Nespokojenost, stres a rakovina

Autor: Isifa.cz

Víte, kdy se Bůh nejvíc zasměje? Když si lidé přesně plánují, jak co bude. Počítejte s odchylkami od ideálních řešení a netrapte se jimi. Pocit spokojenosti je významnou součástí zdraví.

Třicet let životní spokojenosti – to není životní bilance šťastného třicátníka. Jen připomenutí nenápadného výročí. Právě před 30 lety se životní spokojeností zabývala Světová zdravotnická organizace. V následujícím roce zmíněný stav prohlásila za výraznou součást lidského zdraví.


Autor: Isifa.cz

Již ne pouhá nepřítomnost nemoci, ale navíc pocit dobré výkonnosti i „stav tělesného i duševního pozitivního rozpoložení“. Kýžená pohoda sestává ze vzpomínek na pozitivní pocity v minulosti i z obdobného dobrého prožitku „zde a nyní“. Pozitivní bilance minulosti je „spokojenost s prožitým životem“. Totéž v aktuální současnosti je ona pověstná muška zlatá – prožitek štěstí. Růžové zabarvení budoucnosti je naděje a optimismus.

Terminologie je jasná. Zbývá „maličkost“ – vymezit, jak na to. 

Jak být šťastný

Jedním z doporučení je „mít rád svůj život“, tj. dosáhnout kladné bilance při srovnání životních plánů a jejich realizace. To s jistou skromností. Očekávat, že se dokonale trefíme, je naivní. I optimisté dokáží citovat starší, věčně zelený vtip. Prý „kdy se Bůh nejvíc zasměje“. Tehdy, když si lidé přesně plánují, jak a co bude. Význam zmíněného žertíku nespočívá jen v prvoplánovém podřízení se boží vůli nebo chcete-li osudu. Podstatnější je pochopení, že vše naplánovat nelze. S odchylkami od ideálních řešení je nutno počítat. Postoj „ne že bych si to přál, ale nakonec to může být i k něčemu dobré“ je mj. i prevencí krize středního i jiného věku. Tj. poměrně nebezpečné směsi vyhoření (burn-out syndrome), zklamání, ztracených iluzí, únavy a ztráty životního elánu.

Přečtěte si: Krize středního věku: nejhůř je v sedmačtyřiceti

Mezi podstatné komponenty životní spokojenosti patří i schopnost přiměřeného prosazení toho, co považuji za důležité. Slovo přiměřené se v dané souvislosti týká dvou významů – míry nutného úsilí k prosazení subjektivně důležitého a dále efektu. Tj. toho, zda to, co chci, není po velké snaze přítomno jen ve stopových prvcích.

Hlubší rozbor nachází v životní spokojenosti čtyři komponenty:

  • psychickou pohodu s dobrou náladou
  • sebeúctu
  • sebeuplatnění
  • pocit, že zvládám své problémy

Zřejmě jde o pouhý základ, na němž se vyvíjejí ještě další složky:

  • přijetí sebe sama
  • kladné vztahy s druhým lidmi
  • vlastní autonomii a osobnostní růst
  • jasný smysl života

Vše, co zde uvedeno, je výrazně ovlivněno subjektivním vnímáním ve smyslu „každý jen to své považuje ne snad za jediné, ale podstatné“.

Čtěte téma: Pesimismus se nedá nabiflovat

Ženy s rakovinou prsu měly jedno společné

Vedl jsem skupinové diskuse s členkami občanského sdružení Mamma Help. Jde o ženy, jež se léčily onkologicky pro rakovinu prsu. Liší se v mnoha demografických údajích. Mimo diagnózu je spojuje společný zážitek ve vztahu k blízkým lidem. Mají dojem, že jejich partneři, rodiče nebo jiní blízcí nerozumí nebo nechtějí rozumět v podstatě jednoduchým sdělením týkajících se životní spokojenosti oněch dam. Jednotlivé „nepřijaté “ informace se liší. Týkají se především sebeúcty, sebeuplatnění v rámci rodinných vztahů, pocitu vlastní autonomie. Nejde alespoň na první poslech o nic světoborného. Namátkou třeba – „poskytni mi trochu volnosti“, „nevtipkuj na téma, jež se mne hodně dotýká“ nebo do třetice „pokud za nás něco rozhodneš, zeptej se mě předem na můj názor“.

Háček spočívá v tom, že se tyto samozřejmosti nedaří prosadit. To u postižených vyvolává podobné reakce, jež lze rozdělit do několika stupňů:

  1. Vysvětlování, opakované prosby a dožadování se. Vše je prezentováno vlídně, „po dobrém“. Kýžený efekt spočívající ve změně chování protějšku se nedostaví.
  2. Nastává ráznější vysvětlování doprovázené afektivně podbarvenými projevy – pláčem, výčitkami atd. Výsledek je totožný s efektem v bodu 1. Tj. nula od nuly pojde.
  3. Protestní reakce přitvrdí. Namátkou tzv. SOS nevěra, pokus o odchod z domova, napsání návrhu na rozvod. Nic se ovšem nezmění.
  4. Pocit zoufalství – „tak málo by stačilo, ale…“ Křik, scény s hysteroidním nábojem. Nepomohou.
  5. Zhnusení sama nad sebou – „Chovám se strašně, nechci být hysterka, nedokážu se ovládnout. Jsem protivná sama sobě.“ Pocit i realita trvají.
  6. Úvaha: „Když nedokážu druhé přesvědčit o své pravdě, je to především moje chyba. Dál takhle nejde žít. Když zmizím ze světa já, zmizí i se mnou spojený problém.“ Leč problém stále trvá.
  7. Závažné onemocnění nezřídka psychosomatického charakteru.
  8. Boj s chorobou nebo rezignace.

Pozn. redakce: Souvislost rodinné nespokojenosti a rakoviny prsu potvrzuje i Alena Bílková, vedoucí lékařka pražského Mamma centra v připravovaném rozhoru. Brzy na Vitalia.cz.

Dlouhodobý stres ovlivňuje zdraví

Výzkumy mnoha psychologů zjišťují, že míra životní spokojenosti i nezdolnosti bývá vyšší u osob extravertovaných, spíše dominantních než submisivních, přitom však k druhým vstřícných. Kladně tu bývá hodnocen rys „otevřenost k novým zkušenostem“. Jednotlivé životní události, zvláště s jistým odstupem času nejsou ve vztahu k osobní pohodě nejpodstatnější. Dobré vztahy k druhým lidem jsou podmínkou, nikoliv zárukou osobní pohody. Odolnější bývají aktivnější, ne tedy pasivní lidé.

Charakteristiky mj. odpovídají obrazu o člověku, jenž se po vážném onemocnění zapojí do pacientské organizace. Neuzavírá se sám se svým trápením. Je schopen hovořit o svých prožitcích.

Netvrdím, že jsem odhalil jednu z příčin rakovinného bujení. Důsledky stavu mohou být odlišné. I podobnost popsaných prožitků u různých žen může být náhodná. Nejde pouze o rakovinu. Mnohé fyzicky zdravé ženy vyhledávající pomoc psychologa prožívají psychické stavy odpovídající bodu 1 až 5, ve chvílích pesima až 6. U mužů jsem si podobného fázování nevšiml.

Žena, která se takříkajíc najde v rámci chování zmíněného v uvedených osmi bodech, neprohloupí, pokud nezanedbá preventivní prohlídky a věnuje se mj. i samovyšetření prsů.

Dlouhodobý stres značně ovlivňuje míru spokojenosti, fyzického i psychického zdraví. Negativně působí na imunitní systém. Zmíněný stres není „prokletím sudiček“. V lidských silách bývá jej řešit – přiměřeně a včas. Přesněji čím dříve, tím lépe.