Nové značení piv v ČR: Krok vpřed i krok vzad

Každý týden se u nás otevírá další nový minipivovar, uvaří dohromady několik tisíc různých piv. Zároveň s tím roste množství používaných technologií výroby, rozsah používaných ingrediencí a vznikají i produkty, které tak úplně za pivo nelze považovat.

Počet minipivovarů v naší zemi roste ohromným tempem. Na jednu stranu dosud nevídaným způsobem rozšiřuje spektrum nabídky piv na našem trhu. Na druhou stranu ale klade stále větší nároky na orientaci spotřebitele v názvech a kategoriích piv, a také na dozorové orgány.

Zásadní změny v označování by přitom měly nastat již o prázdninách, kdy začne platit příslušná vyhláška k zákonu o potravinách. Již nyní je ale jasné, že ani ta nepostihne aktuální nabídku piv, zejména právě z minipivovarů, takže se bude muset v brzké době zase měnit.

K diskusím na téma, zda si spotřebitelé na nové názvy a označování piv zvyknou, tak lze doporučit jediné: Zvykat si není třeba, zanedlouho to bude zase úplně jinak.

Každý týden se otevírá další nový minipivovar

V současné době působí na území ČR celkem tři sta dvacet pět minipivovarů, pokud vezmeme jako měřítko evidenci minipivovarů jako daňových skladů. Tyto subjekty přitom ročně uvaří minimálně více než tři tisíce druhů piv, některé odhady mluví až o pěti tisících různých značek. Každý týden se navíc u nás otevírá další nový minipivovar a tempo se nesnižuje, spíše naopak. Podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů Jana Šuráně může být postupně v ČR až tisíc minipivovarů, tedy zhruba trojnásobek současného stavu.

A minipivovary nepřibývají jen u nás – na Slovensku je nyní kolem stovky minipivovarů, v Maďarsku kolem dvou set, výrazný rozvoj minipivovarů zaznamenává v poslední době Polsko. Zároveň s tím ale roste množství používaných technologií výroby, rozsah používaných ingrediencí a vznikají i produkty, která tak úplně za pivo nelze považovat. Otázkou tak začíná být, za co je tedy považovat lze.

Vínopivo, whiskypivo, co je ještě pivo?

Například v případě, kdy mladina kvasí až dva roky v sudech po vínu nebo třeba po whisky. Výsledkem je nápoj, který by se nejspíš mohl nazývat „sladové víno“, takový pojem ale legislativa nezná a produkt zatím nezná ani český spotřebitel – i když se již v ČR takový nápoj vyrábí, je zatím určen především pro export. Co ale není teď, nastane zcela jistě v budoucnosti, což bude představovat další výzvu pro novelizaci názvosloví i legislativy.

Výsledkem nutně musí být stav, kdy nebude v praxi možné vystačit si s kategorizací typu výčepní, plná nebo silná piva, protože půjde buď o příliš obecné, nebo nepřesné termíny. To se ostatně týká i budoucí vyhláškou zachovaného pojmu ležák, do kterého se vejdou i piva, která v sudech rozhodně neleží tak dlouho, jako skutečný ležák – do uvedené kategorie tak budou patřit piva distribuovaná ke spotřebiteli třeba už po čtrnácti dnech zrání, pokud budou splňovat podmínky pro stupňovitost a použitou technologii spodního kvašení.

Vyhláška pokulhává – a to ještě nevyšla

Nová vyhláška, koncipovaná na bázi obdobných předpisů pivních velmocí, jako je Rakousko nebo Německo, je sice určitě krokem vpřed, za reálným vývojem na pivním trhu ale už nyní pokulhává, takže z jiného pohledu je zase tak trochu krokem vzad. Vše přitom nasvědčuje tomu, že dělení piv ani podle stupňovitosti ani podle technologie výroby nedokáže všechny produkty „zaškatulkovat“. Nebo by muselo být škatulek tolik, že se v nich běžný spotřebitel nebude moci vyznat.

Z pohledu státu je přitom – hlavně kvůli odvodu daní, důležitý především obsah alkoholu. Z pohledu spotřebitele pak většinou výrobce – tedy obchodní značka.

Právě tak se označují také piva ve většině zemí světa, aniž by se dál kategorizovala.

K takovému konečnému řešení bude muset podle všeho přistoupit i ČR, což v praxi bude pro spotřebitele představovat stupňovitost, obsah alkoholu a zmiňovaný obchodní název. Uvědomit by si to měli jednak spotřebitelé, kteří si tak nemusí podle všeho dlouhodobě zvykat na plná a jiná slovně označovaná piva, ale patrně i výrobci při vymýšlení marketingových kampaní, které by vycházely z inovovaného názvosloví v již přijaté a od srpna platné legislativě. Mohlo by to totiž být kontraproduktivní, protože zmiňovaná úprava dlouho platit nebude, protože nemůže. A pokud přece jen bude delší dobu v platnosti, nebude postihovat vše, co výrobci piv (a nemusí to být jen minipivovary) spotřebiteli nabídnou, což by ovšem znamenalo, že džungle obtížně identifikovatelných pojmů s deklarovaným cílem „osvěta spotřebitele“ by ještě více zhoustla.