Musí Češi tak smrdět? Čichněte si k sobě, prosím…

Oboje v letošním obzvlášť horkém létě komplikuje život těm, kdo se snaží druhým nepáchnout. Jsem pro, aby smraďoši, kteří netuší, co je to deodorant, měli vstup do tramvají a autobusů úředně zakázaný. A nejen v teplotách nad pětadvacet.

Když před pěti lety americký novinář Scott Cohen v Lidových novinách napsal ze svého úhlu pohledu cizince na Čechy, že čeští muži smrdí, byl z toho malý skandál, který se řešil v komentářích novin: obvykle ukřivděně, jak si nás může nějaký přivandrovalec dovolit kritizovat. Že by mohl mít pravdu, se nahlas neříkalo.

„Skoro to vypadá, jako by nedbalost byla vlastností, o jejíž dosažení Češi vědomě usilují. Neučesané, nemyté vlasy a bradky, špinavé oblečení bez jakéhokoli smyslu pro eleganci a vyboulená břicha. Překvapuje mě, že Češky, které tak dbají na krásu, to u svých mužů tolerují,“ napsal Scott Cohen.

Jenže teď na jeho řekněme subjektivní názor existují i čísla. A z nich vyplývá, že Cohen měl pravdu a že Češi jsou opravdu národem smraďochů. Podle výzkumu kosmetického gigantu Unilever používá deodoranty a antiperspiranty jen 71 procent českých žen a pouze 49 procent českých mužů. To znamená, že v porovnání se zbytkem Evropy jsme téměř na konci.

Statistika prodeje říká, že každý z nás spotřebuje ani ne jeden a půl deodorant či antiperspirant ročně (konkrétně 1,38 balení). Nejvoňavějším národem jsou naopak Britové, kteří ročně spotřebují pět balení. Za nimi jsou Němci (tři balení) a pak Francouzi se dvěma přípravky. Čistotnější a voňavější než my jsou dokonce i Maďaři a Poláci. Za námi jsou už jen Rumuni a Rusové, jinak nikdo.

Tristní statistika. Vážně nám přijde normální, mít páchnoucí upocená kolečka potu v podpaží?

Reklama nás musí učit hygieně

„V Praze už jsme celkem světoví, i když je rozhodně co dohánět, ale přijet na mé rodné malé moravské město (raději neřeknu, odkud pocházím), je kulturní šok. Tam by chlapi vyobcovali někoho, o kom by věděli, že si holí podpaží a je to chlap – což mimochodem i v Praze stále dělá jen minimum mužů – nebo že každé ráno používá deodorant,“ říká pracovnice v reklamě Monika Frištenská.

 „Tam přijdete ráno na městský úřad vyřídit papíry na auto a před vámi stojí pět zarostlých chlapů v teplácích, v tílku a ještě si z toho dělají legraci, že se potí jak vrata od chlíva v těch vedrech,“ popisuje nedávnou zkušenost.

Podle ní je české „páchnoucí“ specifikum vidět i v její reklamní branži. Firmy odlišují, jakou reklamu zadávají na řekněme britský trh, kde je vysoká konkurence mezi přípravky a velký návyk na používání deodorantů, a to, co dodávají k nám. Zjednodušeně: "Brity nikdo hygieně učit nemusí, nás pořád ještě ano, takže reklamy cílené na náš trh se zaměřují na to, že je normální používat tyto přípravky, a ne na bitvu o to, který je nejlepší,“ vysvětluje.

A pozor: s tvrzením, že když se někdo pravidelně myje, tak nemusí používat deodoranty, tady nevystačíme. Okamžitě po koupeli se pokožka v podpaží znovuosidluje bakteriemi, jejichž rozklad právě způsobuje onen tělesný zápach. Čili do půl hodiny po sprše už je člověk opět cítit, pokud tomu nějak nezabrání.

Proč jsme si tak málo zvykli dbát o svá podpaží a o svou vůni, však Monika Frištenská vysvětlit neumí. To je spíš otázka pro sociologickou studii o Češích – mužích, protože ženy rychle dohánějí cizinky a trh s deodoranty pro ženy roste ročně o šestnáct procent. Že bychom se deodorantů báli?

Z „deo“ vůní neonemocníte

Je pravda, že některé deodoranty (neutralizují tělesný pach a ovoní tělo) a antiperspiranty (přímo zabraňují pocení) obsahují sloučeniny hliníku a parabeny coby konzervující látku. A právě ty jsou v podezření, že způsobují rakovinu.

Jednoznačná studie na to sice neexistuje, ale je pravda, že britský výzkum University of Reading ukázal, že parabeny jsou uložené v prsní tkáni žen, které dlouhodobě používají deodoranty.

Další výzkum z Dánska zase ukázal, že parabeny a další chemikálie proniknou do krve člověka pouhou hodinu po natření kůže deodorantem. Je to o to snazší, že deodoranty a antiperspiranty používáme na oholenou kůži v podpaží, kde jsou ještě mikroskopické trhlinky po holení, takže chemikálie snáz pronikají do těla.

„Americký národní úřad pro rakovinu vydal stanovisko, že není třeba se deodorantů bát, a to je pro mě kapacita, které důvěřuji. Neexistuje jediná studie, která by prokázala vliv deodorantů či antiperspirantů na vznik rakoviny prsu. Tady hraje dědičnost a životospráva, jako třeba kouření, hlavní roli,“ zlobí se kožní lékařka Darina Křivanová a uklidňuje, že neví o nikom, kdo by dostal rakovinu díky větší „čistotnosti“.

Přesto, pokud se někdo bojí, tak mu Darina Křivanová doporučuje, aby si bedlivě četl etikety na výrobcích a kupoval raději deodoranty bez obsahu propylparabenu, butylparabenu a sloučenin hliníku. Na trhu už jich je dostatek. „Jediné, co ještě můžu doporučit, je používat spíš spreje než tuhé kuličky či „sticky“, které se aplikují přímo na tělo. Ty také obsahují sloučeniny hliníku na rozdíl od sprejů,“ říká lékařka. 

Nebo použijte kamenec amonný. Ten se prodává pod názvem deo krystal, nijak nevoní, neobsahuje žádné alergeny, barviva, ani přídatné látky, je to prostě bílý kámen podobný křemenu. Je téměř nezničitelný, vydrží neomezeně dlouho, je to prostě kámen. Naši dědečkové jej používali k zastavení krvácení, když se škrábli při holení (pozor, trochu to štípe a pálí na čerstvě oholenou kůži).

Kamenec obsahuje látky, které vadí bakteriím, takže jednak působí jako desinfekce po holení a pak se díky němu v podpaží nedrží bakterie, které právě způsobují zápach.

Správný chlap má smrdět?

Nevím, kde se vzalo toto heslo, ale abych nebyla nespravedlivá k českým mužům (byť statistiky ošidit nelze), udělala jsem malou anketu mezi dvanácti kamarádkami a kolegyněmi: zeptala jsem se, jestli jim na muži imponuje spíš přirozená mužská vůně nebo to, že voní čistotou. Výsledek je jednoznačný: 12 k nule pro čistotou vonící pánské tělo.

„Dokonce si dodnes pamatuju, jaký parfém můj muž používal, když jsme se poznali, a když si ho vezme dnes, znovu se mi tak trochu podlomí kolena, jako když jsem ho viděla poprvé,“ říká Alena Kopečková z Prahy, jinak sedm let šťastně vdaná.

Ještě pořád si někdo myslí, že správný chlap má sedět potem?