Ještě před dvaceti lety by bylo nemyslitelné, aby se ženy hrdě hlásily k tomu, že děti mít nikdy nebudou. Bylo to jednoduché: škola, svatba, děti, vnoučata. A pak teprve začal „svobodný“ život. Teď je to opačně a řada žen přiznává: Děti nechci! Důvody? Dobře rozjetá kariéra a neochota přizpůsobovat život někomu dalšímu.
„Moje matka rodila poprvé ve třiatřiceti a byla v porodnici s dívkami, které byly o třináct let mladší,“ vzpomíná dvaatřicetiletá Karolína, která je sama bezdětná a intenzivně se věnuje práci lektorky angličtiny a překladatelky na volné noze.
„Děti mi do mé životní koncepce tak trochu nezapadají. Svoji budoucnost vidím v práci, cestování a poznávání. Práce mě baví a svoji pozici jsem si musela ze začátku tvrdě vybojovat,“ říká sympatická vysokoškolačka. „Po škole jsem začala hledat zaměstnání, ale už tehdy jsem se setkávala s otázkou, zda mám děti. Bylo mi jasné, kam tím zaměstnavatelé míří.“
Karolína patří k ženám, které v dětech nevidí hlavní smysl svého života. „Nikdy jsem se nevrhala ke kočárkům jako moje kamarádky. Není to tak, že děti nemám ráda, baví mě si s nimi hrát, povídat si, ale to je tak vše. Nechápu ženy, které se dokáží pro dítě obětovat,“ vysvětluje.
Dobrovolná bezdětnost, pro níž se v anglicky mluvících zemí používá termín childfree (child – dítě, free – svobodný) se v posledních letech v České republice zvyšuje především u vysokoškolaček. Z sčítání lidu z roku 2001 vyplynulo, že u ročníků 1975 nemělo v řadách vysokoškolaček dítě 88,5 % žen. Mezi bezdětnými vysokoškolačkami dominují především právničky a politoložky.
Dobrovolná bezdětnost ale není pouze fenoménem posledních let. Stačí nahlédnout do doby první republiky, kdy se například řada slavných hereček rozhodla nemít děti a věnovat se kariéře. Bezdětné dříve zůstávaly také učitelky nebo vychovatelky. Nemít děti bylo běžné rovněž pro chudé rodiny v 19. století.
Podle sociologů je jedním z důvodů dobrovolné bezdětnosti změna hodnot, která přišla společně s rokem 1989. Mladí lidé touží cestovat, studovat a pracovat na své kariéře. Založení rodiny pro ně často znamená omezení a pokles životní úrovně, na níž jsou zvyklí.
Máte pochopení pro ženy, které se rozhodly nemít děti?
Svou roli u mladých párů hraje také ekonomická nejistota. „Ekonomické důvody patří mezi legitimní okolnosti, které ovlivňují rozhodování žen o rodičovství. Žije-li žena sama v ekonomické nejistotě, bylo by asi hazardem přivést do ní dítě,“ vysvětluje psycholog Zbyšek Mohaupt.
Podle Zbyška Mohaupta je jedním z hlavních motivů bezdětnosti žen chybějící vhodný partner, který by zastal roli otce. „Někdo, v kom může žena spatřovat jistotu a důvěru pro období těhotenství, porodu a výchovy dítěte,“ upřesňuje psycholog.
To potvrzuje i pětatřicetiletá Hana. „Nikdy jsem si nemyslela, že budu tolik toužit po dítěti. Asi tak do třiceti mě naplňovala práce, zábava, kamarádi. Ale pak přišel takový zvláštní zlom. Jenže nemám partnera. Přemýšlím proto, že bych se stala svobodnou matkou.“
Dalším důvodem, který vede k bezdětnosti, je podle Mohaupta propásnutí vhodné životní etapy. „Jakmile si pevně zvykneme na luxus párového soužití, bez zátěže starostí o děti, trvalé péče a pozornosti o ně, obtížně si připouštíme přechod k menšímu pohodlí,“ doplňuje psycholog.
Lidé, kteří jsou zvyklí žít bez dětí, jsou novým cílem obchodníků. Zejména v USA se začínají objevovat restaurace nebo obchody s nápisy „childfree“, v nichž má zákazník jistotu, že ho nebude rušit křik dětí.
Rozhodnutí ženy, zda na svět přivedou potomka, je čistě osobní záležitostí. Přesto je dobrovolná (a vlastně i nedobrovolná) bezdětnost vnímána společností stále jako stigma. Intenzivnímu nátlaku jsou vystaveny především mladé ženy na vesnicích a v menších městech. Také ze strany příbuzným může být vyvíjen určitý nátlak.
„Matka mi pořád připomíná, že až budu stará, tak budu mít alespoň děti,které se o mě postarají. Kdo však zaručí, že mě stejně nešoupnou do domova důchodců? Nebo se třeba neodstěhují někam do ciziny,“ říká Karolína. Přiznává však, že ze stáří a samoty má občas strach. „Přijde mi ale divné porodit dítě jen kvůli tomu, aby se pak o mě staralo,“ dodává.
Zbyšek Mohaupt poukazuje na to, že rozhodování zda mít nebo nemít dítě, je spíše proces a zrání. Rozhodování o tak závažném kroku, jako je pořízení dítěte, nějakou dobu trvá a žena se k němu může vracet a „aktualizovat ho“ podle situace. „Mám ze své praxe zkušenost se ženami, které se rozhodly pro dočasnou, tzv. otevřenou bezdětnost s tím, že za čas uvidí. Podobně znám případy žen, které postupně k rozhodnutí o vlastní bezdětnosti dozrály (i se svým partnerem). Je opravdu zcela výsadní právo každé ženy mít či nemít dítě, i když ji společenství mohutně tlačí k rodičovství,“ dodává psycholog.
O zdravý životní styl a výživu se zajímá soukromě i profesně. Ráda ochutnává dobrá jídla v restauracích, experimentuje při vaření, pěstuje vlastní zeleninu a bylinky. Píše blog o jídle www.cojime.cz.
Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.
Vitalia.cz (www.vitalia.cz), váš průvodce zdravým životem.
Copyright © 2009 – 2012 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Powered by Linux. Vitalia.cz využívá zpravodajství ČTK.
