Majitel nekuřácké restaurace: Vyhodil jsem popelníky a tržby jsou v plusu

Petici STOP kouření ve veřejných prostorách podepsalo již na sto patnáct tisíc lidí. Většina občanů, a jsou zastoupeni i samotnými kuřáky, by si podle průzkumů přála, aby Česká republika následovala další země Evropské unie a zakázala kouření v restauracích. Nic se ovšem neděje. Ti, kteří by to mohli ovlivnit, se zabývají jinými, zřejmě důležitějšími otázkami, jako je například téměř rok dlouhá volební kampaň. Nedělám si iluze, že by se po volbách něco změnilo. Tabáková lobby je mocná a peněz má dost.

Přesto nikdo nebrání majitelům restaurací, aby si ji označili nálepkou „nekuřácká“,a opravdu každým rokem několik zařízení změní status. Vloni na podzim se k nim přidal i vršovický Neklid. Jeden z majitelů, Petr Slabihoudek, nám v rozhovoru prozradil, jak je to se zmíněnými tržbami v nekuřáckých hospodách.

V České republice je evidovaných méně než tisíc nekuřáckých restaurací. To není zrovna mnoho?

Bavil jsem se o tom s kamarádem, který má rovněž nekuřáckou restauraci. Majitelé se nejspíš bojí, že přijdou o zákazníky.

Neklid byl ještě nedávno kuřáckou restaurací. Co vás vedlo k tomu „vyhodit“ popelníky?

Ještě předtím, než jsme Neklid otevřeli, zvažovali jsme, že budeme nekuřáckou restaurací, ale nebyli jsme si jistí. Báli jsme se, že hned na začátku odradíme některé potenciální návštěvníky. Troufli jsme si to změnit až ve chvíli, kdy jsme se stali zavedenou restaurací, do které lidé chodí hlavně na jídlo.

Pochopitelně i tak jsme měli jisté obavy. Nevěděli jsme, kolik zákazníků odradíme a kolik jich naopak přilákáme. Důvodů ke změně byla spousta, jednak jsme chtěli, aby k nám lidé chodili spíše na jídlo, než jen na pivo. Změnu ocenil i personál, který musel být celý den v zakouřeném prostoru. Důvod byl i ekonomický – pokud se v restauraci kouří, musí se více větrat, což se odrazí na spotřebě energií.

Některé restaurace mají pouze oddělené kuřácké a nekuřácké zóny. O tom jste neuvažovali?

Zpočátku jsme měli jeden nekuřácký salonek, což v podstatě nefungovalo. Navíc mi to přijde polovičaté. Stejně tak nejde používat jeden prostor chvilku jako kuřácký, chvilku jako nekuřácký. Kouř se jen tak nevyvětrá.

Jak reagovali vaši klienti? Měli jste třeba nějakou negativní reakci?

Několik zákazníků to samozřejmě odradilo, nicméně bych řekl, že teď, když se oteplilo, tak se postupně vracejí. Stalo se nám, že nám odřekla rezervaci větší skupina, která si chtěla pronajmout celou restauraci na vánoční večírek. Paní řekla, že to vezme pouze v případě, že se tu bude smět kouřit. Řekli jsme, že to jim neumožníme.

S kuřáky však pochopitelně počítáme a máme pro ně venku popelníky, nicméně ne každému se chce v zimě na mráz.

Pokud bych se měl podívat celkově na počty zákazníků, tak jsme spíš zaznamenali nárůst.     

Kuřákům nevadí chodit ven?

Kuřáci si naopak chválí, že je to vlastně víc socializuje. Venku na cigaretě se dají do řeči s někým od vedlejšího stolu, s kým by se jinak do kontaktu vůbec nedostali.

Teď k té zásadní otázce, které se tolik majitelů restaurací bojí – co tržby, změnilo se něco?

Jak už jsem řekl, více lidí k nám teď chodí na jídlo. Víkendy patří rodinám s dětmi. Tržby jsou spíš v plusu.

Zákaz kouření ve veřejných prostorách, tedy i v restauracích, si podle průzkumů přejí tři čtvrtiny obyvatel České republiky. Proč si myslíte, že naše země nenásleduje ostatní státy Evropské unie a nezakáže kouření v restauracích?

To nedokážu posoudit. Tabáková lobby? Poslanci se každopádně bojí udělat krok správným směrem. Majitelé restaurací jsou v situaci, že se bojí udělat změnu sami za sebe. Sami jsme nejprve vyčkávali, zda se zákon nezmění tak jako v okolních zemích. Stát se nekuřáckou restaurací by pro nás bylo jednodušší. Zákon se nezměnil, tak jsme museli podstoupit větší riziko a teď nelitujeme. Domnívám se, že je pro nás spíš výhoda, že tady v okolí není další nekuřácká restaurace.

Pokud byste mohl něco vzkázat majitelům restaurací, bylo by to tedy: „Zůstaňte dál kuřáckými, aby nám nerostla konkurence.“

(Smích) To určitě ne. Řekl bych jim, aby se toho nebáli, ale chápu, že je to těžké rozhodování.