Na tripu s LSD

Na duben připadají hned dvě výročí vztahující se k LSD. Dnes je tomu 67 let od objevení jeho účinků. A předloni v dubnu zemřel ve věku 102 let jeho objevitel A. Hofmann.

Většina velkých objevů lidstva vzbuzuje zasloužený obdiv a nadšení, některé ale spíše rozpaky: např. vynálezy zbraní. V případě objevu nejúčinnější drogy známé pod zkratkou LSD je to tak půl na půl: droga má dodnes své nadšené zastánce i odpůrce.

Říká se, že zkušenost je nejlepší škola, ale v případě užívání drog bude určitě lepší, když se namísto vlastních pokusů raději poučíme od těch, kdo s drogou experimentovali namísto nás.  

Na vlastní ústa

Následující zkušenosti jsou poskládány z vyprávění lidí, kteří experimentovali s LSD nebo s lysohlávkami, jež obsahují velmi podobnou látku:

lsd

„Jako chemik jsem si vyrobil velmi kvalitní LSD, které je běžnému laikovi nedostupné. Dobré LSD poznáte tak, že uprostřed tripu slyšíte v jednom okamžiku zvuk, jako by zvonily zvony. Taky že jsem je slyšel. S LSD je to úplně jiné než s marihuanou nebo s alkoholem, které pouze zkreslují váš způsob vnímání. S LSD jako by vám někdo vložil do mozku odlišný programový vzorec, který ho přepne na úplně jiný program. Po několika experimentech jsem si říkal: který způsob vnímání je vlastně ten pravý – ten běžný, nebo ten s LSD?" 

"Čas se strašně zpomaloval, jako byste se dívali na hodně zpomalený film, hodinová cesta vlakem nám připadala jako celodenní. Když jsme na tripu s kamarádem poslouchali hudbu, znělo to jako zpomalená deska s melodií rozloženou takřka na tóny. Skládat muziku nám tedy nešlo, ale můj kamarád namaloval jeden obraz, který je celkem zajímavý a má dost syté barvy. Vidění jsme měli strašně zostřené, v očích jakoby mikroskopy, chloupky na ruce mi připadaly jako prales. Úplně se nám měnily chutě, hrozně nám chutnala lízátka, nakoupili jsme si jich spousty a nemohli se jich nabažit. Pivo chutnalo jak voda, vůbec jsme ho necítili. 

Když  účinek drogy vyprchal – bylo to náhle v jednom okamžiku – tak jsem naráz ucítil i to pivo vypité před pár hodinami. Když si LSD chcete užít, měli byste mít u sebe jednoho střízlivého člověka, který by vás hlídal. Příjemné stavy se totiž strašně umocňují, podíváte se na oblohu a vidíte nádherné obrazy, ale platí to i pro depresivní stavy – pociťujete je desetinásobně silněji a pokud do nich upadnete, potřebujete mít kolem sebe někoho, kdo by vás z nich vytáhl. My jsme ho neměli, a to může být nebezpečné. Měli jsem u sebe i pilulku, která účinek drogy okamžitě zruší – to kdyby byl nějaký problém – ale v opojení jsme ji vyhodili. Když jsme byli na tripu, lidi to na nás nepoznali, vypadali jsme jenom jako lehce opilí, kdyby se nám podívali do očí, uviděli by rozšířené zorničky.“ 

„… zkušenost s lysohlávkami mi umožnila vidět věci pod jiným úhlem. Nový pohled jsem si přenesl do svého běžného života. Jako angličtinář teď učím úplně jinak, umím vidět věci více z pohledu studentů, vnímám nové souvislosti, které bych bez zkušenosti s houbičkami neviděl…“ 

Čtěte téma: O lahodném nikotinu

Oblíbené rčení praví „kolik závislostí máš, tolikrát jsi člověkem“. Důležité ovšem není jen množství samo o sobě, ale i originalita, s níž si své zlozvyky volíme… 

Hlas pro: JXD o přínosu LSD

LSD si vyzkoušel i známý český novinář a reportér Reflexu Jiří X. Doležal.

JXD

Kdy jste experimentoval s LSD?

První zkušenosti mám někdy z let 1993–1994, poslední experimenty s halucinogeny datuji někdy kolem let 2000–2001. Co jsem dosáhl plné dospělosti, po 33, už tak hluboké regrese nevyhledávám, už je mám prozkoumané a odpovědi na ty otázky, které umějí zodpovědět, už díky nim znám. Přiznávám však, že LSD jsem měl ve formě tripu, papíru, jen asi třikrát, a nebyl jsem z něj úplně nadšen, je příliš hranaté a kostrbaté. Když už jsem halucinogeny užíval, měl jsem mnohem radši psilocybin (je ve srovnání s LSD kulatější, oblý, vláčný a vlídný, prostě přírodní), a experimentoval jsem i s himálajským DMT medem či salvinorinem v extraktu Salvie divinorum (ten je nejděsivější).

Timothy Leary nazývá svou zkušenost s LSD jako „největší náboženský zážitek svého života“.  Změnil i vám tenhle zážitek pohled na svět? Prožil jste pod jeho vlivem nějaký druh konverze, uvědomil jste si něco nového?

Strašně mě mrzí, že nemám tolik důslednosti, abych si vyhledal tenhle citát v originále a podíval se, jaký zážitek s tím měl Leary vlastně spojený. Ono totiž LSD naprosto nesouvisí s náboženstvím (s tím souvisejí církve), ale s Bohem, s Věčností, s transcendencí či chcete-li s dharmou, věčným řádem věcí. Ano, halucinogeny, přesněji rozpuštění ega, které umějí navodit, jsou odpovědí na mnoho existenciálních a transcendentních otázek, především stran pozice a významu vlastního ega v rámci celé reality.

(Pozn. aut.: Zmíněný citát se mi v originálním znění nepodařilo najít, nicméně např. 75 % z 200 duchovních, kterým Leary drogu podal, mluvilo doslova o „největší náboženské zkušenosti svého života“. V roce 1966 Leary ve snaze legalizovat užívání drogy založil League for Spiritual Discovery, náboženství prohlašující LSD za svou svátost.) 

Myslíte, že LSD přinesla světu více škody nebo užitku? 

Hodnotová revoluce spojená s hnutím hippies a bezprostředně navázaná na psychedelickou zkušenost umožnila explozivní nárůst diverzity naší civilizace, skokový nárůst tolerance a zcela zásadní navýšení individuálních svobod. Lze ji proto – v souladu s očekáváním T. Learyho – nazvat jako jednu z podmínek začátku postmoderní cyberkulturní reality.

Speciál: Marihuana jako lék i jako droga

Posledních dvacet let se revoltující mladí vymezují proti svým alkohol pijícím rodičům marihuanou… 

Hlas proti: LSD = útok na rozum

5 důvodů, proč nehledat existenciální odpovědi a duchovní zážitky pomocí LSD:

  1. Drogy jako cestu k duchovnímu seberozvoji odmítá většina duchovních tradic. Mystická zkušenost není něco, co si můžeme koupit jako exotický výlet. Např. buddhisté naopak usilují o dosažení osvícení pomocí růstu v bdělosti a koncentrace mysli a odmítají všechny látky, které snižují bdělý stav mysli, přísnější z nich se dokonce vyhýbají i tlumícím lékům. Pokud některé kultury přece jen užívají drogy k navození extatických stavů (např. Indiáni peyot), jedná se pouze o látky přírodní (méně škodlivé) a jejich užívání je zasazeno do rámce věroučného i kulturního systému, který s nimi umí zacházet.
  2. Masivní dávky LSD uměle chemicky navozují nedobrovolnou duševní vyšinutost, při níž je vědomá mysl donucena k bezmocnosti. Jedná se o násilný útok na psyché a na celý organizační rámec, který nám umožňuje existovat jako rozumné bytosti.
  3. V souvislosti s účinky silných dávek drogy se hovoří o „smrti a zrození  ega“. Co to znamená? Vědomí zničeno „umírá“, následuje jeho znovuzrození, při němž se uživatel drogy usiluje vynořit  z dimenze, která mu není vlastní. Vědomí je napadeno ve svých základech. Pociťovaná transcendence se vztahuje k psychickému zrození nové osobnosti ze zdrojů a smrti osobnosti dřívější. Užít LSD za účelem znovuzrození ega je jako spálit si zdravou kůži jenom proto, abychom se po čase mohli radovat z kůže nově narostlé. Přes všechnu transcendentní radost, kterou pociťuje nové ego, a která je přirozenou radostí ze zrození, však přetrvává  strach ze zániku, ze kterého se nové ego zrodilo. Od této zkušenosti už fyzický svět nikdy nebude budit takovou důvěru jako dřív.
  4. Útok vůči vědomí nepřichází z vnějšího světa, s nímž máme zkušenosti (války, přírodní katastrofy), ale z vnitřního světa, z bojiště, na nějž nejsme zvyklí, a naše vnitřní já, které je za normálních okolností naším spojencem a poskytuje nám pomoc v krizích, se nyní mění v našeho nepřítele.    
  5. Ten, kdo je ochoten podstoupit „rozpuštění svého ega“ uvedeným způsobem, prokazuje, že si necení své vlastní identity (kterou tak ochotně obětuje), nedůvěřuje své schopnosti nalézat Absolutno v přirozeném rámci své existence a nejedná v souladu s moudrostí přirozeného řádu, ve kterém žije. 

Osobnosti LSD

lsd

Albert Hofmann – chemik. Po náhodném požití (olíznutí konečků prstů) objevil 16. dubna 1943 psychedelické účinky LSD: „Měl jsem pocit, jako bych se rozkládal zaživa. Vstoupil do mě démon, posedl mé tělo, mysl a duši. Vyskočil jsem, řval z plných plic a snažil se od něj osvobodit, ale po chvíli jsem se zhroutil a jenom bezmocně ležel na pohovce.“ 

A. Hofmann odmítal celosvětovou prohibici LSD, ale uznal, že jeho objev, který nazýval „problémovým dítětem“, může být v nepovolaných rukách nebezpečný: „Tuto substanci jsem vyrobil jako lék. Není mou chybou, že ji lidé zneužili.“ Na své přednášce k 50. výročí objevu prohlásil: „Musíme poznávat našima vlastníma očima, prožívat všemi našimi smysly s otevřenou branou vnímání svět takový, jaký skutečně je, nekonečný, podivuhodný, zázračný, právě nyní a právě teď.“ Zemřel ve svých 102 letech 29. dubna 2008.

lsd

Kontroverzní a pronásledovaný spisovatel a psychedelický guru Timothy Leary. Také díky němu se LSD stalo oblíbenou drogou kulturní scény konce 60. a začátku 70. let. „Osm hodin na houbách rozšířilo mou mysl  a vědomí více než 15 let studia klinické psychologie.“ Z vědce se stal zapálený zvěstovatel. Když v roce 1963 objednal jménem Harvardské univerzity milion dávek LSD, byl z Harvardu okamžitě vyhozen.

Jiří X. Doležal doporučuje všem, kteří jsou toho schopni, aby nebrali žádné drogy, včetně legálních (alkohol). Těm, kteří drogy brát chtějí, doporučuje, aby začali a skončili s lehkou drogou marihuanou. „Drogy jsou svinstvo. Jakékoliv. Optimální život je život zevnitř. Život bez potřeby umělého vyvolávání nálady, umělého hledání impulzů…“ píše mj. v knize Marihuana.

Účinky psychedelik:

  • ruší filtry v mozku a zostřují tak vnímání, zesilují účinek vjemů pozitivních i negativních
  • oslabují a ruší hranice ega
  • mohou vést ke stavům podobným psychickým chorobám
  • při jejich užívání je důležitá úloha průvodce
  • hodně záleží i na vnitřním naladění člověka a nastavení jeho okolního prostředí
  • psychedelická zkušenost je výrazně osobní, není stejná pro všechny
  • „trip“ trvá 5–8 hodin, může ale trvat i déle
  • LSD není návykové

LSD v Česku a Československu

„Dovoz a distribuce LSD na české drogové scéně byly v roce 2009 zaznamenány minimálně, což ovšem neznamená, že by se tato droga v tuzemsku nevyskytovala. Již se však neobjevuje v takové míře, jako tomu bylo před několika lety. Halucinogenní drogy jsou na domácí scéně spíše zastoupeny „houbičkami“, konkrétně se jedná o tyto houby: lysohlávka (Psilocybe), kropenatec (Panaeolus), vláknice (Inocybe), límcovka (Stropharia), čepičatka (Conocybe) a jiné.“
Ze zprávy Národní protidrogové centrály 

O popularitě LSD v Československu svědčí, že jsme vedle Švýcarska byli jedinou zemí, která tuto drogu sama začala vyrábět. V roce 1961 látku syntetizovali v pražském Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii, od roku 1963 se začala vyrábět v závodech Spofa v Komárově u Opavy (dnešní TEVA). Výroba pokračovala i dlouho po tom, co LSD většina států světa zakázala. Teprve v roce 1974 došlo k úplnému zákazu psychedelik i u nás a byla nařízena jejich likvidace – ampulky s drogou se pálily v kamnech.

Den objevu

Z knihy A. Hofmanna: LSD – mé problémové dítě (zdroj: www.jergym.hiedu.cz)

16. dubna 1943 jsem byl donucen přerušit své laboratorní práce zhruba v polovině odpoledne a odejít domů, protože jsem pociťoval neobvyklý neklid provázený mírnou závratí. Doma jsem si lehl a upadl do nepříjemného stavu podobnému intoxikaci, projevujícím se extrémně podnětnou představivostí. 

lsd

Když jsem zavřel oči, (denní světlo bylo velmi nepříjemně ostré a jasné), ocitl jsem se ve stavu podobnému snění, projevujícím se nepřetržitým tokem představ fantastických výjevů zobrazujících se s neobyčejnou intenzitou a projevujících se kaleidoskopickou hrou barev. Po dvou hodinách tento stav zmizel. Celkem vzato se jednalo o pozoruhodný zážitek s rychlým počátkem a velmi neočekávaným průběhem. Zdá se, že byl způsoben nějakými vnějšími toxickými vlivy a dávám je ve spojení s látkou, se kterou jsem pracoval, tartrát diethylamidu kyseliny lysergové.

Mé okolí se okamžitě začalo přetvářet do děsivých podob. Vše v místnosti vířilo a familiárně známé předměty a věci nabývaly groteskně hrozivých tvarů. Nepřetržitě se pohybovaly, jako by byly poháněny nějakým skrytým neklidem. Žena, kterou jsem takřka nepoznal, mně podala mléko, v průběhu večera jsem vypil více než dva litry. Nejevila se mi vůbec jako paní R., ale jako zlovolná, vychytralá čarodějnice v barevné škrabošce.

Ještě horší nežli tyto démonické transformace okolního světa byly proměny, které jsem pociťoval uvnitř svého já. Každé použití mé vůle, každý pokus ukončit tento rozpad okolního světa a rozklad mého ega byl provázen zřetelným neúspěchem. Démon, který mě přepadl, se usadil v mém těle, mysli i duši. Vyskočil jsem a zařval, chtěje se osvobodit, ale klesl jsem bezvládně zpět na pohovku. Látka, se kterou jsem chtěl provádět pokusy, mě porazila. Démon opovržlivě ovládl mou vůli. Hrozně jsem se bál, že jsem se zbláznil. Byl jsem vržen do jiného světa, jiného místa, jiné doby. Mé tělo se zdálo být bez života, bez citu, cizí. Byl jsem mrtev? Tenkrát jsem věřil, že jsem mimo něj, zřetelně jsem se cítil jako vnější pozorovatel celé tragédie stavu vlastního já.

Neočekávaně působivě jsem prožíval každičkou maličkost. Zaznamenával jsem, že obrovská část mého života byla zahrnuta do několika málo hodin a pociťoval jsem nutkání pokus zopakovat.

Čtěte téma: Na ideální drogu se teprve čeká

Jaké požadavky by měla splňovat látka, která by vystrnadila současné, nedokonalé drogy?

Foto – ilustrační foto: agentura SXC; J. X. Doležal (Reflex): Tomáš Třeštík; Albert Hofmann: repro z knihy LSD – mé problémové dítě; Timothy Leary: repro z knihy Timothy Leary

41 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 1. 2016 6:23