadní život samotnému diabetikovi. Laické veřejnosti ale tato metoda příliš známá není. Je to přitom skutečně škoda. Jaké jsou výhody a nevýhody tohoto způsobu měření glukózy, o co se jedná a kolik stojí?

Senzor pro monitoring glukózy je nenápadný a velmi diskrétní

Jak si může laik představit samotný průběh kontinuálního monitorování glukózy? Jak to vlastně vypadá? Na to jsem se zeptala diabetoložky Michaly Pelikánové. „Pacientovi je speciálním aplikátorem zaveden do podkoží tenký senzor, který průběžně monitoruje hladinu glykémie v mezibuněčné tekutině. Měření proběhne několikrát za minutu. Za celý den proběhne tedy nespočet měření, která k dokreslení výpočtu potřebují porovnání minimálně se čtyřmi měřeními glukometrem,“ říká lékařka. Přítomnost senzoru přitom pacienta nijak neobtěžuje.

Senzor na měření glykémie je skrytý pod béžovou náplastí a skoro si ho nevšimnete. Pro Martinu Vodičkovou a pro mnohé další pacienty s diabetem je finančně zcela nedostupný
Autor: Archív Martiny Vodičkové

Senzor na měření glykémie usnadní diabetikovi život. Je skrytý pod béžovou náplastí a skoro si ho nevšimnete. Pro Martinu Vodičkovou a pro mnohé další pacienty s cukrovkou je však finančně zcela nedostupný

Jediným viditelným důkazem je malý přístroj asi o velikosti datle, který je připevněn na pacientově těle. „Existují různé systémy. Buď je přístroj propojen se záznamovým zařízením, kde se aktuální hodnoty i trendy přímo zobrazují, nebo je záznam zpracován zpětně po odpojení senzoru,“ dodává lékařka.

Přístroj upozorní na blížící se nebezpečí

Laika asi okamžitě napadá otázka, k čemu takové měření je, když se diabetik stejně musí ještě čtyřikrát denně přeměřit glukometrem. Tato otázka se dá poměrně jednoduše zodpovědět. Zatímco pomocí glukometru zjistíme pouze momentální hodnotu glykémie, kontinuální monitoring nám umožní sledovat její vývoj a stav po celý den. MUDr. Pelikánová upozorňuje na to, že pokud se pacient sleduje pouze pomocí glukometru, může přehlédnout hyperglykémie a hypoglykémii, která se vyskytuje mezi měřeními. „Zároveň je mnoho pacientů, kteří hypoglykémie nedokážou rozpoznat – a to nejen ve spánku. Přístroj je tedy souvislou monitorací dokáže včas upozornit na blížící se nebezpečí nastaveným alarmem,“ dodává lékařka. Díky průběžnému měření lze navíc snadno vysledovat vzorce vývoje hodnot glykémie a odhalit tak „problematické denní období“ – chvíli po fyzické zátěži, ve škole, v noci.

Dalším rozdílem je i to, že zatímco glukometr měří hodnotu glykémie z krve, senzor kontinuálního monitoringu zjišťuje hladinu glykémie v mezibuněčném prostoru. „Počítačový systém porovnáváním výsledků z intersticia (ze senzoru) a krevní plasmy (z glukometru) vypočítává adekvátní hodnoty krevního cukru pomocí počítačového programu,“ představuje diabetoložka dále technologii kontinuálního monitoringu.

Z tohoto rozdílu vyplývá i jedna nevýhoda kontinuálního monitoringu – a to jisté zpoždění. „Hladina glykémie v krvi se od současného měření může lišit se zpožděním několika minut, z krve se cukr musí dostat nejprve do mezibuněčného prostoru a pak teprve k samotným buňkám,“ říká Michala Pelikánová. Nicméně zpoždění lze snadno dopočítat, a tak senzor velmi přesně informuje o stavu pacienta a „odhaduje trendy vývoje hladiny glykémie, tedy s předstihem dokáže varovat pacienta před nebezpečným poklesem glykémie alarmem,“ dodává diabetoložka.

Diabetička: Začátky se senzorem byly trnité, pak to ale bylo parádní

O kontinuálním monitoringu glukózy jsem se bavila i s Martinou Vodičkovou, mladou diabetičkou, která již o své nemoci pro Vitalia.cz mluvila. Její počáteční seznámení se senzorem bylo ale trnité, což prý však není neobvyklé. To, že pacient sleduje hladinu glykémie v každém okamžiku takřka nonstop, může působit i mírně stresujícím dojmem.

Sama Martina Vodičková popisovala svoji zkušenost tak, že ji ze začátku zmátlo, když po jídle glykémie prudce stoupla, což ji přimělo „připíchnout“ inzulin. To ale mělo asi za hodinu následek v podobě hypoglykémie. „Když jsem se ale na dalších senzorech naučila s nimi zacházet, začalo to být parádní. Viděla jsem trendy, mohla jsem si trochu zamlsat a přesně jsem viděla, která jídla mi dělají dobře a která ne,“ popisuje své pozdější sblížení s technologií kontinuálního monitoringu. Netrápil ji ani vzhled přístroje. Ten byl skryt pod béžovou náplastí, která působila na těle zcela decentně.

Kontinuální monitorace glukózy může být pro mnohé finančně nedostupná

Ideální situací by dle lékařky bylo, kdyby byl kontinuální monitoring glukózy dostupný všem diabetikům, pro některé skupiny pacientů je však jeho přínos ještě větší, než pro jiné. „Za velmi přínosnou lze kontinuální monitoraci pokládat u pacientů s těžkým rozpoznáváním hypoglykémií, u pacientů léčených inzulinovou pumpou, u pacientek s gestačním diabetem a u menších dětí s labilním diabetem. I při špatné kompenzaci diabetu pro postprandiální hyperglykémie, či před plánovanou změnou inzulinového režimu je pacientům doporučováno využít monitoraci za pomocí senzoru. Celkový vývoj glykémií během několika dní pak pomáhá lépe a individuálně nastavit vybraný inzulinový režim,“ uvádí lékařka.

Jako diabetička Martina Vodičková říká, že kontinuální monitoring glukózy by jí usnadnil každodenní život. Je to však pro ni a pro mnohé další pacienty záležitost finančně nedostupná. „Jeden senzor vydrží šest až osm dní a stojí dvanáct set. To znamená až šedesát tisíc ročně.“ Pojišťovna jí proplatí jen čtyři senzory ročně. Běžně se měří pomocí glukometru osmkrát až desetkrát denně. I jako studentka medicíny by ocenila komfort, který by jí kontinuální monitoring glukózy přinášel v běžném studijním životě.

Malým dětem a pacientům s inzulinovou pumpou přispívá na senzor často pojišťovna, ve většině případů se jedná však o záležitost samotného pacienta. Cena senzoru je různá, nejčastěji se pohybuje okolo tisícikoruny.

 

MUDr. Michala Pelikánová

diabetoložka a obezitoložka

vedoucí lékařka oddělení diabetologie na Poliklinice Budějovická v Praze 4

www.poliklinika-budejovicka.cz