Nadměrná mateřská péče škodí zdraví

Moje články o vlivu rodinných vztahů na zdraví dětí mají velký ohlas. Rodiče malých pacientů mne bombardují maily: Umíte vyléčit noční pomočování? A co oslabenou imunitu? Opakované infekce? Alergie? Autoimunitu štítné žlázy? Umíte to bez léků? Jakou máte úspěšnost?

Řada ohlasů přišla i na poslední článek publikovaný na serveru Vitalia.cz: Cukrovka prvního typu, autoimunita a záhada vnějších faktorů. Všem tazatelům tímto sděluji:

Nemám žádné zázračné diagnostické ani léčitelské schopnosti. Pacientům se snažím vysvětlit nemoc v souvislostech života, nemoci dětí v souvislostech vztahů rodiny. Nijak přitom nezpochybňuji poznatky moderní medicíny, ani potřebnost užívání léků. Statistiky si nevedu. Předpokládám, že počty uzdravených nebudou příliš vysoké. Výsledný efekt totiž závisí především na tom, jak brzy a jak dobře pacient nemoci porozumí, na jeho aktivním přístupu, práci na sobě.

V případě dětí pak na ochotě řešit rodinnou situaci, změnit postoje a chování rodičů. To je mnohem těžší než chodit s dítětem po lékařích a podávat mu předepsané léky. Jen málokdo je schopen takové sebereflexe jako matka osmileté Miriam.

Její mail publikuji s laskavým svolením a s největším potěšením. Pro inspiraci mnoha dalším rodičům.

Vážený pane doktore!

Koncem srpna to bude rok, kdy jsme měli možnost poznat Vás osobně při konzultaci zdravotního stavu naší, tehdy osmileté, dcerušky Miriam. Přijeli jsme do Hnízda zdraví z Nového Jičína na severní Moravě. Mia, jak jí říkáme, měla od tří let neustále problémy se záněty močových cest, které propukaly až do zánětů ledvin, se šílenými bolestmi a horečkami. Byli jsme zoufalí. Vyzkoušeli jsme snad úplně všechno, od klasické medicíny, homeopatik, bylinných tinktur, babských rad… vše s krátkodobým efektem.

Už jsme opravdu nevěděli, co děláme špatně, jak jí máme pomoct. Mia je statečná, veselá a moc citlivá holčička. Nesměli jsme prakticky nic. Zakazovali nám koupat se, běhat, každý měsíc kontroly moči, CRP, pořád hlídat. Poslední ataka ledvinového zánětu byla v červenci loňského roku. Den ze dne jsme skončili na infúzích v nemocnici. Bylo to strašné, zánět nechtěl ustoupit, Miriamka byla vysílená velkými dávkami a kombinacemi různých léků. Když jsem seděla v nemocnici u její postýlky, napadlo mě, že bychom se objednali k Vám. Četla jsem některé Vaše knihy, sleduji, když jste v rozhlase či televizi. Paní recepční nám nabídla termín nečekaně brzy, už 31. 8. 2015.

To, co následovalo u Vás, si budu pamatovat do konce života. Konzultace proběhla v milé a přátelské atmosféře. Co mě dostalo, byl Váš přístup k dceři. Tak krásný, milý, řekla bych partnerský, bez afektu…. Poté jste hovořil se mnou a vše Vám bylo jasné. Vaše slova o tom, že mám normální, zdravé dítě a že ji mám nechat žít, ve mně budou rezonovat, dokud budu při smyslech (a možná i pak). V autobuse cestou na nádraží jsem moc plakala. Došlo mi tolik, ale tolik věcí.

Houby. Kecy. Díky

Než jsme jeli k Vám, moje maminka mi často říkala, ať ji tolik nekontroluji, co na ní pořád vidím. V červnu 2015 mi zemřel tatínek, týden po pohřbu Mirinka skončila na infúzích. Měli překrásný vztah. Naše stupidní hádky s manželem. Vždy onemocněla. Moje profesní záležitosti, vše přebírala na sebe. Já to vše věděla, znám to sama od sebe, jakmile se mi něco děje, nemůžu to rozdýchat a okamžitě se mi rozjede astma. Marek Herman ve své knize Najděte si svého Marťana říká, že děti jsou nemocnice rodiny. Já to věděla, ale… Byla jsem příliš opatrná na všechno, co se kolem ní dělo. Až jsem ji tou péčí dusila. To, jak jste mi řekl, že si mám najít psychiatra, byla pro mě opravdu facka! Já? Já, která jsem vytrénovaný krizový intervent? Já, která všem radím a všem pomáhám? Houby. Kecy. Díky Vám jsem pochopila. Díky.

Vážený pane doktore. Od návštěvy u Vás je Miriamka bez potíží! Občas nějaká rýma, běžná viróza chycená ve škole. Dokonce má za sebou i plavecký výcvik se školou! Ani jedno pokažené čůrání, žádná E. colli, Klebsiela, nic. Přestala jsem čichat k čůránkám, občas dáme brusinkový sirup, spíše na chuť, ale to je vše. Celé léto se normálně koupala – bazén, přehrada, venkovní sprcha, termální bazény, tobogány… A nic! To jsme od jejích tří let neznali. Zato známe líné neděle, od rána s holým zadkem v gumákách, venku až do západu slunce, lovení kobylek a chroustů, anděly ve sněhu na naší veliké zahradě, daleko od města a organizované zábavy.

Děkuji Vám za hodinu Vašeho času, který nám, celé rodině, změnil způsob myšlení, vnímání a bytí. Děkuji, že jste nám ukázal, že máme přestat vyrábět pacienta ze svého dítěte. Děkuji, že jste mi uštědřil tolik potřebnou a zároveň krásnou životní lekci a pomohl mi tak sejít z chodníčku, po kterém chodí ty dokonalé matky.

Přeji Vám, ať z Vaší ordinace odchází více lidí, kteří pochopí…

Mirka, Daniel, Miriamka a Zuzanka Michálkovi

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 8. 2016 9:33