Nenarozené dítě z 3D tiskárny upoutává pozornost k nové technologii

Japonská forma na sebe upozorňuje poněkud morbidně vyhlížejícími modely embryí. Záměr je ale jiný. Technologie nabízí zatím netušené možnosti využití v oblasti medicíny.

Japonsko je zemí zaslíbenou technickým hračkám, a to i když jde o poněkud kuriózní aplikace. Po robotickém psíkovi nebo softwarovém dítěti Tamagoči nyní přichází nabídka nenarozených dětí vytištěných na 3D tiskárně.

Model nenarozeného dítěte vyjde draho

Už dnes si zájemce mimo Japonsko může doplňovat rodinné album třeba o snímky nenarozeného dítěte získané pomocí ultrazvukového vyšetření. Možnosti, jak vlastním dítětem obtěžovat známé, se tím však nevyčerpávají. Nyní lze zajít dál: absolvovat zobrazení magnetickou rezonancí a výsledek si pak nechat vytisknout na 3D tiskárně. Vyjde to jen na 100 tisíc jenů, tj. asi 23 500 Kč. Jak v této souvislosti ironicky poznamenává britský server The Register, který informaci přinesl, z nabídky firmy Fasotec není jasné, jak se bude platit za dvojčata.

Čtěte téma: Bude méně dvojčat ze zkumavky. Pomůže software

Výsledkem tisku je jakási soška zapuštěná do jinak zbarveného polymeru, působí to celé – jak jinak – dost morbidně a nechutně. V Japonsku se může stát, že takové modely budou lidé i různě chovat, oblékat, přebalovat a jinak opečovávat, třeba aby se tzv. připravili na dítě skutečné.

Samozřejmě celou myšlenku lze podobným způsobem dále rozvíjet. Sošky dětí by mohly posloužit v nějaké protipotratové kampani, samozřejmě lze takto demonstrovat všelijaké deformace a podobné „kuriozity“ (namísto současných biologických chuchvalců v lihu/formaldehydu).

Embrya mají zejména upoutat pozornost

Japonská společnost Fasotec službu nazvanou Form of Angels ovšem nabízí s jiným záměrem. Především chce získat publicitu pro své hlavní podnikání, tedy kombinaci zobrazovacích medicínských metod s 3D tiskem. Potenciálně se zde otevírá obrovský trh.

Na takto vytištěných modelech by se prý lékaři mohli radit před operací, nebo si plánované chirurgické zákroky rovnou zkoušet nanečisto. Například „oskenovaná“ a následně vytištěná játra dokáží prý kvůli rozdílným vlastnostem zdravých a rakovinných buněk zaznamenat, jak přesně tkání prorůstá nádor. Technologie by se mohla uplatnit v plastické chirurgii nebo stomatologii. Obecně si lze představit, že 3D modely by mohly najít využití i tam, kde se dnes při medicínském a jiném výzkumu používá testování na zvířatech nebo lidských mrtvolách. Pro vegetariány z etických důvodů se zase nabízí možnost si tisknout steaky.

3D budoucnost medicíny

Možnosti využití 3D tisku v medicíně jsou ale podstatně širší. V letošním roce se např. takto podařilo vědcům z belgické University of Hasselt vytisknout první kompletní model 3D čelisti. Byla vyrobena z titanového prášku a krycích biokompatibilních látek, přičemž výsledkem byl materiál, který již organismus přijal.

Jinak podobné techniky prozatím počítají spíše s tím, že se 3D tiskárny vyrobí jakési lešení, které se v laboratoři nechá prorůst pacientovými kmenovými buňkami a implantuje se až v této podobě – přičemž původní kostra se někdy v celém procesu i rozpustí, respektive ji množící se buňky „sežerou“. Takto se na Washington State University loni podařilo vypěstovat náhražku kosti nebo podpůrné prostředky pro léčbu osteoporózy, ještě staršího data jsou pak menší kůstky, např. prstů. Implantát přitom dokonce nemusí jen nahrazovat přirozenou funkci, ale ještě ji vylepšovat – kost bude třeba pružnější a pevnější. Pak už de facto nejde o medicínu, ale o tzv. augmentaci. Tyto postupy nejsou přitom nijak futuristické, řadu z nich lze realizovat nejen v nějaké hi-tech laboratoři, ale i na komerčně dostupných modelech 3D tiskáren.

Mimochodem není třeba se omezovat jen na kosti lidské. Krom veterinární medicíny se (coby další kuriozita) zkouší i tisk dinosauřích kostí. Vědci si pak s nimi můžou různě hrát a testovat, jak obří kolosy třeba chodily a běhaly; původní fosílie jsou přirozeně příliš vzácné na to, aby se daly jen tak lámat.

Kromě kostí se dnes experimentuje s 3D tiskem náhražek kůže, který by se mohl uplatnit při léčbě popálenin a ran. Tento výzkum financuje i americké ministerstvo obrany a plánuje nasazení techniky přímo v terénu. Pomocí laserového snímání by mělo být možné rychle zjistit, jak je rána hluboká a kolik vrstev buněk by tedy měla náhražka obsahovat.

Vizí budoucnosti je naplnit zásobník 3D tiskárny přímo živými buňkami různého typu a dokázat z nich sestavit funkční orgány použitelné např. při transplantacích. K tomu ještě zbývá mj. vyřešit tvorbu cévního systému, tj. nechat ve vznikající tkáni duté kanálky, do nichž by nenapadaly buňky z boku a vyšších vrstev. I zde však existují některé nadějné postupy, třeba vytvořit cévy v první fázi nikoliv duté, ale vyplněné cukrem.

Výzkum medicínského využití 3D tisku probíhá i v ČR, konkrétně na Vysokém učení technickém v Brně. Více: Na bolest čelistního kloubu s 3D tiskárnou